26 C 168/2014-414 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum], ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a renty do budoucna. Uvedla, že dne [datum] byla těžce zraněna při dopravní nehodě, kterou zavinila [jméno] [příjmení], [datum narození], řídící vozidlo odpovědnostně pojištěné u žalovaného. Od [datum] byla žalobkyně shledána plně invalidní, dle posudku MUDr. [příjmení] ze dne [datum] poklesla její pracovní schopnost nejméně o 66 %, jde tedy o invaliditu třetího stupně, která byla následně potvrzena dalšími posudky. Od [datum] do [datum] žalobkyně pracovala u společnosti [právnická osoba] jako pracovnice účetních operací s pracovní smlouvou na dobu neurčitou a základní měsíční mzdou 24 000 Kč. Dne [datum] žalobkyně se zaměstnavatelem uzavřela dohodu o provedení práce, na základě které měla vykonávat činnost související s vyhledáváním a doporučením nových zaměstnanců. Za provedení této činnosti obdržela odměnu 40 000 Kč. Žalobkyni byla postupně zvyšována mzda, nejprve na částku 25 700 Kč od září do listopadu 2008 a na částku 27 000 Kč od prosince 2008. Dne [datum] bylo žalobkyni oznámeno, že vznikly překážky na straně zaměstnavatele, a proto jí nebude přidělována práce. Dne [datum] byla žalobkyni předána výpověď, kterou odmítla převzít, neboť nesouhlasila s uvedenými důvody. Spolu s výpovědí bylo žalobkyni sděleno, že jí nadále nebude přidělována práce ve výpovědní době z důvodu překážky na straně zaměstnavatele. Ztráta na výdělku činí rozdíl mezi valorizovaným průměrným výdělkem před poškozením zdraví a vypláceným invalidním důchodem. 2. Žalovaný nárok sporoval. Nesouhlasil s výpočtem průměrného výdělku s tím, že ten se správně stanoví z hrubé mzdy nebo platu, základem pro jeho výpočet tak nejsou jednorázové platby a benefity v jakékoli podobě. Dále uvedl, že je třeba zohlednit švýcarský invalidní důchod, který by byl žalobkyni vyměřen, kdyby se podrobila povinné lékařské prohlídce (znaleckému posouzení) ve Švýcarsku. Důvodem pro neposkytnutí invalidního důchodu ve Švýcarsku byla nesoučinnost žalobkyně. 3. Žalobkyně reagovala tak, že pobírá pouze invalidní důchod v České republice. Nesporovala, že žádala o přiznání invalidního důchodu ve Švýcarsku, ale nebyl jí přiznán a náhradu za ztrátu na výdělku o něj nelze snižovat. Žalobkyně byla v řízení o přiznání invalidního důchodu švýcarskými orgány vyzvána, aby se dostavila do Švýcarska, v době, kdy ze zdravotních důvodů nebyla schopná absolvovat delší cesty, jak plyne mj. z posudku ze dne [datum]. Požádala proto, aby byl její zdravotní stav zjištěn v ČR, komunikovala se švýcarskou stranou prostřednictvím ČSSZ, která opakovaně uváděla, že žalobkyně není schopna do Švýcarska cestovat z důvodu poranění krční páteře. Požadavek švýcarské strany byl v rozporu s nařízením [číslo] dle něhož příjemce dávky může být vyzván, aby se dostavil do členského státu, ve kterém má sídlo dlužná instituce pouze pod podmínkou, že vycestování nepoškodí jeho zdraví. Nepřiznání invalidního důchodu ve Švýcarsku tak žalovaná nezavinila a důchod nelze při výpočtu ztráty na výdělku zohledňovat. 4. Předmět řízení po částečném smíru: Usnesením ze dne 20. 7. 2020, č.j. 26 C 168/2014-325, soud schválil částečný smír účastníků, kterým vypořádali předmět řízení v rozsahu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti do [datum]. Předmětem řízení tak zůstala náhrada za ztrátu na výdělku od [datum] s tím, že za rok 2017 žalobkyně požaduje 83 097 Kč (po odpočtu plnění žalovaného 252 915 Kč), za rok 2018 částku 92 024 Kč (žalovaný již plnil 255 280 Kč), za rok 2019 částku 95 289 Kč (žalovaný plnil 260 151 Kč) a za rok 2020 částku 215 878 Kč (žalovaný plnil 158 906 Kč). Žalovaný tak celkem za roky 2017 až 2020 uhradil 927 252 Kč, o tuto částku vzala žalobkyně žalobu zpět (podáním na č.l. 333 nazvaným„ částečné zpětvzetí žaloby po uzavření smíru“) a domáhala se nadále za roky 2017 až 2020 zaplacení částky 486 288 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 83 097 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 92 024 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 95 289 Kč od [datum] do zaplacení. Dále se domáhala renty do budoucna od [datum] ve výši 33 450 Kč měsíčně. Při stanovení průměrného výdělku žalobkyně vyšla ze znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanovenou znalkyní, průměrný výdělek byl valorizován. 5. Předmět řízení po rozsudku soudu prvního stupně, opravném usnesení a usnesení odvolacího soudu: Zdejší soud vydal ve věci dne 18. 