24 C 373/2022-63 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 23 679 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že dne [datum] poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr ani sjednaný poplatek a úrok žalobkyni nevrátil. Tato se proto domáhá částky poskytnutého úvěru 10 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částky sjednané smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, částky sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 679 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně rovněž v rámci žaloby a následně i rozšíření žaloby uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to pomocí preskóringu, kdy vyhodnotila různé parametry ovlivňující úvěruschopnost žalovaného, ověření příjmů žalovaného dle jeho výplatních pásek za měsíce únor, březen a duben 2022, hodnocení výdajů žalovaného, kontroly žalovaného v registrech (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr úvěrů REPI) a dále propočtů životního minima a volných prostředků žalovaného. Žalovaný ani přes výzvu k úhradě neuhradil žalobkyni do dne podání žaloby na žalovanou částku ničeho. 2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až § 50 o.s.ř. (zakotvujícími zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný měl úvěr vrátit, zaplatit úrok a uhradit i další finanční závazky ze smlouvy vyplývající. Ve smlouvě byl rovněž uveden poplatek za sjednání úvěru ve výši 10 679 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]) 6. Žalobkyně dne [datum] provedla platbu ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně za období [datum] až [datum] a sdělením [právnická osoba] ze dne [datum]). 7. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“). Bylo sice prokázáno, že za měsíce únor, březen a duben 2022 vznikl žalovanému nárok na mzdu ve výši 574 422 Kč (prokázáno výplatními páskami žalovaného za únor, březen a duben 2022), že žalovaný není veden v centrální evidenci exekucí (prokázáno výpisem výsledků vyhledávání v centrální evidenci exekucí ze dne [datum]) a že v rámci formuláře posouzení úvěruschopnosti žadatele jsou uvedeny výdaje žalovaného v celkové výši 36 100 Kč (prokázáno formulářem posouzení úvěruschopnosti žadatele), nicméně to není dostačujícím pro prokázání prověření úvěruschopnosti. Už samotný formulář posouzení úvěruschopnosti žadatele nelze hodnotit jako relevantní podklad prověření úvěruschopnosti žalovaného, když tento není žalovaným podepsán a ani není jasně datován. Nadto sám obsahuje údaje z registru REPI, dle kterých měl žalovaný již závazky po splatnosti, napůjčováno 190 000 Kč, 6 otevřených smluv a zbývá mu (pravděpodobně k úhradě) ještě 340 694 Kč (prokázáno formulářem posouzení úvěruschopnosti žadatele). Žalobkyně tedy nijak neprokázala, že by prověřila výdaje žalovaného a obecněji ani, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací prověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud v tomto podotýká, že nelze úvěruschopnost vyvozovat pouze příjmů úvěrovaného za tři měsíce, jakkoli by byly nadprůměrné. Žalobkyně nepředložila kupříkladu výpis z účtu žalovaného, který by mohl dokládat jeho finanční kondici, ani doklad o formě jeho bydlení, které často tvoří významnou položku výdajů, rovněž se nijak nezabývala jeho vyživovacími povinnosti vůči třetím sobám, ani nijak nezkoumala, či to alespoň neprokázala, zda u žalovaného nejsou přítomny rizikové sociální faktory ohrožující jeho schopnost splácet, příkladem závislosti, dluhové pasti a podobné a konečně nijak nezohlednila skutečnost, že žalovaný již v době„ prověřování“ jeho úvěruschopnosti měl řadu dluhů a to i po splatnosti a tedy, že je zde důvodná pochybnost o jeho schopnostech poskytnutý úvěr splatit. 8. Z dalších provedených důkazů, tedy výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně z [datum], skenu OP klienta, předsmluvních informací, výpisu z účtu žalobkyně za období [datum] až [datum], rozpisu účelně vynaložených nákladů na upomínky, upomínky k úhradě dluhu ze dne [datum], a to včetně podacího lístku, poslední upomínky před předáním na vymáhání ze dne [datum], a to včetně podacího lístku a poslední výzvy před žalobou ze dne [datum], a to včetně podacího lístku, soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení případu. 9. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 10 000 Kč. Neprokázala však, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů posoudila úvěruschopnost žalovaného a vyloučila důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 10. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 87 odst. 1 zákona v rozhodném znění, dle kterého poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona, je smlouva neplatná. Přičemž soud dle řečeného ustanovení k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným dostatečně neprověřila jeho úvěruschopnost, tak jak jí ukládá ust. § 86 zákona, tak je tato smlouva dle ust. § 87 odst. 1 zákona neplatnou, přičemž k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Žalovaný je tak povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona poskytnutou jistinu žalobkyni vrátit. Soud proto žalobě vyhověl co do zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč. Ve vztahu k požadovaným zákonným úrokům z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % soud žalobu zamítl, neboť namísto aplikace ust. § 1970 o.z. je třeba přistoupit k aplikaci speciální normy ust. § 87 odst. 1 in fina zákona, dle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, a tedy a contrario není povinen hradit zákonné úroky z prodlení (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, č. j. 35 Co 279/2021-72, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 53 Co 87/2022-83). 12. Ve zbylé části žalovaného nároku, tedy co do částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částky sjednané smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč a částky sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 679 Kč soud žalobu zamítl, neboť je-li účastníky uzavřená smlouva o úvěru neplatnou, tak nemůže žalovaného zavazovat k úhradě sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, ani sjednaných smluvních pokut a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ze kterých se žalovaný nárok ve shora specifikovaných částech skládá. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy však procesně úspěšnějšímu žalovanému (žalovaný měl úspěch ve výši 57,77 % a neúspěch ve výši 42,23 %) žádné náklady řízení nevznikly a žalobkyně proto není povinna k žádné úhradě. 14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.