24 C 31/2023-41 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum], včetně jejího doplnění ze dne [datum] a [datum], domáhá po žalovaném zaplacení částky 742 319 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 780 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně se smluvním úrokem 10 % p. m. nejpozději do [datum]. Pro případ prodlení s úhradou zápůjčky si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 1 % denně z neuhrazené zápůjčky. Žalovaný uhradil na zápůjčku částku 37 681 Kč. Ničeho dalšího již žalovaný do dne podání žaloby žalobci neuhradil. Žalobce před podáním žaloby zaslal žalovanému vyúčtování zápůjčky, na které žalovaný nikterak nereagoval. Žalobce požaduje uhrazení dosud nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 742 319 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od [datum] až do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Smluvní úrok žalobce nepožaduje. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžitou zápůjčku ve výši 780 000 Kč společně se smluvním úrokem 10 % p. m. Zápůjčku společně se smluvním úrokem se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum], což má soud prokázáno smlouvou o půjčce ze dne [datum]. 5. Žalovaný zaplatil žalobci celkem částku 37 681 Kč (soud má prokázáno z tvrzení žalobce, přičemž žalovaný netvrdil a ani neprokazoval opak). 6. Před podáním žaloby zaslal dne [datum] žalobce email s vyčíslením zápůjčky, v rámci, kterého navrhl možnost mimosoudního narovnání (prokázáno emailovou komunikací ze dne [datum]). 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 1908 o.z. splněním dluhu závazek zaniká, dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. 8. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaná tvrzení žalobce, že žalovanému půjčil částku v celkové výši 780 000 Kč. Žalovaný se podpisem smlouvy zavázal zapůjčenou částku vrátit nejpozději do [datum], avšak do dne podání žaloby uhradil pouze 37 681 Kč. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl včetně požadovaného příslušenství přiznaného v souladu s ust. § 1970 o.z. ve spojení ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. K otázce náhrady nákladů řízení soud uvádí, že absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně není důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele (srov. usnesení NS ze dne 15.4.2015 sp. zn. 29 Cdo 2620/2014, rozsudek NS ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 582/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013). Žalobce se před podáním žaloby pokoušel o mimosoudní vyřešení věci s žalovaným, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval na emaily žalobce a byl nečinný, stejně jako v samotném řízení před soudem. Vzhledem k výše uvedenému tak soud přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 60 316 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 37 116 Kč a odměnou za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 11 300 Kč dle ust. § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 2 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále soud postupoval dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.