38 C 254/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 24.9.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 39 175,80 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28.11.2024, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností postupného čerpání až do výše 80 000 Kč, žalobkyně konkrétně poskytla žalovanému finanční prostředky dne 28.11.2024 ve výši 8 000 Kč, dne 16.12.2024 částku 1 200 Kč a 2 000 Kč, dne 1.1.2025 částku 5 000 Kč, 4 000 Kč, 3 000 Kč, 1 500 Kč a 3 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobkyně tak vypověděla smlouvu mailem ze dne 2.5.2025, žalovaný tak byl v prodlení s úhradou úvěru dne 3.5.2025. Žalobce uhradil na jistinu celkem částku 11 200,08 Kč, konkrétně dne 16.12.2024 částku 3 294,63 Kč, dne 31.12.2024 částku 6 354,45 Kč a dne 31.12.2024 částku 1 551 Kč. Žalobkyně tak požadovala jistinu ve výši 16 499,89 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 328,35 Kč dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy, smluvní úrok ve výši 20 001,89 Kč dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 825 Kč dle čl. VII odst. 4 smlouvy, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 653,24 Kč za dobu od 3.5.2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 1 520,67 Kč dle čl. VIII odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 1.2.2025 do 2.5.2025. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby upomínkou ze dne 8.9.2025.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, půjčka“ č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 28.11.2024 úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalovanému částka až 80 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit načerpanou jistinu, včetně poplatku za vyplacení tranší úvěru a smluvního úroku v pravidelných denních splátkách, denní úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru byl 1,99 % z čerpané částky, RPSN bylo 1793,67 %, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ byl ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení banky má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 28.11.2024 částku 8 000 Kč, dne 16.12.2024 částku 1 200 Kč a 2 000 Kč, dne 1.1.2025 částku 5 000 Kč, 3 000 Kč, 4 000 Kč, 3 000 Kč a 1 500 Kč, tedy celkem částku 27 700 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne 29.8.2025, která byla odeslána dne 2.9.2025 (prokázáno předžalobní výzvou a potvrzením).6. Z dalších listin soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 27 200 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku načerpané jistiny ve výši 27 200 Kč, s denním smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně (celkem 20 001,89 Kč), poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky (celkem 328,35 Kč) a poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ (celkem 825 Kč). Výši poplatků a dalších nákladů považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána jako denní ve výši 1,016 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) při čerpání celého úvěrového rámce je až 1793,67 %, přičemž tato sazba nezahrnuje smluvní pokutu.14. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V této věci byla smlouva uzavřena v listopadu roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v listopadu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,51 % ročně. Z přepočtu smluvené denní úrokové sazby na roční sazbu je tak zřejmé, že sjednaná úroková sazba významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 1793,67 % je pak více než 210násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala žalovanému na bankovní účet ve výši 27 200 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky požadované jistiny ve výši 16 499,89 Kč, když žalobce na obdrženou jistinu již uhradil částku 11 200,08 Kč, v rozsahu poplatků, smluvního úroku a smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud žalobu zamítl co do částky 22 675,91 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou ve výši 39 175,80 Kč a částkou 16 499,89 Kč).16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 29.8.2025. Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 29.8.2025, která byla odeslána dne 2.9.2025 (úterý); s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 5.9.2025 (pátek). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měl žalovaný vydat bezdůvodné obohacení dne 8.9.2025 (pondělí). Jelikož tak neučinil, dostal se následující den, tj. dne 9.9.2025, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 9.9.2025 do zaplacení z částky 16 499,89 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2