3. 2022 rozsudek, č.j. 26 C 168/2014-364, kde rozhodl, takto: <i>I. Řízení se zastavuje co do částky 927 252 Kč.</i> <i>II. Zamítá se žaloba o zaplacení 56 659 Kč.</i> <i>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 435 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši:</i> <i>-) 8,5 % ročně z částky 3 165 Kč od [datum] do zaplacení,</i> <i>-) 9,75 % ročně z částky 23 084 Kč od [datum] do zaplacení,</i> <i>-) 10 % ročně z částky 22 713 Kč od [datum] do zaplacení,</i> <i>vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>IV. Žalovaný je povinen platit žalobkyni od [datum] rentu ve výši 27 397 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce, přičemž částky dospělé do právní moci tohoto rozsudku je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>V. Žaloba na placení renty od [datum] se v částce 6 053 Kč měsíčně zamítá.</i> <i>VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 0 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</i> <i>VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 – náhradu nákladů řízení státu ve výši 4 875 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“</i> Již v odůvodnění tohoto rozsudku (body 23. a 24.) soud uvedl, že při přípravě jednání došlo k početní chybě a soud nesprávně přiznal žalobkyni 435 570 Kč s příslušenstvím, nesprávným je rovněž výpočet zamítnuté částky 56 659 Kč a dále měla být správně renta ve výši 6 053 Kč zamítnuta až od [datum], nikoli od [datum]. 6. Uvedené nedostatky se soud pokusil zhojit opravným usnesením ze dne 16. 5. 2022, č.j. 26 C 168/2014-368, kde shora uvedený rozsudek opravil takto: <i>1. Výrok II. správně zní:„ Zamítá se žaloba o zaplacení 503 806 Kč.</i> <i>2. Výrok III. správně zní: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 484 232 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši:</i> <i>- 8,5 % ročně z částky 3 165 Kč od [datum] do zaplacení,</i> <i>- 9,75% ročně z částky 23 084 Kč od [datum] do zaplacení,</i> <i>- 10 % ročně z částky 22 713 Kč od [datum] do zaplacení,</i> <i>vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>3. Výrok V. správně zní:„ Žaloba na placení renty od [datum] se v částce 6 053 Kč měsíčně zamítá.“</i> 7. Žalobkyně podala proti rozsudku zdejšího soudu odvolání, konkrétně proti výrokům II., V., VI. O odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 10. 2022, č.j. 28Co 288/2022-400, tak, že Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., V., a v akcesorických výrocích o nákladech řízení, tj. výrocích VI. a VII., zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud jako nepřípustný označil postup soudu prvního stupně, který se nedostatky (zásadní chyby ve vyčíslení předmětu řízení ve výrocích rozsudku) pokusil odstranit postupem podle § 164 o. s. ř. 8. Shora uvedený rozsudek první stupně tak nabyl právní moci ve výrocích I. a IV., a dále ve výroku III. ve znění opravného usnesení. Předmětem řízení tak zůstává toliko zbytek žalobkyní nárokované ztráty na výdělku v částce 503 806 Kč, ohledně které nebylo dosud rozhodnuto (ohledně zbylé části nárokované částky bylo řízení pravomocně zastaveno či tato byla pravomocně žalobkyni přiznána) a dále je předmětem řízení nárokovaná měsíční renta v částce 6 053 Kč od [datum], kdy měsíční renta ve výši 27 397 Kč byla žalobkyni již pravomocně přiznána. 9. Co se týká samotného posouzení nároku žalobkyně, v tomto se soud v současném obsazení shoduje s právním posouzením a odůvodněním obsaženém v rozsudku ze dne 18. 3. 2022, č.j. 26 C 168/2014-364, samozřejmě s výjimkou shora popsaných chyb ve výrocích tohoto rozsudku: 10. Mezi účastníky byla nesporná škodní událost ze dne [datum], zranění žalobkyně s následkem poklesu jejích pracovních schopností o 66 %, žalovaný nesporoval svoji pasivní legitimaci. Dále byly nesporné úhrady žalovaného za roky 2017 až 2019 v částkách 252 915 Kč, 255 280 Kč a 260 151 Kč. 11. Žalobkyně byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] od [datum] na dobu neurčitou (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] uzavřela s touto společností dohodu o provedení práce v rozsahu 10 hodin za odměnu 40 000 Kč (zjištěno z dohody o provedení práce). Žalobkyně práci nevykonávala z důvodu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum]). Od 4. do [datum] žalobkyni z důvodu překážek na straně zaměstnavatele nebyla přidělována práce a byla jí vyplácena náhrada