7 C 220/2019-159 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně podala žalobu na náhradu škody s odůvodněním, že žalobkyni v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím žalované vznikla škoda. Žalobkyně se svým dřívějším manželem jako zástavní dlužníci uzavřeli s panem [jméno] [příjmení] jako zástavním věřitelem dne 10. 1. 2007 dvě zástavní smlouvy na nemovitost, když právo bylo zřízeno na [list vlastnictví] pod [číslo jednací] a na [list vlastnictví] pod [číslo jednací], když následně oba listy vlastnictví byly sloučeny v jeden, a to v [list vlastnictví]. Následně 10. 4. 2008 se zástavní věřitel dvěma samostatnými listinami vzdal zástavního práva, avšak měl učinit písařskou chybu spočívající v tom, že na obou listinách uvedl totéž č. j. - [anonymizováno] [číslo] [rok]. Následně dne 5. 2. 2016 žalobkyně u Katastrálního úřadu podala dva návrhy na vklad práva do Katastru nemovitostí s návrhem na výmaz zástavních práv, když zástavní smluvní právo k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce činilo částku 3 500 000 Kč, na výzvu Katastrálního úřadu měla žalobkyně podání 16. 2. 2016 řádně doplnit, katastrální úřad pod č. j. V-574/2007 zástavní právo dne 7. 3. 2016 vymazal, avšak ohledně zástavního práva V [číslo] dne 1. 3. 2016 vydal rozhodnutí o tom, že návrh na výmaz se zamítá. Proti zamítavému rozhodnutí žalobkyně podala žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem den 6. 4. 2016, kde věc byla vedena pod 47 C 2/2016, kde soud usnesením žalobu zamítl dne 26. 4. 2017. Žalobkyně podala proti tomuto usnesení včasné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, kde při jednání 5. 4. 2018 rozsudkem ve věci sp. zn. 4 Co 243/2017 žalobě žalobkyně zcela vyhověl, 30. 4. 2018 Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek doručil účastníkům a 17. 5. 2018 katastrální úřad zástavní právo z LV vymazal. Po celou dobu trvání řízení 2 roky a 3 měsíce bylo dispoziční právo žalobkyně s nemovitostmi omezeno, když dle žalobkyně katastrální úřad neprojevil žádnou snahu o řešení sporu a neučinil žádný úkon směřující k nápravě tohoto protiprávního stavu. Dne 30. 5. 2018 žalobkyně uplatnila právo na náhradu vzniklé škody a nemateriální újmy dle zákonné č. 82/1998 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb., žalovaná ve své odpovědi náhradu škody zamítla, a to i po opakovaném pokusu o smírné řešení podáními z 23. 6. a 12. 10. 2018. Žalobkyně má za to, že za situace, kdy LV je veřejně dostupná listina, která je přístupná všem fyzickým a právnickým osobám, kdy zástavní právo bylo zapsáno u nemovitosti v rozsahu 3543 m² pozemků a objektu o ploše 226 m², když zápis vzbuzoval dojem, že žalobkyně je povinna uhradit panu [příjmení] (údajnému zástavnímu věřiteli částku 3 500 000 Kč). Informace o zamítnutí návrhu měla podnítit pana [příjmení] k pokusu o vydírání, dcery žalobkyně se domnívaly, že žalobkyně bude nucena prodat veškerý svůj nemovitý majetek, aby se zbavila zástavního práv, dcery získaly dojem, že jim lže buď jejich otec nebo matka nebo otcův přítel (pan [příjmení]), když jedna z dcer s žalobkyní od zahájení řízení více než dva roky nekomunikovala a vyhýbala se jí. Žalobkyně údajně měla v úmyslu předmětný dům přizpůsobit k bydlení, aby mohla prodat stávající dům, ve kterém bydlela a z kupní ceny uhradit zůstatek hypotečního úvěru, záměr však vzhledem k přetrvávajícímu zástavnímu právu nemohla uskutečnit. V tentýž den, kdy žalobkyně podala návrh na výmaz zástavního práva, podala u téhož Katastrálního úřadu návrh na vklad vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo], který převedla své sousedce, protože ta ho dlouhodobě užíval jako zahradu a byla v domnění, že katastrální úřad zástavu vymaže, následně nabyvatelka zjistila, že na pozemku vázne zástavní právo 3 500 000 Kč a mohla se tedy domnívat, že žalobkyně před ní tuto skutečnost úmyslně zamlčela. Též v očích některých finančních institucí se žalobkyně nacházela v pozici zástavního dlužníka a nepřicházelo, tedy v úvahu finanční instituci žádat o pomoc při financování přestavby objektu. Žalobkyně měla být omezena ve svém dispozičním právu s majetkem neoprávněně po dobu od 1. 3. do 17. 5. 