38 C 200/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 7.7.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 37 892,35 Kč s příslušenstvím, a to z titulu revolvingového úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností postupného čerpání až do výše 32 300 Kč, žalobkyně konkrétně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč dne 10.10.2024, ve výši 3 700 Kč dne 11.10.2024, ve výši 2 000 Kč dne 12.10.2024 a ve výši 3 300 Kč dne 14.10.2024 na bankovní účet žalované. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, žalobkyně tak vypověděla smlouvu mailem. Žalobkyně tak požadovala jistinu ve výši 16 999,87 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 338,01 Kč dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy (ve výši 1,99 % z vyplacené tranše), smluvní úrok ve výši 18 733,02 Kč dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy (ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny), poplatek za službu „Presto“ ve výši 660 Kč dle čl. VII odst. 4 smlouvy, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 997,88 Kč za dobu od 11.2.2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 1 161,45 Kč dle čl. VIII odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně z jistiny. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby upomínkou.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 10.10.2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované k postupnému čerpání částku až 32 300 Kč, žalovaná se zavázala splatit načerpanou jistinu, včetně poplatku za vyplacení tranší úvěru a smluvního úroku v pravidelných denních splátkách, denní úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně, poplatek byl 1,99 % z čerpané částky, RPSN bylo 1452,26 % a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne 10.10.2024 částku 8 000 Kč, dne 11.10.2024 částku 3 700 Kč, dne 12.10.2024 částku 2 000 Kč a dne 14.10.2024 částku 3 300 Kč, tj. celkem částku 17 000 Kč (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělením banky). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 19.6.2025, který byl odeslán týž den (prokázáno předžalobní upomínkou a podacím lístkem).6. Z ostatních listin soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka až do výše 32 300 Kč, přičemž žalovaná čerpala postupně částku celkem ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku načerpané jistiny ve výši 17 000 Kč, s denním smluvním úrokem ve výši 0,93 % denně (celkem 18 733,02 Kč), poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky (celkem 338,01 Kč) a poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ (celkem 660 Kč). Výši poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána jako denní ve výši 0,93 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) při čerpání celého úvěrového rámce je až 1452,26 %přičemž tato sazba nezahrnuje smluvní pokutu.14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v říjnu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v říjnu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,53 % ročně. Z přepočtu smluvené denní úrokové sazby na roční sazbu je tak zřejmé, že sjednaná úroková sazba významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 1452,26 % je pak více než 170násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalované na bankovní účet ve výši 17 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky požadované jistiny ve výši 16 999,87 Kč, v rozsahu smluvního úroku, smluvních poplatků a smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud žalobu zamítl co do částky 20 892,48 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 37 892,35 Kč a částkou požadované jistiny ve výši 16 999,87 Kč).16. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 19.6.2025. Soud dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 19.6.2025 (čtvrtek), která byla týž den odeslána; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 24.6.2025 (úterý). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měla žalovaná vydat bezdůvodné obohacení dne 25.6.2025 (středa). Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 26.6.2025, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně ode dne počátku prodlení žalované, tj. od 26.6.2025 do zaplacení z částky 16 999,87 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 16 999,87 Kč a části