14 C 218/2019-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Ve shora označené věci se žalobou z 25.7.2019 žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému vyklidit bytovou jednotku [číslo] v 3. NP domu [číslo popisné] v [obec a číslo], [ulice] ulice [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek] o velikosti 1+kk o celkové podlahové ploše 38 m2 sestávající z pokoje s kuchyňským koutem, koupelny s WC a předsíně (dále jen„ byt“) a vyklizený jej žalobkyni předat. Konkrétně uvedla, že je vlastníkem předmětného bytu a s žalovaným uzavřela nájemní smlouvu k bytu na dobu určitou, do 10.11.2016. Nájemní vztah byl poté dodatkem z 11.10.2017 prodloužen do 10.5.2019. Žalovaný však předmětný byt po skončení doby nájmu dobrovolně nevyklidil a žalobkyni nepředal. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě a podání z 2.12.2019 uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Konkrétně uvedl, že s žalobkyní uzavřel k předmětnému bytu nájemní smlouvu dne 10.11.2015, pokud však jde o den ukončení nájmu, ten má za sporný, neboť dopisem z 6.9.2017 žalobkyni žádal o prodloužení nájmu do 11.10.2019, avšak v dodatku je bez jakéhokoliv odůvodnění uvedeno pouze datum 10.5.2019. Dále obsáhle popsal, že do dnešního dne žalobkyni platí pravidelně za užívání bytu částku sjednanou v nájemní smlouvě, vč. záloh za služby. Oproti tomu žalobkyně žalovanému po dlouhou dobu nepředložila vyúčtování za služby za roky 2017 a 2018, vč. vyúčtování za elektřinu. Stejně tak se ohradil proti lhůtám stanoveným žalobkyní k dobrovolnému vyklizení bytu, neboť ty byly dle jeho mínění nereálně krátké. Žalovaný tak považuje žalobu za nedůvodnou, neboť nebyl naplněn důvod k výpovědi z nájmu bytu. 3. Soud k projednání věci nařídil ústní jednání na 5.12.2019. Žalovaný v podání z 2.12.2019 uvedl, že se k jednání nedostaví, avšak souhlasí, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti, neboť se k věci již komplexně vyjádřil v písemné podobě. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Soud vycházel též z nesporných tvrzení účastníků řízení, která považoval za svá skutková zjištění, a to skutečnost, že předmětný byt je ve vlastnictví žalobkyně. Při jednání provedl dokazování listinami, které se vztahovaly k předmětu řízení a které soudu předložili oba účastníci řízení, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z nájemní smlouvy z 10.11.2015 soud zjistil, že jejím předmětem byl nájem předmětného bytu na dobu určitou. Z dodatku č. 5 z 11.10.2017 označeného jako„ smlouva o prodloužení nájmu“ pak soud zjistil, že jím žalobkyně a žalovaný prodloužili nájemní smlouvu„ na další období a to do 10.5.2019 to jest na rok.“ Právní zástupkyně žalobkyně posléze výzvou z 28.5.2019 vyzvala žalovaného k dobrovolnému vyklizení bytu s upozorněním na možnost soudního uplatnění nároku žalobkyně (srov. výzva k vyklizení bytu, vč. kopie poštovního podacího archu). Dále soud zjistil, že dopisem z 6.9.2017 žalovaný žádal žalobkyni o prodloužení doby nájmu do 10.10.2019 (dopis žalovaného z 6.9.2017, vč. poštovního podacího lístku). Z dopisu žalobkyně z 11.4.2019 soud zjistil, že žalobkyně jím žalovanému oznámila, že z důvodu ukončení nájemní smlouvy ke dni 10.5.2019 žalovaného„ vypovídá z bytu“ a předmětný byt přijde převzít dne 10.5.2019 v 16 hodin (srov. ručně psaný dopis žalobkyně z 11.4.2019). Žalovaný posléze dopisem z 2.5.2019 žalobkyni sdělil, že s výpovědí z nájmu bytu nesouhlasí, neboť tato je neplatná, a dále po žalobkyni urgoval předložení vyúčtování záloh za služby za rok 2017 (přípis žalovaného z 2.5.2019, vč. kopie dodejky a poštovního podacího lístku). Z přípisu žalovaného z 1.11.2019 pak soud zjistil, že žalovaný žalobkyni nabídl jako termín předání bytu den 23.11.2019 (přípis z 1.11.2019, vč. kopie dodejky a poštovního podacího lístku). 5. Soud zamítl návrhy žalovaného na provedení dalších listinných důkazů pro nadbytečnost, neboť ty se vztahovaly k jeho tvrzením, jež však nejsou pro posouzení věci podstatná (že řádně hradil nájemné a související platby až do prosince 2019 a že žalobkyně mu nepředložila vyúčtování za služby za roky 2017 a 2018). 