13 C 106/2023-42 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobce se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 710 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 5. 2022, na základě níž žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit nejpozději do 23. 6. 2022, včetně poplatku ve výši 4 550 Kč. Žalovaný však tuto zápůjčku žalobci nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobce ověřována zejména z vyžádaných informací od žalovaného a lustrací z veřejně dostupných databází. Žalobce vyjma jistiny dluhu a poplatku za zápůjčku požaduje po žalovaném zaplatit též účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu 6 160 Kč. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinný. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o zápůjčce ze dne 24. 5. 2022 (dále jen„ smlouva“), na základě níž se zavázal oproti poskytnutí jistiny zápůjčky ve výši 20 000 Kč, tuto zápůjčku splatit nejpozději do 23. 6. 2022 (prokázáno hlavou I. smlouvy). Žalovaný se též zavázal mimo jistinu zápůjčky zaplatit žalobci poplatek ve výši 4 550 Kč (prokázáno bodem 1.3. smlouvy). V případě prodlení pak s žalovaným byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (prokázáno bodem 2.3. smlouvy) a uhrazení účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 500 Kč za každou výzvu (prokázáno bodem 2.3. smlouvy). Z titulu smlouvy byla na číslo účtu [bankovní účet] dne 24. 5. 2022 pod variabilním symbolem [číslo] zaslána částka 20 000 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne 31. 5. 2022). Bankovní účet, na který byla zaslána částka 20 000 Kč, je v dispozici žalovaného (prokázáno bodem 1.2. smlouvy). Žalobce vyzval žalovaného s dostatečným předstihem před podáním žaloby k plnění (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2023 a podacím lístkem z téhož dne). Žalobce vyhotovil na jméno žalované pět upomínek k zaplacení dlužné částky (prokázáno upomínkami ze dne 30. 6. 2022 a 7. 7. 2022 a opakovanými výzvami k úhradě ze dnů 14. 7. 2022, 23. 7. 2022 a 7. 8. 2022). Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobce je po právu pouze co do části jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč, sjednané smluvní pokuty ve výši 6 160 Kč a jednoho účelně vynaloženého nákladu na upomínání žalovaného ve výši 500 Kč, pročež žalovanému výrokem I. uložil tyto částky (včetně zákonného úroku z prodlení z jistiny dluhu) žalobci uhradit. V ostatních nárocích, tj. v části poplatku za sjednání smlouvy, úroku z prodlení z tohoto poplatku a co do zbytku„ účelně“ vynaložených nákladů soud shledává porušení dobrých mravů ve smyslu § 1 odst. 2 o. z., proto žalobu v této části zamítl. Dle hodnocení soudu bylo spolehlivě prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy ve smyslu § 2390 a násl. o. z., kdy žalobce na podkladě této smlouvy zapůjčil žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný je povinen zápůjčku (včetně poplatku) vrátit nejpozději do 23. 6. 2022. Žalovaný však netvrdil ani neprokazoval, že by žalobci zápůjčku vrátil. Žalobce má proto od následujícího dne, tj. od 24. 6. 2022 nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost, byl žalobce oprávněn účtovat mu smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Takovou výši smluvního úroku z prodlení soud shledává zcela souladnou s dobrými mravy, a to po vzoru vyšších soudů (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005), které dospěly k témuž závěru. Rovněž i paušální částku za upomínání žalovaného ve výši 500 Kč soud nehodnotí jako nepřiměřenou. Z těchto důvodů soud žalovanému uložil uhradit výše zmíněné nároky žalobci, neboť potud shledává žalobu za důvodnou. Jinak tomu však je v případě dalších čtyř upomínek, potažmo opakovaných výzev k úhradě, které žalobce zasílal žalovanému zhruba každý týden po dobu trvání jeho prodlení, až do dne 7. 8. 2023. Takový postup soud hodnotí jako rozporný s dobrými mravy dle § 1 odst. 2 o. z., neboť žalobce tím záměrně a zcela neúčelně navyšuje náklady na upomínání žalovaného, které nemají žádný účinek, neboť nezaplatil-li žalovaný dluh po doručení první upomínky, nelze očekávat, že čím více upomínek žalobce žalovaném zašle, tím větší pravděpodobnost je, že žalovaný nakonec dlužnou částku žalobci uhradí. Ačkoli žalobce ani nedoložil, jakým způsobem a příp. na jakou adresu upomínky žalovanému zasílal, zdali ten si je přebíral a příp. na ně nějak reagoval, soud přesto žalobci přiznal nárok spočívající ve vyhotovení (a vysoce pravděpodobně i zaslání) jedné upomínky. Další soud neshledal jako účelně vynaložený náklad, kdy výkladem ad absurdum by si žalobce mohl takto navýšit náklady na upomínání (např. pokračováním zasílání upomínek po zhruba týdenních intervalech) na jistotu zápůjčky. Ujednání bodu 2.3. smlouvy v části dalších výzev k úhradě tak soud hodnotí ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. jako neplatné. Jelikož lze po vzoru § 576 o. z. ujednání o nákladech na upomínání od zbytku smlouvy oddělit, aniž by se nějak výrazně dotklo ostatních smluvních ujednání. Stejným způsobem soud nahlížel na ujednání o výši poplatku za poskytnutí zápůjčky, který byl sjednán ve výši 4 550 Kč, tedy zhruba 25 % z jistiny zápůjčky. Takový poplatek po vzoru výše zmíněného soud té hodnotí jako rozporný s dobrými mravy, pročež žalobu i v části tohoto nároku zamítl. Opět dle soudu platí, že strany by smlouvu uzavřely i za předpokladu, že by si byly vědomé neplatnosti smluvního ujednání o poplatku. Na takový případ, kdy výše poplatku bude rovna 0 Kč, dokonce pamatuje smluvní ujednání pod bodem 1.3. smlouvy, věta druhá. Žalobce se v žalobě domáhal zaplacení celkem 33 210 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 24 550 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, jež k dnešnímu dni dosahoval výše 3 635,41 Kč Tyto částky – v součtu 36 845,41 Kč – tedy činí celý předmět řízení, tj. 100 % požadovaných nároků. Soud žalobci přiznal částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, který činí k dnešnímu dni 2 961,64 Kč, a dále částku 6 160 Kč a částku 500 Kč, tj. celkem 29 621,64 Kč (80,4 %); ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Po vzájemném zápočtu má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60,8 %). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení z převážné části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 477 Kč, přičemž tato částka představuje 60,8 % z jejich celkové výše 2 429 Kč (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 80,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 229 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudí