Obvodní soud pro Prahu 8 43 C 251/2025-108 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 80 766 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, který mu vyplatila dne , datum, . Žalovaný se zavázal úvěr vč. sjednaného úroku splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 470 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Na základě získaných informací bylo doporučeno úvěr schválit. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku toho došlo k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 27 020 Kč a po zesplatnění celkem 32 000 Kč. Poté již žalovaný ani přes výzvy neuhradil ničeho. Žalobkyně vedle jistiny ve výši a úroku požadovala přiznání smluvní pokuty a vzniklých nákladů.2. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Česka, a žalovaný státním příslušníkem Ukrajiny, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem. Proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS).3. Mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Sdělení č. 123/2002 Sb. m. s.) upravuje v čl. 48 odst. 5 pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku. Pravomoc má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Soud zjistil, že žalovaný má bydliště v České republice, soud má tedy pravomoc k rozhodnutí ve věci. Poměr účastníků se dle čl. 48 odst. 2 výše uvedené smlouvy řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřely strany smlouvu. Ve věci relevantní úvěrová smlouva byla uzavřena na území České republiky, tedy se řídí českým právem.4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.5. Žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru na č. l. 16 spisu).6. Dne , datum, akceptovala žalobkyně žádost žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve znění Dodatku č. , hodnota, k uvedené smlouvě. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru vyplatila žalobkyně žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 48měsíčních splátkách ve výši 4 470 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 69,10 % a RPSN činila 93,24 %. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit žalobkyni činila 207 600 Kč. Dodatkem č. , hodnota, bylo uzavřeno mezi žalobkyní a žalovaným pojištění schopnosti splácet úvěr [viz důkaz o odeslání 1 Kč na č. l. 8 p. v. spisu, zaslaná SMS (informace o vyplacení) ze dne 3. 2. 2023 na č. l. 9 spisu, důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) na č. l. 9 p. v. spisu, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) na straně 10 spisu, dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. , hodnota, , dále též jen dodatek na č. l. 11 – 12 spisu, přihláška do pojištění, skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry na č. l. 14 – 18 spisu, , Anonymizováno, příloha č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr na č. l. 15 spisu, doklad o vyplacení úvěru, otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu na č. l. 21 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 35 – 38 spisu, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, na č. l. 48 spisu, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, na č. l. 49 spisu, pojištění schopnosti splácet úvěr, informační dokument na č. l. 50 spisu, informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ve znění účinném od 21. 12. 2019 na č. l. 51 – 53 spisu, návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 54 – 56 spisu, prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 22 – 23 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 8 spisu, sdělení , právnická osoba, na č. l. 94 spisu].7. Žalovaný na splacení úvěru zaplatil celkem 59 020 Kč (viz karta klienta na č. l. 35 spisu).8. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě formuláře hodnocení klienta, dále v databázi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . K dispozici měla rovněž doklad totožnosti žalovaného, což žalobkyně prokázala tím, že předložila jeho kopii (viz hodnocení klienta na č. l. 39 spisu, výpis na č. l. 24 a 25 spisu, kopie dokladu totožnosti, resp. povolení k pobytu na č. l. 26 spisu, výpis transakce na č. l. 27, 28 spisu, dodatek rámcové smlouvy o finančních službách účtu č. , č. účtu, na č. l. 29 spisu, oznámení identifikačních a kontaktních údajů na č. l. 30 a 31 spisu, výplatní list na č. l. 32 a 33 spisu, výpis z transakce na č. l. 34 spisu, výpis nebankovního registru klientských informací (, Anonymizováno, ) na č. l. 17 spisu, výpis záznamu z registru , Anonymizováno, na č. l. 18 spisu, kopie dokladu na č. l. 20 spisu).9. Žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru dle uzavřené smlouvy. Následně dopisem ze dne 26. 11. 2023 oznámila žalovanému, že úvěr byl pro prodlení s úhradou splátek zesplatněn. Následně žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva k plnění byla podána na poštu dne 7. 5. 2025 (viz výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 20. 9. 2023 na č. l. 40 spisu, výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 23. 10. 2023 na č. l. 41 spisu, výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 20. 11. 2023, kopie dodejky na č. l. 43 spisu, oznámení ze dne 26. 11. 2023 na č. l. 44 spisu, předžalobní výzva ze dne 7. 5. 2025 na č. l. 46 spisu, poštovní podací arch ze dne 7. 5. 2025, odesílatel , právnická osoba, , číslo zákaznické karty , Anonymizováno, ).10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Ustanovení § 1810 a následující o. z. představují základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele, kdy jde o recepci šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.14. Dle § 1813 odst. 1 o.z., tzv. zneužívající klauzule, jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.15. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z. (ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou) je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč. V úvěrové smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 69,10 % a RPSN činila 93,24 %. Jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, protože byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným jako spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr podléhá zákonu o spotřebitelskému úvěru, jelikož byl sjednán úvěr se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž nešlo žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 4 nebo o omezení podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru.18. Vzhledem k tomu, že žalovaný je spotřebitel, soud se ze své úřední povinnosti zabýval předně tím, zda se v daném případě, s ohledem na ujednání o výši úrokové míry, jedná o platně uzavřenou úvěrovou smlouvu. V řízení bylo prokázáno, že v listině, kterou žalobkyně označila jako smlouvu o úvěru, byla sjednána jako pevná úroková sazba ve výši 69,10 % a RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) činila 93,24 %.19. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v září 2024, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v únoru roku 2023 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 9,54 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 93,24 % je téměř desetinásobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.20. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku 70 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Žalovaný byl proto povinen přijatou částku žalobkyni vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný vrátil žalobkyni před podáním žaloby částku v celkové výši 59 020 Kč, je proto povinen vrátit žalobkyni částku ve výši 10 980 Kč.21. Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohlo ani žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvních úroků, nákladů ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a 30 954,33 Kč (vč. z nich požadovaného příslušenství). Proto soud žalobu ve zbytku zamítl.22. Žalovaný byl k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) prokazatelně vyzván předžalobní výzvou k plnění s tím, že tato výzva byla odeslána dne 7. 5. 2025. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že výzva došla třetí pracovní den ode dne odeslání (12. 5. 2025). Soud určil jako přiměřenou lhůtu, a to i s ohledem na ustanovení § 573 o. z. 1 den pracovní den ode dne doručení výzvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný byl povinen poskytnutou jistinu úvěru vrátit do 13. 5. 2026 a počínaje dnem 14. 5. 2026 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. O výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na datum počátku prodlení žalovaného soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 12 % ročně za dobu od 14. 5. 2026 do zaplacení.23. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nezkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, a to s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 80 766 Kč, úspěšná byla v částce 10 980 Kč, tj. v dané věci byl úspěšný žalovaný. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.25. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.