8 C 124/2023-92 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 4. 5. 2021, na základě níž právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], s. r. o. (dále jen„ předchůdce“), poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději do 3. 6. 2021. Poplatek za poskytnutí úvěru nebyl sjednán, a tudíž měl žalovaný vrátit pouze jistinu dluhu, příp. včetně úroků z prodlení. Žalovaný však tuto částku předchůdci nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobkyně ověřována zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Aktivní legitimaci v tomto sporu žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, na základě níž byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl zcela nečinný. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v podané žalobě, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s předchůdcem smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 4. 5. 2021 (dále jen„ smlouva“), na základě níž se zavázal oproti poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč, tuto částku vrátit v jediné splátce po 30 dnech od poskytnutí úvěru (prokázáno uvedenou smlouvou a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Z titulu smlouvy byla na číslo účtu [bankovní účet] dne 4. 5. 2021 pod variabilním symbolem [číslo] zaslána částka 16 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 5. 2021 – 31. 5. 2021). Bankovní účet, na který byla zaslána částka 16 000 Kč, je v dispozici žalovaného (prokázáno smlouvou). Pohledávka za žalovaným byla ze strany předchůdce postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 a seznamem pohledávek na č. l. 22). Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a spolu s tím ji s dostatečným předstihem před podáním žaloby vyzvala k plnění (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2022, výzvou k úhradě před podáním žaloby z téhož dne a podacím lístkem). Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu, neboť bylo prokázáno, že za výše zmíněných okolností žalobkyně své závazky splnila, když žalovanému po řádném posouzení jeho úvěryschopnosti poskytla úvěr ve smyslu § 2395 o. z. ve výši 16 000 Kč a žalovaný jej čerpal. Naopak žalovaný své závazky neplnil, čímž porušil svou smluvní povinnost vůči žalobkyni, když žalovaný měl povinnost žalobkyni uhradit částku 16 000 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, tj. do 3. 6. 2021. Žalovaný tuto povinnost nesplnil, pročež se od následujícího dne (4. 6. 2021) ocitl v prodlení s plněním dluhu a žalobkyně je od něj oprávněna požadovat též zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění v intencích § 142a o. s. ř., od čehož je odvozen nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (srov. např. sp. zn. 8 C 94/2023), která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, za tři úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tedy částka 252 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobkyně tak činí 2 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.