38 C 9/2026-16 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 7.1.2026 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 35 315 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ) po vyhodnocení úvěruschopnosti žalované uzavřela dne 13.2.2024 s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 14.8.2024. Žalobkyně požadovala jistinu ve výši 30 000 Kč, smluvní úrok ve výši 5 315 Kč (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání) a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 315 Kč za dobu od 15.8.2024 do zaplacení. Žalovaná ničeho na poskytnutý úvěr neuhradila.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, přičemž účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k němu na výzvu soudu nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaná spolu uzavřely úvěrovou smlouvu, na základě které měla být poskytnuta žalované částka až 30 000 Kč, žalovaná se zavázala splatit načerpanou jistinu spolu s úrokem, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a RPSN bylo 5518,06 %. Z potvrzení o platbě ze dne 13.2.2024 a ze dne 30.4.2024 a sdělení banky (č.l. 11) má soud za prokázané, že na bankovní účet žalované byla dne 13.2.2024 zaslána částka ve výši 20 000 Kč a dne 30.4.2024 částka ve výši 10 000 Kč, tj. celkem částka 30 000 Kč a to společností , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy – seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovanou byla postoupena společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.6.2025 a přílohy – seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 20.7.2025 (viz dopis ze dne 20.7.2025 a potvrzení o odeslání). Dopisem ze dne 20.7.2025 odeslaným dne 23.7.2025 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (dopis ze dne 20.7.2025 a potvrzení o odeslání).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit částku jistiny a sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně z načerpané jistiny, kapitalizovaný za první měsíc na částku 5 315 Kč. Výši úroků považuje soud za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Samotná úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) je 5518,06 %.13. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V této věci byla smlouva uzavřena v únoru roku 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v únoru roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,97 % ročně. Je tak zřejmé, že samotná úroková sazba ve výši 40 % měsíčně je po přepočtu na roční sazbu výrazně vysoká, procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě ve výši 5518,06 % je více než 615násobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.14. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze na jistinu, kterou zaslala její právní předchůdkyně žalované na její bankovní účet ve výši 30 000 Kč bez právního důvodu, neboť předložená smlouva je absolutně neplatná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v této věci je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z. Soud tak považoval žalobu důvodnou co do částky 30 000 Kč, v části představující smluvní úrok dle smlouvy o úvěru soud žalobu zamítl co do částky 5 315 Kč.15. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 20.7.2025, odeslaným dne 23.7.2025. Soud dospěl k závěru, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu výzvou ze dne 20.7.2025; s ohledem na ustanovení § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má soud za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 28.7.2025 (pondělí). Dle § 1958 odst. 2 o. z. žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu. S ohledem na jeho výši soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Nejpozději tedy měla žalovaná vydat bezdůvodné obohacení dne 29.7.2025 (úterý). Jelikož tak neučinila, dostala se následující den, tj. dne 30.7.2025, do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně ode dne počátku prodlení žalované, tj. od 30.7.2025 do zaplacení z částky 30 000 Kč. Soud naopak žalobu zamítl, pokud šlo o úrok z prodlení v rozsahu, v němž žalobkyní uplatněný nárok na něj převyšoval to, na co jí vzniklo právo.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 30 000 Kč a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu smluvního úroku ve výši celkem 5 315 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 85 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 15 %.17. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni v částce 2 669 Kč představující 70 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalované v rozsahu 15 %) z jejich celkové výše 3 813 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 1 413 Kč;b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 700 Kč podle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba; soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede u zde