38 C 487/2024-98 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 21.10.2024 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 33 526 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12.3.2024, č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované dne 13.3.2024 finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 40 000 Kč v 25-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč. Žalovaná nesplácela dohodnuté splátky řádně a včas, žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 27.8.2024. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně po žalované požaduje částku jistiny ve výši 28 187 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 917 Kč, smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 28.8.2024 do 26.11.2024, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 27.11.2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 187 Kč za dobu od 28.8.2024 do zaplacení, částku 300 Kč představující účelně vynaložené náklady dle čl. IV. bod 4. písm. b), d) smlouvy, částku 1 497 Kč představující smluvní pokutu za opožděné splátky dle čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy (tj. 3 x 499 Kč) a částku 1 625 Kč představující smluvní pokutu dle čl. IV. bod 2. písm. a) smlouvy (tj. 0,1 % denně z částky 30 104 Kč za dobu od 28.8.2024 do 20.10.2024). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (č.l. 70-73), mailové zprávy (č.l. 62) a potvrzení o provedení transakce (č.l. 61) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 12.3.2024 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalované částka 30 000 Kč, a to tak, že žalované bude poskytnuta částka 27 500 Kč a zprostředkovateli úvěru částka 2 500 Kč, žalovaná se zavázala splatit čerpaný úvěr ve 25-ti měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč (k tomu rovněž listina označená jako „smlouva=9174901“ na č.l. 10), úroková sazba byla sjednána ve výši 28,17 % ročně, RPSN bylo 44,5 % ročně, celková cena úvěru byla 40 000 Kč. Žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované (k tomu viz závazky spotřebitele a výdaje spotřebitele na č.l. 74-75, posouzení úvěruschopnosti žalovaného na č.l. 57-60). Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 55) a sdělení banky (č.l. 91) má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne 13.3.2024 částku ve výši 27 500 Kč. Z listiny označené jako „bonita smlouvy“ (č.l. 9) soud zjistil, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 3 200 Kč. Žalobkyně upomínala žalovanou ohledně platby splátek (upomínky ze dne 26.6.2024 a ze dne 27.7.2024 na č.l. 11). Žalobkyně dopisem ze dne 27.8.2024 přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby ve lhůtě do 10 dnů od odeslání této výzvy, výzva byla odeslána dne 27.8.2024 (č.l. 76).6. Z čestných prohlášení se seznamem odeslaných upomínek (č.l. 12-54), potvrzení o provedení transakce (č.l. 56), výpisu ze seznamu (č.l. 77), z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 63-66), z úvěrových podmínek (č.l. 67-69), soud nezjistil informace relevantní pro posouzení sporu.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, žalovaná však obdržela s ohledem na provizi zprostředkovatele na bankovní účet pouze částku 27 500 Kč (2 500 Kč byl poplatek pro zprostředkovatele). Žalovaná se zavázala uhradit částku celkem ve výši 40 000 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny ve výši 27 500 Kč tvořena poplatkem pro zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč a úrokem ve výši celkem 10 000 Kč. Výši poplatku a úroků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána ve výši 28,17 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je pak až 44,5 %, přičemž tato sazba nezahrnuje poplatek pro zprostředkovatele a úrok je počítán z částky 30 000 Kč, přestože žalovaná obdržela pouze částku 27 500 Kč, ve skutečnosti je tedy RPSN ještě vyšší.14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v březnu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v březnu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,83 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 28,17 % významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě a nereflektující další poplatky a náklady ve výši 44,5 % je pak více než pětinásobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalované na bankovní účet ve výši 27 500 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu za důvodnou co do částky 24 300 Kč, jelikož žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši 3 200 Kč. V rozsahu poplatku, smluvních pokut, účelně vynaložených nákladů a kapitalizovaného dluhu na úrocích ve výši celkem 9 226 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 33 526 Kč a částkou 24 300 Kč) a smluvního úroku dle smlouvy o spotřebitelském úvěru soud žalobu zamítl.16. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 27.8.2024, a to ve lhůtě 10 dnů od odeslání výzvy, přičemž výzva byla odeslána žalované dne 27.8.2024. Nejpozději tedy měla žalovaná vydat bezdůvodné obohacení dne 6.9.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 7.9.2024, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně ode dne počátku prodlení žalované, tj. od 7.9.20