36 C 13/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 1. 2025 domáhala po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 150 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 82 125 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 10. 12. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované dne 13. 12. 2021 peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Tato částka byla na základě dohody zaslána na účet žalované vedený u , Anonymizováno, číslo: , č. účtu, . Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit nejpozději do 31. 1. 2022, což neučinila. Pro případ prodlení žalované byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smluvní pokuta tak ke dni podání žaloby činí 82 125 Kč. Žalovaná z dlužné částky nic neuhradila, a to ani přes opakované ústní výzvy žalobkyně.2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 10. 12. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala zaslat na účet žalované číslo: , č. účtu, vedený , Anonymizováno, , a. s. částku ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit nejpozději dne 31. 1. 2022. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Podpis žalobkyně i žalované byl na smlouvě úředně ověřen (prokázáno Smlouvou o zápůjčce). Žalobkyně dne 13. 12. 2025 zaslala na účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 150 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedení transakce). Žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila (žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak).5. Po právní stránce soud věc posoudil jako zápůjčku podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého, přenechá-li zapůjčitel (žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Podle § 2051 o. z. může soud na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.8. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že účastnící uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalované dne 13. 12. 2025 na její účet zaslala částku ve výši 150 000 Kč a žalovaná tuto částku nevrátila. Smluvní pokuta byla sjednáno po právu a její výše 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení pak byla shledána jako zcela přiměřená, byť žalovaná její nepřiměřenost ani nenamítala. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení dlužné částky ve výši 150 000 Kč i smluvní pokuty, která ke dni 31. 1. 2025 činí 82 125 Kč, tedy celkem částky ve výši 232 125 Kč. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ke dni 1. 2. 2022, kdy se žalobkyně dostala do prodlení s úhradou dluhu.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobkyni.11. Podle § 142a odst. 1 o.s.ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.12. Ačkoliv žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalované před podáním žaloby zaslala předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř., soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, který opakovaně uvedl, že absence předžalobní výzvy by neměla být důvodem pro odepření náhrady nákladů řízení. Půjde o případy, kdy žalovaný dlužník ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Jestliže totiž dlužník není ochoten či schopen existující dluh ve lhůtě dle § 142a odst. 1 zaplatit, není dán důvod sankcionovat pochybení věřitele, neodeslal-li budoucímu žalovanému výzvu k plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2015, sp. zn. NS 29 Cdo 4388/2013). Vzhledem k tomu, že žalovaná ani po doručení žaloby neučinila žádné kroky k úhradě dluhu, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši.13. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 11 907 Kč a sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 607 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud tedy přiznal jeden úkon nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč spočívající v podání žaloby.14. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.