38 C 188/2025-150 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou ze dne 16.7.2025 došlou zdejšímu soudu dne 16.7.2025 domáhal zaplacení částky ve výši celkem 156 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 156 020 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení. Uvedl, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 23.2.2013 pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, , ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, pojistné bylo sjednáno ve výši 412 Kč měsíčně. Žalobce se domáhal vydání částky 156 200 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měl za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem, přičemž žalovaná částka představuje rozdíl mezi žalobcem zaplaceným pojistným ve výši 161 020 Kč na jedné straně a žalovanou vyplaceným pojistným plněním ve výši 5 000 Kč na straně druhé.2. Vysvětlil, že předmětem smlouvy bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Podle čl. 1 písm. g) Speciálních pojistných podmínek pro , Anonymizováno, životní pojištění (dále jen „SPP“) představovalo pojištění komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů, což je soubor finančních instrumentů a investic spravovaných pojistitelem sloužící k uložení kapitálových hodnot pojistných smluv dle čl. 1 písm. i) SPP, přičemž rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Z kapitálové hodnoty smlouvy jsou strhávány poplatky dle čl. 4 SPP, proto rozsah budoucího pojistného plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy, či jaká část pojistného do ní bude zahrnuta.3. Žalobce dále poukázal na to, že pojistná smlouva odkazuje na Přehled poplatků a parametrů (dále jen „Přehled poplatků“), se kterým však žalobce nebyl seznámen. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobce tak tvrdil, že Přehled poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy, a ustanovení pojistné smlouvy (čl. 4 SPP), která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly ujednány.4. Žalobce považoval shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobce zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že uzavřela pojistnou smlouvu s žalobcem s počátkem pojištění dne 1.3.2013. Pojistnou smlouvu považovala za platnou, přičemž měla za to, že žalobce byl seznámen s přehledem poplatků při uzavírání smlouvy, nadto v záznamu z jednání ze dne 9.11.2014 žalobce prohlásil, že byl seznámen se strukturou poplatků a nákladovými parametry. Žalovaná dále uvedla, že v průběhu trvání smlouvy žalobci uhradila pojistné plnění v celkové výši 2 700 Kč dne 19.4.2021 a 3 900 Kč dne 27.12.2022, současně uvedla, že žalobce na pojistném zaplatil pouze částku 152 562 Kč. Odmítla, že by pojistná smlouva obsahovala zneužívající ujednání, v této souvislosti odkázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7.11.2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023.6. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Měla za to, že subjektivní promlčecí doba počala běžet již před uzavřením pojistné smlouvy, když již v tento okamžik byl žalobce seznámen se všemi relevantními okolnostmi, ze kterých mohl usuzovat na případnou neplatnost smlouvy. Současně nárok považovala za částečně promlčený ve tříleté objektivní době. Poukázala na dle ní ustálenou judikaturu, dle které není důvod, proč by neměla být objektivní promlčecí doba aplikována u smluv o investičním životním pojištění.7. Žalobce trval na tom, že pojistná smlouva je absolutně neplatná jako celek z důvodu existence zneužívajících smluvních ujednání a jejich neoddělitelnosti od zbývajících ujednání pojistné smlouvy. Tvrdil, že žalovaná o vadách pojistné smlouvy věděla, a proto není v dobré víře, a nemůže tak ani účinně vznést námitku promlčení. Žalovaná sama vytvořila formulář pojistné smlouvy, nadto na nedostatky pojistné smlouvy byla upozorněna rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, stejně tak ze strany ČNB v dohledovém benchmarku č. 3/2019. V této souvislosti poukazovala na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na životní pojištění, které se poprvé objevily v roce 2018. Současně k vznesené námitce promlčení uvedla, že dle ní žalovaná je povinna tvrdit a prokázat, kdy žalobce skutečně nabyl vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení. Zároveň dle ní objektivní dobu nelze aplikovat u promlčení, jelikož je to vyloučeno, když pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání, a jelikož by to bylo v rozporu s dobrými mravy, žalovaná těží z vlastní nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou v § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobce tak nepovažoval svůj nárok za promlčený. V této souvislosti odmítl, že by se měla vypořádat pouze nepromlčená plnění, neboť není podstatné, kdy se provádí zúčtování, když zúčtování se provádí k okamžiku, kdy vzájemné pohledávky vznikly.8. Žalovaná dále uvedla, že dne 29.10.2025 uhradila ve prospěch žalobce částku 40 247 Kč, tedy vrátila mu pojistné plnění za tři roky přecházející žalobě, tj. pojistné ve výši 37 440 Kč za dobu od 18.7.2022 do 18.2.2025 včetně zákonného úroku z prodlení. Měla za to, že vrátila veškerá nepromlčená plnění dle § 457 obč. zák., vznesla tak současně námitku vypořádání vzájemně nepromlčených plnění.9. V podání ze dne 13.10.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 10 058 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 058 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení.10. V podání ze dne 8.11.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 37 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 440 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení.11. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze dne 13.10.2025 soud ve výroku I. řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil co do částky 10 058 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 058 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení, dále s ohledem na částečné zpětvzetí ze dne 8.11.2025 soud ve výroku II. řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil co do částky 37 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 440 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení. Současně ve výroku III. vrátil žalobci část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 371 Kč podle § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě podle § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.12. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.13. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu , Anonymizováno, , životní pojištění č. , hodnota, dne 23.2.2013 (viz protokol z jednání