43 C 318/2024-58 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené shora spolu s příslušenstvím na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 5. 1. 2024 (č. smlouvy , Anonymizováno, ). Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 60 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Součástí smlouvy o úvěru byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Úvěr byl žalovanému vyplacen celkem ve výši 28 087 Kč na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně přičemž žalovaný čerpal úvěr postupně od 5. 1. 2024 do 15. 3. 2024 v celkové výši 28 087 Kč. Žalovaný si navíc při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu v souladu se smlouvou, službu „, Anonymizováno, “, která je zpoplatněna částkou 2 475 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen zaplatit také poplatek za poskytnutí vyplacení tranší úvěru ve výši 523,93 Kč, smluvní úrok ve výši 30 941,47 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, ve výši 28,8 Kč. Úvěr byl splatný dne 28. 6. 2025, datum splatnosti první splátky byl 4. 2. 2024. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas a dostal se s úhradou do prodlení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2024 k úhradě dlužné částky a upozornil ho na případné řešení sporu soudní cestou. Na výzvu žalovaný nijak nereagoval. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný do dne podání žaloby na dluhu uhradil celkem 87,78 Kč.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 5. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka 28 087 Kč, žalovaný se zavázal splatit jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, “, poplatek za , Anonymizováno, a smluvní úrok. Úroková sazba byla sjednána jako pevná – denní ve výši 0,933 % a RPSN bylo 1 602,12 % (důkaz: Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ). Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalované částku v celkové výši 28 087 K, a to postupně za období od 5. 1. 2024 do 15. 3. 2024 na účet žalovaného č. , č. účtu, (důkaz: Přehled bankovních transakcí , Anonymizováno, za období od 5. 1. 2024 do 15. 3. 2024). Žalobkyně zaslala žalovanému na email výzvu k úhradě dluhu dne 10. 7. 2024 (důkaz: Výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 7. 2024). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 3. 9. 2024 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (důkaz: Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 9. 2024). Žalovaný uhradil na dluhu do dne podání žaloby celkem 87,78 Kč.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 16. 6. 2023 dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 28 087 Kč, žalovaný se zavázal splatit jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, “, poplatek za , Anonymizováno, a smluvní úrok. Úroková sazba byla sjednána jako pevná – denní ve výši 0,933 % a RPSN bylo 1 602,12 %. Výši úroků, poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána v pevné výši 0,933 % denně, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) bylo stanoveno na 1602,12 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v lednu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v lednu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,23 % ročně. Roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 1602,12 % je pak více než 173násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalobkyně žalovanému na bankovní účet bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Žalovaný uhradil na dluhu do dne podání žaloby celkem 87,78 Kč, žalobkyně má proto nárok na částku ve výši 27 999,22 Kč. Soud žalobu zamítl co do částky 35 504,77 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou, tj. 63 503,99 Kč, a částkou, kterou lze žalobkyni přiznat, tj. 27 999,22 Kč.), tvořenou poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 523,93 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 2 269,31 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 28,8 Kč, smluvním úrokem ve výši 30 941,47 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 741,26 Kč.15. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Nejpozději měl žalovaný plnit dne 10. 7. 2024 (v den zaslání emailu – výzvy k úhradě) a počínaje dnem 11. 7. 2024 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. O výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jelikož žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až od 22. 6. 2024, soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 5 907 Kč za dobu od 22. 6. 2024 do zaplacení.16. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nezkoumal, zda žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 63 503,99 Kč, úspěšná byla v částce 27 999,22 Kč, tj. v dané věci byl úspěšný žalovaný, nicméně žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z ú