33 C 6/2022-47 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení v době vydání rozsudku bylo peněžité plnění nepřevyšující na jistině [částka], proto proti vydanému rozsudku není odvolání přípustné a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. se v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o podnikatelském úvěru č. L231205 ze dne [datum]. Žalobou uplatněný nárok sestával z jistiny úvěru ve výši [částka], kterou žalobkyně převedla na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum], poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši [částka] podle článku 4.2. a [číslo] smlouvy o úvěru, smluvní pokuty ve výši [částka] podle článku 5.4. smlouvy o úvěru a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně podle článku 5.3. smlouvy o úvěru. Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný jej však nesplatil. Žalobkyně uvedla, že vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby. 3. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovaným. Ten je sice v listinách označených jako smlouva o podnikatelském úvěru č. L231205 a prohlášení úvěrovaného (které soud provedl k důkazu) uveden svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaný skutečně projevil vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listiny obsahují na místě podpisu žalovaného pouze uvedené [číslo] ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponoval právě a pouze žalovaný a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že právě žalovaný projevil svou vůli tuto smlouvu sjednat. Soud dále provedl důkaz fotografiemi občanského průkazu žalovaného, nicméně ty dokládají podle zhodnocení soudu nanejvýš to, že žalobkyně byla se žalovaným v nějakém styku, avšak nedokládají, že žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobkyní konkrétní smlouvu o úvěru, tím spíše právě v tom znění, které žalobkyně předložila. Jak vyplynulo ze sdělení společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], telefonní [číslo] o němž bylo žalobkyní tvrzeno, že patří žalovanému, je registrováno pro společnost [právnická osoba], [IČO], tedy osobu odlišnou od žalovaného. Vzhledem k tomu soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti z výpisu textových zpráv údajně odeslaných žalobkyní na toto číslo. 5. Žalobkyně převedla na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], dne [datum] částku [částka], přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovaného (prokázáno sdělením [právnická osoba]). 6. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum] odeslanou téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem; odeslání dřívější upomínky datované [datum] prokázáno nebylo). Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) vyzván touto výzvou; s ohledem na ustanovení § 573 o. z. soud dospěl k závěru, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy ve středu [datum]. 7. Žádné další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrženy, ani z obsahu spisu nevyplynuly. 8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že právě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši [částka], avšak neprokázala, a to ani po poučení podle § 118a o. s. ř., že právě s ním sjednala smlouvu o úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o úvěru nebyla se žalovaným uzavřena. 9. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku [částka], a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byl proto povinen ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinil. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce [částka] vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení poplatku za sjednání a čerpání úvěru, smluvní pokuty a smluvního úroku z prodlení v rozsahu převyšujícím zákonnou sazbu, neboť tyto nároky se odvozovaly právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu poplatku a smluvní pokuty v částce celkem [částka] proto soud žalobu zamítl. 11. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný plnit ve čtvrtek [datum]. Počínaje následujícím dnem [datum] se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 12. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž s ohledem na datum počátku prodlení žalovaného ([datum], jak je uvedeno výše) činila výše zákonného úroku z prodlení 8,5 %; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení v této výši z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že oba účastníci měli ve věci přibližně stejný úspěch, soud rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků. 14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.