33 C 194/2023-37 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 10 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 240 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum]. Žalobou uplatněný nárok sestával z jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, kterou žalobkyně převedla na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 240 Kč podle článku 3.1 smlouvy a zákonného úroku z prodlení. Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaná jej však nesplatila. Žalobkyně uvedla, že vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Předloženými listinnými důkazy nebylo prokázáno, že žalobkyně sjednala tvrzenou smlouvu o úvěru právě se žalovanou. Ta je sice v listině označené jako smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] uvedena svými osobními údaji, nicméně nebylo doloženo, že právě žalovaná skutečně projevila vůli takovou smlouvu o úvěru uzavřít. Listina obsahuje na místě podpisu žalované pouze uvedené [číslo] ovšem z ničeho neplyne, že tímto číslem disponovala právě a pouze žalovaná a že přítomnost tohoto čísla v textu dokládá, že právě žalovaná projevila svou vůli tuto smlouvu sjednat. 6. Žalobkyně převedla na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] dne [datum] částku 8 000 Kč (prokázáno potvrzením ThePay.cz, s.r.o.), přičemž uvedený účet byl bankou veden pro žalovanou (prokázáno sdělením [právnická osoba]). 7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne [datum] odeslanou téhož dne (prokázáno touto výzvou a podacím lístkem). Soud dospěl k závěru, že žalovaná byla k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) vyzvána touto výzvou; s ohledem na ustanovení § 573 o. z. soud dospěl k závěru, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy ve středu [datum]. 8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že právě žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, avšak nikoli že právě s ní sjednala smlouvu o úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou tvrzená smlouva o úvěru nebyla se žalovanou uzavřena. 9. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 8 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo; byla proto povinna ji žalobkyni vydat. V řízení nebylo zjištěno, ani nikým tvrzeno, že by to učinila. Proto bylo žalobě ohledně jistiny dluhu v částce 8 000 Kč vyhověno. Jelikož tvrzená smlouva o úvěru nebyla uzavřena, nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, neboť tento nárok se odvozoval právě z tvrzené smlouvy. V rozsahu poplatku v částce 2 240 Kč proto soud žalobu zamítl. 11. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měla žalovaná plnit ve čtvrtek [datum]. Počínaje následujícím dnem [datum] se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 12. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž s ohledem na datum počátku prodlení žalované ([datum], jak je uvedeno výše) činila výše zákonného úroku z prodlení 15 %; žalobkyně jej však požadovala pouze v sazbě 11,75 %, a soud tedy její návrh nepřekročil a přiznal jí úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení, v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 8 000 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu částky 2 240 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 78 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 22 %. 14. Výše plné náhrady nákladů řízení činí celkem 2 252 Kč a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši 800 Kč; b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba; c) paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za uvedené 3 úkony; d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 252 Kč. 15. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobkyni 56 % (78 % mínus 22 %) z výše uvedené částky, tedy 1 261 Kč. 16. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.