Obvodní soud pro Prahu 8 43 C 42/2026-71 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 122 413 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 89 000 Kč. Mezi stranami byla uzavřena dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl poskytnutý úvěr použit na úhradu dluhů žalované z jiných smluvních vztahů. Zbývající část úvěru ve výši 15 554 Kč byl žalované vyplacen dne 2. 4. 2024. Žalovaná se zavázala úvěr vč. sjednaného úroku splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 6 212 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Na základě získaných informací bylo doporučeno úvěr schválit. Žalovaná řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku toho došlo k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaná uhradila celkem 74 544 Kč. Žalovaná poté ani přes výzvy neuhradila ničeho. Žalobkyně vedle jistiny ve výši a úroku požadovala přiznání smluvní pokuty a vzniklých nákladů.2. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Česka, a žalovaná státním příslušníkem Bulharska, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem. Proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS).3. Podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, může být žalovaný, který je spotřebitelem, žalován pouze u soudů členského státu, na jehož území má bydliště. Vzhledem k tomu, že žalovaná má na území České republiky své bydliště, má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo.4. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.5. Žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (viz úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru na č. l. 37 spisu).6. Dne 3. 4. 2024 akceptovala žalobkyně žádost žalované na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění Dodatku č. , hodnota, . Společně se smlouvou o úvěru byla mezi účastníky uzavřena dohoda o konsolidaci. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru vyplatila žalobkyně žalované dne 2. 4. 2024 úvěr ve výši 15 554 Kč a úvěr ve výši 73 446 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v 48 měsíčních splátkách ve výši 6 212 Kč. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,35 % a RPSN činila 89,48 %. Celková částka, kterou měla žalovaná uhradit žalobkyni činila 261 648 Kč [viz dohoda o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, na č. l. 31 – 32 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 23 – 26 spisu, důkaz o odeslání 1 Kč na č. l. 29 p. v. spisu, zaslaná informace (informace o vyplacení na č. l. 30 spisu), důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) na č. l. 30 p. v. spisu, návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 8 – 10 spisu, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, na č. l. 11 spisu, splátková kalendář ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, na č. l. 12 spisu, pojištění schopnosti splácet úvěry na č. l. 13 – 16 spisu, podpis na dálku, smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) na č. l. 33 spisu, dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, na č. l. 34 – 35 spisu, příloha č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, pojištění schopnosti splácet úvěr na č. l. 36 spisu, přihláška do pojištění, skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry na č. l. 38 – 39 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 41 spisu, sdělení Raiffeisenbank na č. l. 58 spisu].7. Žalovaná na splacení úvěru zaplatila celkem 74 544 Kč (viz karta klienta k číslu smlouvy , Anonymizováno, na č. l. 18 spisu).8. Žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila na základě formuláře hodnocení klienta, dále v databázi , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . K dispozici měla rovněž doklad totožnosti žalované, což žalobkyně prokázala tím, že předložila jeho kopii (viz hodnocení klienta na č. l. 27 spisu, historie pohybů, běžný účet za období od 1. 11. 2023 – 29. 2. 2024 na č. l. 28 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 29 spisu, výpis nebankovního registru klientských informací (, Anonymizováno, ) na č. l. 42 spisu, prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 43 – 44 spisu, výpis nebankovního registru klientských informací (, Anonymizováno, ) na č. l. 45 spisu, kopie dokladů na č. l. 46 – 48 spisu).9. Žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru dle uzavřené smlouvy. Následně dopisem ze dne 24. 7. 2025 oznámila žalované, že úvěr byl pro prodlení s úhradou splátek zesplatněn. Poté žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva k plnění byla podána na poštu dne 13. 2. 2026 (viz předžalobní výzva ze dne 13. 2. 2026 na č. l. 17 spisu, oznámení ze dne 24. 7. 2025 na č. l. 19 spisu, kopie dodejky na č. l. 20 spisu, výzva k zaplacení upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 21. 7. 2025 na č. l. 21 spisu, výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 20. 6. 2025 na č. l. 22 spisu, poštovní podací arch ze dne 13. 2. 2026 na č. l. 40 spisu).10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Ustanovení § 1810 a následující o. z. představují základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele, kdy jde o recepci šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.14. Dle § 1813 odst. 1 o.z., tzv. zneužívající klauzule, jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.15. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z. (ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou) je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 89 000 Kč. V úvěrové smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 68,35 % a RPSN činila 89,48 %. Jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, protože byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovanou jako spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr proto podléhá zákonu o spotřebitelskému úvěru (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž nešlo žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 4 nebo o omezení podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru.18. Vzhledem k tomu, že žalovaná je spotřebitel, soud se ze své úřední povinnosti zabýval předně tím, zda se v daném případě, s ohledem na ujednání o výši úrokové míry, jedná o platně uzavřenou úvěrovou smlouvu. V řízení bylo prokázáno, že v listině, kterou žalobkyně označila jako smlouvu o úvěru, byla sjednána jako pevná úroková sazba ve výši 68,35 % a RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. celkové skutečné náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru) činila 89,48 %.19. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého „V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“. V uvedené věci byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba a soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011). V dané věci byla smlouva uzavřena v srpnu 2022, přičemž dle databáze České národní banky ARAD (Statistika úrokových sazeb u spotřebitelů poskytované bankami) byla v dubnu roku 2024 obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných spotřebitelům ze strany banky 8,71 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba významně převyšuje tuto úrokovou sazbu, roční procentní sazba nákladů uvedená v úvěrové smlouvě 89,48 % je pak více než desetinásobná. Rozpor s dobrými mravy je tak dán tím, že smluvený úrok s přihlédnutím k dalším poplatkům a nákladům mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu; vysoko přesahuje přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.20. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaná od žalobkyně přijala částku 89 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Žalovaná byla proto povinna přijatou částku žalobkyni vydat, a to bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná vrátila žalobkyni před podáním žaloby částku v celkové výši 74 544 Kč, je proto povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 14 456 Kč.21. Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohlo ani žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvních úroků, nákladů ve výši 1 000 Kč, dále smluvních pokut ve výši 998 Kč a 21 460 Kč (vč. z nich požadovaného příslušenství) a pojistného ve výši 2 283 Kč. Proto soud žalobu ve zbytku zamítl.22. Žalovaná byla k úhradě dluhu (a v důsledku tedy i k vydání bezdůvodného obohacení) prokazatelně vyzvána předžalobní výzvou k plnění s tím, že tato výzva byla odeslána dne 13. 2. 2026. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že výzva došla třetí pracovní den po odeslání (16. 2. 2026). Žalobkyně ve výzvě vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 15 dní, tj. lhůta k vydání bezdůvodného obohacení běžela žalované do 2. 3. 2026 a počínaje dnem 3. 3. 2026 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. O výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na datum počátku prodlení žalované soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně za dobu od 3. 3. 2026 do zaplacení.23. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nezkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované dle § 84 odst. 2 ZoSÚ, a to s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 122 413 Kč, úspěšná byla v částce 14 456 Kč, tj. v dané věci byla úspěšná žalovaná. Žalované však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.25. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.