38 C 231/2025-18 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 15.8.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 26 625 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované dne 30.1.2024 a 14.2.2024 finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalované. Úvěr byl splatný dne 3.6.2024. Žalobkyně požadovala jistinu ve výši 15 000 Kč, smluvní úrok ve výši 6 000 Kč (40 % ročně z jistiny za první měsíc čerpání), smluvní pokutu ve výši 5 625 Kč dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy o úvěru (0,1 % denně z jistiny za dobu od 4.6.2024 do 14.6.2025) a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč za dobu od 4.6.2024 do zaplacení. Žalovaná ničeho na poskytnutý úvěr neuhradila.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 30.1.2024 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalované částka až 30 000 Kč, žalovaná se zavázala splatit načerpanou jistinu spolu s úrokem, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a RPSN bylo 5555,92 %. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 30.1.2024 a ze dne 14.2.2024 a sdělení banky (č.l. 13) má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne 30.1.2024 částku ve výši 10 000 Kč a dne 14.2.2024 částku 5 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 14.6.2025, který byl týž den odeslán (viz podací lístek).6. Z výpisů z účtů žalované, fotografií dokladů žalované a Přílohy č. , hodnota, ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14.12.2023 soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku jistiny a sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně z načerpané jistiny, kapitalizovaná na částku 6 000 Kč, nad rámec tohoto žalovaná má uhradit smluvní pokutu ve výši 5 625 Kč vyčíslenou ke dni 14.6.2025. Výši poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 5555,92 %.14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v lednu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v lednu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,23 % ročně. Je tak zřejmé, že samotná úroková sazba ve výši 40 % měsíčně je po přepočtu na roční sazbu výrazně vysoká, procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 5555,92 % je více než 601násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalované na bankovní účet ve výši 15 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky 15 000 Kč, v rozsahu smluvního úroku a smluvní pokuty dle smlouvy o spotřebitelském úvěru soud žalobu zamítl co do částky 11 625 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 26 625 Kč a částkou 15 000 Kč).16. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 14.6.2024. Soud dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 14.6.2024 (pátek), která byla týž den odeslána; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 19.6.2024 (středa). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měla žalovaná vydat bezdůvodné obohacení dne 20.6.2024 (čtvrtek). Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 21.6.2024, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně ode dne počátku prodlení žalované, tj. od 21.6.2024 do zaplacení z částky 15 000 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 15 000 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu smluvního úroku a smluvní pokuty ve výši celkem 11 625 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 56 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 44 %. Oba účastníci tak byli úspěšní přibližně ve stejném poměru, soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.