25 C 31/2018-410 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Původní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 7. 2017 se žalobkyně domáhaly určení, že jejich dopisem ze dne 18. 5. 2017 došlo k platnému odstoupení do kupní smlouvy o převodu vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem, dále se po rozšíření žaloby z 23. 3. 2018 rovněž domáhaly určení, že jsou podílovými spoluvlastnicemi předmětných nemovitostí. Zdejší soud Rozsudkem ze dne 12. 12. 2018, č.j. 25 C 31/201-180, určil, že dopisem ze dne 18. 5. 2017 skutečně došlo k platnému odstoupení do kupní smlouvy o převodu vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem (výrok I.), ohledně určení podílového spoluvlastnictví žalobu zamítl (výrok II.). K odvolání žalobkyň i žalované byl rozsudek prvního stupně potvrzen Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019, č.j. 18 Co 155/2019-250, tento byl však následně zrušen Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 4. 2021, č.j. 33 Cdo 4273/2019-311. O odvolání proti rozsudku prvního stupně tak opětovně rozhodoval Městský soud v Praze, který Rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č.j. 18 Co 155/2019-340, rozsudek zdejšího soudu znovu potvrdil, a ten tak nabyl právní moci dne 20. 10. 2021. Žalovaná podala ve věci dovolaní, přičemž Nejvyšší soud České republiky Rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č.j. 33 Cdo 123/2022-371, dovolání zamítl.2. Dne 18. 10. 2023 podala žalovaná žalobu pro zmatečnost proti potvrzujícímu Rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č.j. 18 Co 155/2019-340 (dále jen „Potvrzující rozsudek“) ve spojení s prvostupňovým Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 12. 12. 2018, č.j. 25 C 31/201-180 (dále jen „Prvostupňový rozsudek“). Žalovaná (nově v pozici žalobkyně z žaloby pro zmatečnost) uvedla, že žalobu podává z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. f) zákona. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), neboť ve věci rozhodoval předseda senátu , tituly před jménem, , jméno FO, , do jehož oddělení však dle rozvrhu práce Obvodního soudu pro , adresa, věc neměla být přidělena. Dále žalovaná uvedla, že věci byla přidělena spisová značka s rokem 2018 za lomítkem, přičemž původní žaloba byla soudu doručena již v roce 2017, což zavdává pochybnosti o dodržení ústavně zaručeného práva žalované na zákonného soudce. Žalovaná tedy navrhuje zrušení Rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č.j. 18 Co 155/2019-340 ve spojení s Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 12. 2018, č.j. 25 C 31/201-180.3. Žalobkyně (nyní v pozici žalovaných) ve svém vyjádření k žalobě pro zmatečnost uvedly, že ji považují za nedůvodnou z důvodů její opožděnosti a navrhly zamítnutí žaloby.4. Žalobou pro zmatečnost dle § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř. účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. Dle § 235d a § 235e odst. 2 o.s.ř. soud projedná žalobu pro zmatečnost v mezích, ve kterých se ten, kdo podal žalobu, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro zmatečnost, následně soud žalobu pro zmatečnost usnesením buď zamítne nebo napadené rozhodnutí zruší. Dle § 234 odst. 1 o.s.ř. musí být žaloba pro zmatečnost podána (není-li v zákoně stanoveno jinak) ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí; bylo-li však proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno také dovolání, nepočítá se do běhu lhůt podle § 234 odst. 1 až 4 doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu (§ 235 odst. 2 o.s.ř.). Dle § 235 odst. 1 o.s.ř. prominutí zmeškání lhůt k žalobě není přípustné.5. Z obsahu spisu se podává, že Prvostupňový rozsudek byl vydán dne 12. 12. 2018 a žalované doručen dne 11. 3. 2019. Potvrzující rozsudek byl vydán dne 6. 10. 2021, žalované doručen 19. 10. 2021, dne 10. 12. 2021 proti němu bylo podáno dovolání. Dovolání bylo zamítnuto Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, jenž byl doručen žalované dne 23. 2. 2023 a téhož dne nabyl právní moci. Prvostupňový rozsudek i Potvrzující rozsudek shodně nabyly právní moci dne 20. 10. 2021.6. Po zhodnocení shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána opožděně.7. Napadená usnesení byla žalované doručena dne 11. 3. 2019, resp. 19. 10. 2021. Vzhledem k tomu, že proti Potvrzujícímu rozsudku bylo podáno dovolání, počala tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost běžet dne 23. 3. 2023. Pokud byla žaloba pro zmatečnost žalovanou podána až dne 18. 10. 2023, pak se tak ani u jednoho z napadených rozsudků nestalo v zákonem určené tříměsíční lhůtě.8. Dále soud uvádí, že se vzhledem k opožděnosti žaloby již nezbýval samotným obsahem žaloby pro zmatečnost, kdy tato směřuje i vůči Potvrzujícímu rozsudku, jakkoli jsou zmatečnostní vady vytýkány toliko rozsudku prvostupňovému.9. Ze shora uvedených důvodů soud bez nařízení jednání (§ 235f o.s.ř.) žalobu pro zmatečnost zamítl. Pro úplnost soud též podotýká, že s argumentací žalované ohledně nesprávně obsazeného senátu se soudy vyrovnaly již v napadených rozsudích (strana 3 a 18 Prvostupňového rozsudku a bod 9. Potvrzujícího rozsudku).10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyním, které byly v řízení o žalobě pro zmatečnost úspěšné, náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty spočívají v odměně advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.) za 1 úkon po 2 900 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 20. 12. 2023) dle § 7 bodu 5, ve spojení s § 9 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) a.t. v tarifní hodnotě 45 000 Kč (10 000 Kč + 35 000 Kč). Vzhledem k zastupování celkem tří žalobkyň byla uvedená částka v souladu s § 12 odst. 4 a.t. zvýšena na 240 % (3x80%). K této částce náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a.t. po 300 Kč za úkon. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobkyň plátcem DPH, náleží mu i navýšení o 21% sazbu této daně, celkem tak žalobkyním náleží 10 890 Kč.