30 C 100/2022-64 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 976,41 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 11 639 Kč, složený z úroku ve výši 7 847 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatků za komfortní splácení ve výši 2 292 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 278 Kč, přičemž poslední splátka byla ve výši 233 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na dluh uhradil celkem 8 800 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 7 407,62 Kč, poplatků ve výši 5 095,38 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4 473,41 Kč Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0, 1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky a kapitalizována žalobkyní k [datum]. 2. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. 3. Soud zjistil tento skutkový stav: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (na č. l. 59). Skutečnost, že předmětem této smlouvy je i pohledávka za žalovaným, je prokázána připojeným seznamem. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] plyne, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit za to poplatek ve výši 11 639 Kč, složený z úroku ve výši 7 847 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 2 292 Kč. Dle smlouvy činí úroková sazba 86 %, RPSN 168,88 %. Celkovou částku ve výši 21 639 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 77 týdenních splátkách po 278 Kč a jedné po 233 Kč. Výzvou ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, neboť žalovaný převzetí této částky potvrdil podpisem smlouvy. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 21 639 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena poplatkem ve výši 11 639 Kč složeným z úroku ve výši 7 847 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní splácení ve výši 2 292 Kč. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Soud má za to, že výše poplatků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně a že jsou fakticky dalším, skrytým úročením (kdy samotná úroková sazba je pak nesrovnatelně nižší než výsledné skutečné náklady úvěru – RPSN). K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř desetkrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi [obec] národní banky [příjmení], z níž vyplývá, že v únoru 2020, měsíc před tím, než byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,05 % p.a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 86 % přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba desetinásobně, roční procentní sazba nákladů 168,88 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě RSPN zcela nesrovnatelná. 5. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 1 200 Kč (poskytnutá jistina 10 000 Kč minus uhrazených 8 800 Kč). Co do částky 1 200 Kč je tak žaloba důvodná. 6. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž ve výzvě k plnění, která byla zaslána žalovanému dne [datum], požaduje žalobkyně zaplacení do [datum]. Nejpozději měl tedy žalovaný plnit [datum]. Počínaje následujícím dnem [datum] se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 1 200 Kč od [datum] do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně měla ve věci převážný neúspěch, ovšem žalovanému žádné náklady nevznikly, tedy soud rozhodl tak, že na náhradu nákladů nemá právo žádný z účastníků.