19 C 232/2019-96 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 490 685,50 Kč z titulu náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že se v posledních měsících u žalovaného opakovaně neúspěšné ucházel o práci řidiče. Žalobce byl vždy na počátku přijímacího řízení odmítnut, přestože splňuje nejen všechny požadavky, které jsou kladeny na uchazeče o práci řidiče autobusu i tramvaje z hlediska kvalifikace, nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností ze strany žalovaného, ale také splňuje všechny předpoklady kladené zvláštními právními předpisy. I přesto žalovaný ve všech případech žalobci sdělil, že nepostoupil do dalšího kola výběrového řízení. Přitom se žalovaný dlouhodobě potýká s nedostatkem řidičských profesí a k plnému stavu mu chybí stovky řidičů autobusů a tramvají. Žalobce pro žalovaného již pracoval jako řidič tramvaje a řidič autobusu, a to v letech 1996 až 2012, kdy si své pracovní povinnosti ve vztahu k žalovanému vždy řádně plnil. Za dobu 16 let bylo mezi žalovaným a žalobcem uzavřeno 7 pracovních smluv, 4 dohody o pracovní činnosti a 1 dohoda o provedení práce. Ani jeden z pracovněprávních vztahů nikdy nebyl jednostranně rozvázán ze strany žalovaného ani žalobce, tzn. ani jedna ze stran nikdy nepoužila institut ukončení pracovního poměru ve zkušební době, výpovědi nebo okamžitého zrušení pracovního poměru. Všechny pracovněprávní vztahy byly ukončeny uplynutím doby, na kterou byly sjednány, ve třech případech na základě dohody, z nichž dvě byly iniciovány žalobcem a jedna změnou legislativy. Žalobce tak má za to, že jedinou motivací žalovaného k opakovanému odporu zaměstnat žalobce jako řidiče autobusu nebo tramvaje je jeho členství a činnost v odborové organizaci, kterou u žalobce v minulosti založil a řadu let řídil jako předseda, čímž došlo k porušení § 4 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění. Jelikož se žalobcem nebylo v průběhu výběrového řízení zacházeno stejně jako s ostatními zájemci o pracovní pozici, bylo zasaženo do jeho přirozených práv, a proto se domáhá nápravy spočívající v náhradě škody a nemajetkové újmy, která v důsledku jednání žalovaného žalobci vznikla. Je vyloučeno, že by příčinou neúspěchu žalobce při opětovném ucházení se o zaměstnání u žalovaného byla jeho pracovní historie u žalovaného, neboť u žalované v minulosti odpracoval celkem 188 měsíců, své povinnosti plnil řádně, někdy i nad rámec svých povinností, kdy dobrovolně sloužil o svátcích a při dalších mimořádných situacích, za což byl mnohokrát oceněn formou odměn z fondu vedoucího nebo mimořádnými odměnami. [příjmení] toho žalobce poskytoval v letech 2007 až 2011 generálnímu řediteli žalovaného expertní poradenství. [právnická osoba], působila jako poradenská společnost od [datum] do [datum], kdy byla Smlouva ukončena řádnou výpovědí ze strany žalovaného. Společnost s generálním ředitelem nikdy neměla žádný spor, své závazky plnila vždy řádně a včas, a proto nebyla nikdy ukrácena na odměně za poskytnuté poradenství, ani ji nikdy nebylo vytknuto jakékoliv pochybení. Žalobce dává diskriminaci, které se vůči němu žalovaný dopouštěl a dopouští, do příčinné souvislosti s výkonem funkce předsedy odborové organizace. V průběhu trvání jeho pracovněprávního vztahu u žalovaného byl jednou ze zakládajících osob odborových organizací, a to nejprve [anonymizována tři slova] (dále též„ [anonymizováno]“) a následně [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] autobusové [anonymizováno] (dále též„ [anonymizováno]“), přičemž aktivní odborové činnosti u žalovaného se věnoval od [datum] do [datum]. V rámci této činnosti žalobce dne [datum] organizoval u žalovaného, jakožto předseda [anonymizována tři slova], jednu výstražnou polodenní stávku, se kterou se musel žalovaný vypořádat. S nevolí žalovaného a jeho protiprávním jednáním se žalobce musel potýkat již krátce po založení odborové organizace (např. nevyplacením příspěvku na růst životních nákladů za měsíc září 2001, kvůli čemu se žalobce musel obrátit na soud). O skutečnosti, že žalovaný trpí nedostatkem řidičů, svědčí opakované inzerce v hromadných sdělovacích prostředcích. Žalobce měl zájem opětovně pro žalovaného začít pracovat, když se vrátil dne [datum] z víceletého zahraničního studijního pobytu v Austrálii a když bylo veřejně známo, jakým vážným nedostatkem řidičských profesí je žalovaný vystaven. Po návratu ze studijního pobytu se žalobce u žalovaného celkem třikrát ucházel o uzavření pracovněprávního vztahu, dvakrát o práci řidiče autobusu