7 C 211/2021-695 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu vůči žalovanému domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem popsaným ve výroku ad I. tohoto rozsudku (dále jen „rodinný dům a zahrada“ nebo jen „nemovitosti“ nebo souhrnně jen „nemovitost“), jehož jsou oba účastníci spoluvlastníci, žalobkyně s podílem o velikosti id. ¾ a žalovaný s podílem o velikosti id. ¼. Vypořádání navrhovala přikázáním nemovitostí do svého výlučného vlastnictví s vyplacením vypořádacího podílu žalovanému ve výši 1 051 205 Kč do 30ti dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že s žalovaným nejsou schopni se dohodnout na správě společné věci. Žalovaný neprojevoval celé roky o nemovitost zájem a žádným způsobem se nepodílel na její údržbě. Vztahy mezi účastníky jsou napjaté, žalovaný podal na žalobkyni žalobu o zaplacení částky 43 200 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení odpovídající měsíčnímu nájemnému ve výši 5 500 Kč (vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 17/2021).2. Kromě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se žalobkyně podanou žalobou domáhala dle ust. § 1148 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) rovněž vypořádání vzájemných pohledávek a dluhů, které jí vznikly v souvislosti se spoluvlastnictvím nemovitostí ve výši 7 041,50 Kč jakožto vypořádání jí uhrazených částek na údržbu a nezbytné opravy domu. Konkrétně uvedla, že od září 2016 vynaložila částku ve výši minimálně 28 166 Kč na zajištění nezbytné údržby domu (každoroční čištění komínu, daň z nemovitosti, roční servis kotle, oprava a výměna vodovodního řadu a další). Velkou část nutných oprav domu prováděl a provádí rovněž svépomocí manžel žalobkyně. Žalovaný se nikdy nepodílel ani na provozních či nutných nákladech na nemovitosti, spočívajících zejména v úhradě mandatorních výdajů. Podáním ze dne , datum, žalobkyně rozšířila svoji žalobu ohledně nároku na tzv. širší vypořádání dle § 1148 odst. 1 o.z. o další platby za nezbytné udržovací práce ve výši 3 026,25 Kč. Z titulu tzv. širšího vypořádání žalobkyně žádala po žalovaném celkem částku 10 067,75 Kč bez příslušenství. Změnu žaloby soud usnesením ze dne 6. února 2025, č.j. 7 C 211/2021 připustil, pročež se v rozsahu návrhu žalobkyně na tzv. širší vypořádání dle § 1148 odst. 1 o.z. stala předmětem řízení částka 10 067,75 Kč.3. Žalovaný se k žalobě původně vyjádřil tak, že s ní nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Uvedl, že s žalobkyní jsou sourozenci. Žalovaný popsal vývoj současné spoluvlastnické struktury nemovitostí. Uvedl, že žalobkyně užívá nemovitosti pro sebe, a to nejpozději od roku 1993 a to nepřetržitě a výlučně. Žalovaným byly v minulosti nemovitosti užívány pouze omezeně v roce 1997. Žalovaný žalobkyni původně žádal o umožnění užívání zahrady, vyzval žalobkyni k hrazení náhrady bezdůvodného obohacení za užívání spoluvlastnického podílu ve výši 5 500 Kč měsíčně. Žádal komplexní vyřešení podílového spoluvlastnictví, a to třemi způsoby: oddělení části parcely se zřízením věcného břemene, služebnosti průchodu a průjezdu, k části zbylého pozemku či odkoupení spoluvlastnického podílu žalovaného žalobkyní. Dříve ještě žalovaný navrhoval možnost zřízení vlastního bydlení ve druhém patře domu. V průběhu řízení žalovaný svoje procesní stanovisko změnil a ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci (jak mj. vyplývá z protokolu z ústního jednání ze dne 6. 3. 2025) souhlasil se zrušením podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, s jejich přikázáním do výlučného vlastnictví žalobkyně a s vyplacením vypořádacího podílu. Žalovaný se po celou dobu řízení s žalobkyní neshodl na výši vypořádacího podílu.4. Podáním doručeným soudu dne , datum, uplatnil žalovaný dle ust. § 1148 odst. 1 o.z. rovněž vypořádání vzájemných pohledávek a dluhů, které mu vznikly v souvislosti se spoluvlastnictvím nemovitostí, a to z titulu bezdůvodného obohacení (či z titulu omezení vlastnického práva), a to ve výši 5 400 Kč měsíčně (jakožto ¼ z tržního nájemného ve výši 21 900 Kč, když žalobce vycházel z odborného stanoviska realitní makléřky , jméno FO, ) od 16. 12. 2020 do dne rozhodnutí soudu o tomto nároku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Jelikož uplatněný nárok nebyl kapitalizován (neobsahoval přesné a konkrétní vyčíslení celkové požadované částky) a soud jej z tohoto důvodu považoval za neurčitý, byl žalovaný soudem celkem dvakrát vyzván dle § 43 odst. 2 o.s.