38 C 149/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 19.5.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 14 760 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, ) po vyhodnocení úvěruschopnosti žalované uzavřela dne 21.7.2024 s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit částku jistiny a smluvního úroku ve výši 2 760 Kč nejpozději do 20.8.2024. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně po žalované požaduje částku jistiny ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 760 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 760 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 21.8.2024 do zaplacení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaná uzavřely dne 21.7.2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalované částku ve výši celkem 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok 2 760 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně a RPSN bylo 1141,20 % (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 21.7.2024 částku ve výši 12 000 Kč na bankovní účet žalované (prokázáno výpisem z běžného účtu, sdělením banky). Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni neuhradila ničeho (žalovaná nic jiného netvrdila). Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 23.9.2024 vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky (dopisem ze dne 23.9.2024). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024, dodatku č. 1 ze dne 12.12.2024 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 15.2.2025, dopisem ze dne 15.2.2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15.2.2025, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 15.2.2025 a podacím lístkem).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku celkem ve výši 14 760 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 12 000 Kč tvořena smluvním úrokem ve výši 2 760 Kč. Výši úroků považuje soud za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba 279,83 % je dle stanoviska soudu vysoká, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je nadto až 1 141,20 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V této věci byla smlouva uzavřena v červenci roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v červenci roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,02 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 279,83 % převyšuje běžnou úrokovou sazbu více jak 31násobně, roční procentní sazba nákladů 1141,20 % je více jak 126násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalované na její bankovní účet ve výši 12 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky 12 000 Kč, v části představující smluvní úroku dle smlouvy o úvěru soud žalobu zamítl co do částky 2 760 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 14 760 Kč a částkou 12 000 Kč).15. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 15.2.2025, který byl týž den odeslán. Soud dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 15.2.2025 (sobota), která jí byla odeslána týž den; s ohledem na ustanovení § 573 o. z. má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 19.2.2025 (středa). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měla žalovaná vydat bezdůvodné obohacení dne 20.2.2025. Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 21.2.2025, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně ode dne 21.2.2025 do zaplacení z částky 12 000 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 12 000 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu smluvního úroku ve výši celkem 2 760 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 81 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 19 %.17. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni v částce 1 621 Kč představující 62 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalované v rozsahu 19 %) z jejich celkové výše 2 615 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 800 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 400 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se zá