38 C 29/2026-18 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 30.1.2026 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 12 049,71 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ) po vyhodnocení úvěruschopnosti žalované uzavřela dne 13.1.2023 s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 47 714 Kč, konkrétně dne 13.1.2023 částka 12 050 Kč, dne 14.2.2023 částka 12 000 Kč, dne 11.5.2023 částka 3 300 Kč, dne 13.12.2023 částka 12 050 Kč, dne 22.2.2024 částka 2 289 Kč, dne 14.3.2024 částka 1 205 Kč, dne 22.4.2024 částka 1 205 Kč, dne 14.5.2024 částka 1 205 Kč, dne 14.6.2024 částka 1 205 Kč a dne 24.7.2024 částka 1 205 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 7.10.2024. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 35 664,29 Kč. Žalobkyně tak požadovala jistinu ve výši 12 049,71 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 049,71 Kč za dobu od 8.10.2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, .., IČ: , IČO, (dále pod obchodní firmou , právnická osoba, .) a žalovaná spolu uzavřely dne 13.1.2023 úvěrovou smlouvu, na základě které byl poskytnut žalované úvěrový limit 12 050 Kč, žalovaná se zavázala splatit načerpanou jistinu spolu s úrokem, úroková sazba byla sjednána ve výši 457,50 % ročně a RPSN bylo 4697,48 %. Z potvrzení o platbách a sdělení banky (č.l. 13) má soud za prokázané, že na bankovní účet žalované byla zaslána dne 13.1.2023 částka 12 050 Kč, dne 14.2.2023 částka 12 000 Kč, dne 11.5.2023 částka 3 300 Kč, dne 13.12.2023 částka 12 050 Kč, dne 22.2.2024 částka 2 289 Kč, dne 14.3.2024 částka 1 205 Kč, dne 22.4.2024 částka 1 205 Kč, dne 14.5.2024 částka 1 205 Kč, dne 14.6.2024 částka 1 205 Kč a dne 24.7.2024 částka 1 205 Kč, a to společností , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.11.2025 a přílohy – seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovanou byla postoupena společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.11.2025 a přílohy – seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 21.11.2025 (viz dopis ze dne 21.11.2025 a potvrzení o odeslání). Dopisem ze dne 21.11.2025 odeslaným dne 25.11.2025 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (dopis ze dne 21.11.2025 a potvrzení o odeslání).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový limit a konkrétně jí byla poskytnuta částka ve výši celkem 47 714 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku jistiny a sjednaný úrok ve výši 457,50 % ročně z načerpané jistiny. Výši úroků považuje soud za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána ve výši 457,50 % ročně, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 4697,48 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V této věci byla smlouva uzavřena v lednu roku 2023, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v lednu roku 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,72 % ročně. Je tak zřejmé, že samotná úroková sazba ve výši 457,50 % ročně je výrazně vysoká, procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 4697,48 % je více než 483násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala její právní předchůdkyně žalované na její bankovní účet ve výši 47 714 Kč bez právního důvodu po odečtení částky, kterou žalovaná již uhradila ve výši 35 664,29 Kč, tj. na částku 12 049,71 Kč, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z.15. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 21.11.2025, odeslaným dne 25.11.2025. Soud dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 21.11.2025; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 28.11.2025 (pátek). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měla žalovaná vydat bezdůvodné obohacení dne 1.12.2025 (pondělí). Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 2.12.2025, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně ode dne počátku prodlení žalované, tj. od 2.12.2025 do zaplacení z částky 12 049,71 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 12 049,71 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu části úroku z prodlení, nebyla tedy úspěšná pouze v nepatrné části, soud proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalobkyni. Náhrada nákladů řízení ve výši 2 300 Kč sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 800 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tari