a jednou o práci řidiče tramvaje. Přestože splňuje všechny požadavky, které jsou kladeny na uchazeče o práci řidiče autobusu i tramvaje z hlediska kvalifikace, nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností ze strany žalovaného, a také i všechny předpoklady kladené zvláštními právními předpisy, žalovaný žalobci vždy sdělil, že nepostoupil do dalšího kola. K důvodům zamítavého stanoviska bylo žalobci vedoucím jednotky„ Provoz Tramvaje“, [celé jméno svědka] sděleno, že žalobce organizoval u žalovaného stávky. Žalobce se znovu ucházel o práci řidiče autobusu u žalovaného dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] obdržel žalobce e-mailem od žalovaného vyjádření, že nepostoupil do dalšího kola výběrového řízení. Důvodem zamítavého stanoviska bylo vyjádření vedoucího jednotky„ Provoz Autobusy“, [celé jméno svědka] ze dne [datum], jenž se k nástupu žalobce vyjádřil zamítavě a uvedl, že„ S ohledem na negativní působení ve vztahu k DPP byly, na pokyn tehdejšího GŘ, v roce 2012 ukončeny dohody na pozici řidiče autobusu a tramvaje.“ Přes dvojnásobný neúspěch se žalobce přesto pokusil realizovat druhou a hlavní část svého záměru, a to vrátit se do pracovního poměru na pozici řidiče tramvaje, když v řízení tramvaje má 16 let praxe. Dne [datum] obdržel žalobce e-mailem od žalovaného vyjádření, že nepostoupil do dalšího kola výběrového řízení. Na dotaz proč nepostoupil, když je držitelem Průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla na tramvajové dráze s praxí 16 let mu dne [datum] žalovaný odpověděl, že takové informace uchazečům nesděluje. Jelikož žalovaný na dohodu a smírné řešení situace nereflektoval, obrátil se žalobce se stížností na Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu se sídlem v Praze, jakož i Státní úřad inspekce práce, který se ztotožnil se závěry inspektorátu a žalobci stejně jako inspektorát doporučil obrátit se na soud. Žalobce se tedy obrátil se stížností na postup obou úřadů na Ministerstvo práce a sociálních věcí a k Veřejnému ochránci práv. Na základě výše uvedených skutečností, konkrétně k schopnostem a dovednostem žalobce, jeho pracovní kázni a spolehlivosti v zaměstnání, k personálním problémům žalovaného, k právním sporům mezi žalovaným a odborovou organizací, k diskriminaci žalobce v minulosti, a v neposlední řadě k nestandardní reakci žalovaného při kontrole inspektorátu práce jednání žalovaného má žalobce za to, že v daném případě bylo jednání žalovaného vedeno pouze diskriminačními motivy. Žalovaný by proto měl prokázat, že se z jeho strany nejednalo o diskriminaci při ucházení se žalobce o pracovněprávní vztah u žalovaného, kdy žalobce je přesvědčen, že právě z důvodu jeho dřívější odborové činnosti u žalovaného nebyl do pracovněprávního vztahu žalobce přijat. Žalobce je dále přesvědčen, že žalovaný neoprávněným způsobem zasáhl do jeho osobnostních práv, když ho diskriminoval z důvodu jeho členství a činnosti v odborových organizacích, a proto s ním v průběhu přijímacího řízení nejednal stejným způsobem jako s ostatními uchazeči o zaměstnání. Rozhodnutím žalovaného bylo také zasaženo do společenského postavení žalobce. Z toho plyne jednak nárok žalobce na náhradu hmotné škody, jednak nárok na náhradu nemajetkové újmy. Od [datum] žalobce uzavřel pracovní smlouvu s jiným zaměstnavatelem a zahájil výcvik spojený se získáním nové kvalifikace v pozici strojvedoucího na železniční dráze. Žalobce absolvoval celý kurz řidiče tramvaje v roce [rok] jako student bez náhrady mzdy nebo jiné odměny v době školních prázdnin a v době svého osobního volna. Vzhledem k tomu, že žalobce nemůže tuto kvalifikaci dále využít, jedná se pro něj o zmařenou investici. Protože si žalovaný aktuálně cení kurzu řidiče tramvaje částkou 154.616,50 Kč, považuje žalobce tuto částku také za škodu, která mu tímto vznikla. V roce [rok] (od [datum] do [datum]) vyčíslil žalobce hmotnou škodu jako rozdíl mezi úhrnem příjmů žalobce od všech zaměstnavatelů ve výši 173.584 Kč a mzdou, kterou by v případě přijetí pobíral u žalovaného. Vzhledem ke skutečnosti, že by u žalovaného jeho roční příjmy dosahovaly částky 420.000 Kč (35.000 Kč měsíčně x 12), výše rozdílu příjmů za rok 2018 činí 246.416 Kč. Proto žalobce po žalovaném uplatňuje i tuto částku jako náhradu škody. V roce 2019 (od [datum] do [datum]) byl úhrn příjmů žalobce od všech zaměstnavatelů ve výši 15.347 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že by u žalovaného jeho příjmy za toto období tří měsíců dosahovaly hodnoty 105.000 Kč (35.000