6. V řízení o žalobě na vyklizení bytu soud totiž zkoumá pouze to, zda žalovanému svědčí právo byt užívat a zda byt skutečně užívá; další okolnosti jsou pro úspěšnost žaloby zcela nerozhodné. V projednávané věci z provedeného dokazování a nesporných skutečností vyplynulo, že žalobkyně je vlastníkem předmětného bytu, že žalovaný byt užíval do 10.5.2019 na základě uzavřené nájemní smlouvy (viz dodatek ke smlouvě), po tomto datu však již žalovanému právo nájmu nesvědčí. Žalovaný tak nesplnil povinnost stanovenou mu v § 2292 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a to byt vyklidit a předat jej žalobkyni nejpozději do 1 měsíce od skončení nájmu, soud shledal žalobu důvodnou a povinnost mu uložil ve výroku I. rozsudku. 7. Pro doplnění soud uvádí, že dospěl k závěru, že nájemní vztah skutečně skončil uplynutím sjednané doby nájmu ke sni 10.5.2019. V řízení sice bylo prokázáno, že žalovaný navrhoval prodloužení doby nájmu na delší dobu (do 10.10.2019), avšak nakonec se s žalobkyní jednoznačně dohodl na prodloužení na kratší dobu. Z dodatku č. 5 je jednoznačně patrná doba prodloužení nájmu, která je uvedena konkrétním datem, dodatek je podepsán oběma smluvními stranami; zároveň soud neměl důvodu pochybovat o pravosti dodatku, neboť oba účastníci řízení předložili totožnou kopii listiny. Soud tak uzavřel, že nájem byl sjednán na dobu určitou, do 10.5.2019. 8. Závěrem pak soud uvádí, že pro jeho rozhodnutí nebylo jakkoliv podstatné, zda žalovaný řádně hradil nájemné a související platby, resp. částky odpovídající smluvenému nájemnému. Žalovaný totiž byt stále (i k datu rozhodnutí soudu) užíval, je tedy jeho povinností za užívání bytu platit odpovídající úhrady (srov. § 2217, resp. § 2295 o.z.). Je sice pravdou, že nehrazení nájemného by mohlo být důvodem dání jednostranné výpovědi z nájmu bytu ze strany žalobkyně (§ 2288 odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 2291 odst. 2 o.z.), to však nebyl případ projednávané věci, neboť zde nájemní vztah skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Stejně tak je pro posouzení věci nerozhodné, zda žalobkyně coby pronajímatel plnila řádně své povinnosti předkládat žalovanému vyúčtování záloh na služby poskytované s užíváním bytu; ostatně odpovídající právo nájemce je v zákonné rovině zajištěno pokutou zakotvenou v § 13 zák. č. 67/2013 Sb. 9. Soud tak uzavřel, že nájemní vztah skončil uplynutím sjednané doby a, jelikož žalovaný dosud byt neoprávněně užívá, žalobkyně se oprávněně domáhá ochrany svého vlastnického práva cestou vyklizení nemovitosti, jak předpokládá § 1040 o.z. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou zástupce žalobkyně za zastupování a náhradou hotových výdajů žalobkyně a jejího zástupce. Odměna advokáta sestává z odměny za 4 úkony právní služby ve smyslu § § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast při jednání soudu dne 5.12.2019) po 2 500 Kč (§8 odst. 3 písm. e/, ve spojení s § 7 bod 5 cit. vyhl.) a 4 paušálních částek náhrady nákladů po 300 Kč. Odměna tak, vč. 21 % náhrady daně z přidané hodnoty činí 13 552 Kč. Dále soud přiznal též částku 329 Kč představující jízdné ve vlaku k jednání a zpět pro žalobkyni a její zástupkyni na trase [obec] (bydliště žalobkyně a sídlo zástupkyně) Praha a zpět a dále 4 paušální částky náhrad za čas zástupkyně žalobkyně promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby (cesta zástupkyně na jednání soudu a zpět) po 100 Kč za každou půl hodinu času cesty, celkem vč. DPH 484 Kč. Soud tak celkem na náhradě nákladů řízení přiznal žalobkyni částku 19 365 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Patnáctidenní lhůta k vyklizení bytu, plynoucí od právní moci rozsudku, byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta k plnění, pak byla stanovena ohledně náhrady nákladů řízení podle téhož ustanovení.