8 C 23/2022-116 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím s tím, že 18 290,68 Kč z žalované částky tvoří jistina dluhu a částku 1 200 Kč představují smluvní poplatky. K tomu žalobkyně požadovala uhradit též smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. (opravený pozdějším podáním na 19,9 % p.a.) a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně tyto nároky požaduje z titulu uzavřené smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 4. 2. 2008 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (dále jen„ předchůdkyně“), společností [právnická osoba], a žalovanou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala pro žalovanou zřídit a vést bankovní účet. Dále se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr až do úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento limit nepřekročit, nicméně tento závazek nesplnila, když úvěrový limit přečerpala až do výše 18 290,68 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021 mezi ní a její předchůdkyní. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne 4. 2. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ smlouva“), ve které se předchůdkyně zavázala pro žalovanou zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet] a poskytnout žalované úvěrovou službu [anonymizováno] s povoleným úvěrovým limitem do výše 10 000 Kč s úrokem 19,90 % p.a. Žalovaná měla rovněž povinnost udržoval na účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši ½ povoleného limitu (prokázáno uvedenou smlouvu). Žalovaná se dostala dne 14. 2. 2020 do debetního zůstatku ve výši 18 290,68 Kč, čímž porušila smluvní ujednání (prokázáno výpisem z účtu ze dne 28. 2. 2020). Žalovaná též porušila smluvní ujednání, když v období nejméně mezi 28. 2. 2020 a 17. 9. 2021 neudržovala na účtu minimální příjem (prokázáno výpisy z účtu z uvedeného období). Konečný debetní zůstatek na účtu žalované byl 18 290,68 Kč (prokázáno výpisem z účtu ze dne 17. 9. 2021). K této jistině byly žalované započteny rovněž dva poplatky za upomínku, každý ve výši 600 Kč (prokázáno výpisy z účtu ze dne 31. 3. 2020 a 30. 4. 2020, a dále pak Sazebníkem poplatků pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 12. 2016). Předchůdkyně žalované dluh zesplatnila v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání ke dni 16. 6. 2020 (prokázáno oznámením o zesplatnění dluhu ze dne 18. 6. 2020). Předchůdkyně nejdříve postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a. (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021) a následně [právnická osoba] a. tutéž pohledávku postoupila na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021). Obě postoupení pohledávek přitom byly žalované řádně oznámeny (prokázáno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2021 a ze dne 5. 11. 2021 a poštovními podacími archy). Žalobkyně žalované zaslala v dostatečném předstihu před podáním žaloby předžalobní upomínku (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 10. 12. 2021 a poštovním podacím archem). Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Po právní stránce soud věc proto posoudil podle § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), dle kterého spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Dle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své závazky splnila, když žalované poskytla úvěr ve smyslu § 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaná jej čerpala. Žalovaná poté, co opakovaně porušila smluvní ujednání, zanechala na účtu debetní zůstatek ve výši 18 290,68 Kč. Žalovaná své závazky neplnila, čímž porušila svou smluvní povinnost vůči žalobkyni, když žalovaná měla povinnost udržovat na účtu minimální měsíční příjem. Následně byl dluh ke dni 16. 6. 2020 žalované zesplatněn. Z těchto důvodů se žalovaná ocitla v prodlení, pročež žalobkyně byla oprávněna dle § § 517 odst. 1 o. z. požadovat ode dne prodlení se zaplacením dluhu zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, byla jí zaslána předžalobní výzva k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokátky dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu (návrhu na vydání platebního rozkazu), tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, za tři úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokátky za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 252 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobce tak činí 2 252 Kč. Na závěr soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v opravě žaloby, neboť v podání imperfektní žaloby a jejím následném opravování (ač na výzvu soudu) soud nespařuje účelně vynaložený náklad, když žaloba měla být podána bez vad, aby se tak předešlo následnému neúčelnému navyšování nákladů řízení. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.