2018, tedy 807 dní, když hodnotu omezení vyjádřenou hypotečním úrokem za rok 2017 v průměru 2,19 % činí částku 169 050 Kč, když při použití úrokové sazby pro sankční úroky by se jednalo o částku 621,24 Kč. Dále žalobkyně dle § 2909 obč. zák. se cítí být poškozena porušením dobrých mravů nejen protahováním soudního řízení, ale i dopadem na zdraví, vztahy v rodině a s dalším okolím a požaduje přiznání dle § 2971 občanského zákoníku částku 100 000 Kč. V reakci na vyjádření žalované označila žalobkyně za žalovanou [příjmení] republiku jednající ČÚZaK, když porušení práv žalobkyně odvozuje z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 4 Co 243/2017, který přezkoumával předchozí rozhodnutí a uzavřel, že je povinností Katastrálního úřadu rozhodujícího o povolení vkladu posuzovat úkony podle obsahu, nikoliv podle č. j. P souvislost vzniku škody spatřuje v porušení práva žalobkyně ze strany Katastrálního úřadu tím, že vydal nezákonné rozhodnutí, jak shledal Vrchní soud v Praze. Žalobkyně též nesouhlasila s výtkou vůči postupu žalobkyně, že mohla podat nový návrh na vklad s bezvadným potvrzením o zániku zástavního práva s tím, že zástavní věřitel již svojí povinnost splnil, požadovanou škodu doložila žalobkyně potvrzením zaplacených hypotečních úrocích v částce 108 780,78 Kč za období roku 2016 až 2018, když má za to, že není pochyb o tom, že zástavní právo v té době zapsáno být nemělo. Pokud žalovaná namítala, že zástavní právo žalobkyně 8 let zjevně nevadilo, potvrzuje, že to platilo do roku 2015, tedy 7 let, když zapsané zástavní právo mělo poskytovat naději před možným zneužitím práva, respektive manipulací s listem vlastnictví, když poukázala též na to, že v roce 2018 měla zjistit, že z jejího LV záhadným způsobem zmizelo 36 m² pozemku, když katastrální úřad nijak nezdůvodnil a nevysvětlil tento stav. V rámci doplnění skutkových tvrzení po prvém jednání ve věci zopakovala odůvodnění výše majetkové újmy ve výši 169 050 Kč a nemajetkovou újmu odůvodňovala tím, že se kauzou zabývá od 20. 1. 2016, kdy návrh na výmaz podala, od té doby mělo uplynout téměř 6 let a za tyto průtahy požaduje částku 20 000 Kč za rok, tedy celkem 100 000 Kč, když záležitostí dřívější, a nynějšího sporu měla ztratit 79 hodin práce pořizování důkazů, cestování na katastrální úřad a k soudům, když tyto náklady měly být ve výši 59 889 Kč. Pokud by byla zastoupena, činily by náklady nejméně 98 557 Kč. 2. Žalovaná v prvé řadě navrhovala, aby řízení bylo zastaveno pro nedostatek podmínky řízení, protože žalovaný (původně žalován ČÚZaK) nemá právní subjektivitu (žalobkyně výše uvedený nedostatek dodatečně zhojila označením žalované České republiky), dále žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s odůvodněním, že žalovaná neporušila ve vztahu k žalobkyni žádnou povinnost stanovenou zákonem ani nezasáhla do jiného práva žalobkyně porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu práva. Žalovaná potvrdila, že pokud byl návrh na výmaz práva veden pod V [číslo] 2016 [číslo], byl odkaz na řízení, na základě kterého vzniklo zástavní právo [anonymizováno] [číslo], tomu odpovídalo i potvrzení o vzdání se zástavního práva, v němž je odkaz na stejné číslo řízení, vklad práva byl povolen s právními účinky vkladu ke dni podání návrhu na vklad. V návrhu evidovaném pod sp. zn. V [číslo] 2016 [číslo] byl navrhován výmaz zástavního práva, který byl povolen pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], ale vkladová listina – potvrzení zástavního věřitele [jméno] [příjmení] odkazovala na zástavní právo vzniklé na podkladě smlouvy evidované pod [anonymizováno] [číslo]. Žalovaná přípisem z 8. 2. 2016 seznámila žalobkyni jako navrhovatelku s podklady pro rozhodnutí a následně tento návrh dne 1. 3. 2016 zamítla s tím, že obsah vkladové listiny neodůvodňuje navrhovaný vklad. Pokud bylo proti rozhodnutí orgánu prvého stupně podána žaloba podle části páté o.s.ř., krajský soud žalobu usnesením č.j. 47 C 2/2016 – 49 z 26. 4. 2017 zamítl s tím, že právní úkon za daňový zákon se žalobkyně domáhala výmazu zástavního práva není dostatečně určitý a srozumitelný, tj. označuje jiné vkladové řízení, kterým byl vklad zástavního práva ve prospěch účastníka tohoto řízení povolen s tím, že souhlasí se závěrem katastrální úřadu, který uvedl, že výmazu zástavního práva, zápisů do katastru brání skutečnost, že listina, jež má být podkladem takového zápisu svým obsahem neodůvodňuje takový výklad. Nejedná se o chybu v psaní a počtech, kterou by bylo možno výkladem překlenout a dospět tak k jednoznačnému závěru o tom jakého zástavního práva se věřitel vzdal. V odvolacím řízení Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem z 5. 4. 2018, vklad zániku zástavního práva povolil s tím, že v řízení dle části páté o.s.ř. správní rozhodnutí nepřezkoumává, nýbrž věc nově posuzuje meritorně. Vrchní soud hodnotil listinné důkazy dle § 17 odst. 5 katastrálního zákona a dospěl k závěru, že uvedení nesprávného č. j. pod nímž bylo zástavní právo k předmětným nemovitostem vloženo do katastru, představuje zjevnou písařsk