ř., aby vadu předmětného vzájemného návrhu spočívající v jeho neurčitosti odstranil, a to včetně poučení o následcích nesplnění výzvy, a to poprvé usnesením ze dne 7. května 2024, č.j. 7 C 211/2021-462, na které žalovaný žádným způsobem nezareagoval a podruhé usnesením ze dne 13. srpna 2024, č.j. 7 C 211/2021-479. Žalovaný na druhou výzvu soudu sdělil podáním ze dne , datum, , že požadovaná částka za bezdůvodné obohacení je k měsíci září 2024 ve výši 128 575 Kč. Ke svému vyjádření přiložil tabulku, ze které vyplývá, že předmětem žalobního návrhu na širší vypořádání činí částku 5 500 Kč za období září 2022 až září 2024, tedy za 25 měsíců. Tabulka obsahovala ke každé částce 5 500 Kč za každý z 25 měsíců určitou absolutní částku uvedenou jako úrok z prodlení. Na ústním jednání dne 6. 3. 2025 na výzvu soudu žalovaný doplnil, že současně žádá zákonný úrok z prodlení z žalovaného bezdůvodného obohacení od 16. 12. 2020 a na potvrzující dotaz soudu, že předmětem řízení je nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 128 575 Kč včetně příslušenství, jak žalovaný uvedl ve svém písemném podání ze dne , datum, , právní zástupce žalovaného potvrdil, že tomu tak skutečně je (jak vyplývá ze zvukového záznamu z ústního jednání dne 6.3.2025 v jeho 9. až 10. min.). Po odstranění vad návrhu na širší vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení odpovídajícího obvyklému nájemnému tak žalovaný svým písemným podáním ze dne , datum, učinil předmětem řízení částku, kterou konkrétně vyčíslil na 128 575 Kč (za měsíce září 2022 až září 2024) se zákonným úrokem z prodlení od 16. 12. 2020. Z takto vymezeného předmětu řízení stran širšího vypořádání bezdůvodného obohacení soud vyšel, neboť žalovaného celkem 2 x vyzýval, aby svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení konkretizoval, tedy aby vyčíslil, jakou částku žádá, aby byl jeho vzájemný návrh perfektní a aby soud věděl, co je předmětem řízení. Vymezení návrhu je vůlí a dispozicí účastníka, který je dle § 79 odst. 1 o.s.ř. povinen uvést, čeho se domáhá a jeho návrh musí být určitý a srozumitelný. Požadované míry určitosti a srozumitelnosti návrhu žalovaného na širší vypořádání, aby mohlo být návrhu rozhodováno soudem, bylo dosaženo právě písemným podáním žalovaného ze dne , datum, (s upřesněním data, od kdy požaduje zákonný úrok z prodlení na jednání dne 6.3.2025). Jakákoliv další dispozice s návrhem je v procesní režii účastníka řízení, který je oprávněn navrhnout změnu žalobního petitu či vzít návrh zcela nebo zčásti zpět. V obou případech o dispozici s žalobou rozhoduje soud. V daném případě žalovaný změnu žalobního petitu nenavrhl, soud tedy o změně návrhu žalovaného na širší vypořádání nerozhodoval. V rámci závěrečného návrhu žalovaný navrhl úhradu bezdůvodného obohacení za delší období, než dříve učinil předmětem návrhu, konkrétně uvedl, že co se týče bezdůvodného obohacení, tak to je jiné soudní řízení, ale pokud by se soud rozhodl to řešit i v tomto řízení, žádá od 16. 12. 2020 do 6. 3. 2025, to je za 50 měsíců částku 280 500 Kč. Ani v rámci závěrečného návrhu žalovaný změnu žalobního petitu nenavrhl a soudu tedy nezbylo než vycházet z vymezení nároku na bezdůvodné obohacení, jak byl žalovaným jednoznačně konkretizován v jeho písemném podání na výzvu soudu ze dne , datum, potvrzeným opakovaně na ústním jednání dne 6. 3. 2025, když soud nemůže za účastníka řízení rozhodovat, co učiní předmětem řízení a procesní aktivita v tomto směru je procesní povinností žalovaného. Předmětem řízení tedy zůstala částka ve výši 128 575 Kč včetně příslušenství, jak bylo konkretizováno na ústním jednání dne 6.3.2025.5. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:6. Na základě shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), má soud za zjištěné, že oba účastníci řízení souhlasili, resp. se shodli na zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví k nemovitostem přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Rovněž bylo nesporné, že nemovitosti dlouhodobě (déle než činí rozhodné období pro posouzení nároků uplatněných v řízení) užívá výlučně žalobkyně s rodinou. Žalovaný nemovitosti neužívá a žalobkyni ničeho nepřispívá na náklady spojené s údržbou domu. Taktéž daň z nemovitých věcí hradí výlučně žalobkyně. Žalobkyně současně žalovanému nevyplácí žádnou kompenzaci za neužívání nemovitostí žalovaným. Nesporné byly velmi špatné osobní vztahy mezi účastníky navzájem. Mezi stranami bylo sporu především ohledně ocenění vypořádacího podílu žalovaného, ohledně výše bezdůvodného obohacení odpovídajícího kompenzaci za neužívání nemovitostí žalovaným a ohledně výše a důvodnosti nákladů vynaložených žal