24 C 305/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 150 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentoval tím, že dne [datum] provedl odtah motorového vozidla [registrační značka], vozidlo bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobcem a dne [datum] bylo vyzvednuto žalovaným. K provedení odtahu došlo na pokyn strážníka Městské policie [obec] [obec] na základě § 27 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobci nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné v celkové výši 1 900 Kč a dále na úhradu ceny za střežení ve výši 250 Kč. Žalovaný dne [datum] podepsal uznání dluhu, avšak do dne podání žaloby na dlužnou částku v celkové výši 2 150 Kč neuhradil ničeho, přestože byl dne [datum] předžalobně upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobce s tímto postupem souhlasil (č. listu 5 spisu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] provedli pracovníci žalobce odtah motorového vozidla [popis automobilu], [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Vozidlo si převzal žalovaný téhož dne a současně podepsal uznání dluhu znějící na částku 2 150 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit nejpozději do 30 dnů od podepsání uznání dluhu (Zřizovací listina, protokol o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum], uznání dluhu ze dne [datum]). Maximální cena za úplný nucený odtah vozidla činí 1 900 Kč a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí započatý den činí 250 Kč/den (usnesení [orgán] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum], Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k zaplacení dlužné částky ve výši 2 150 Kč, a to ve dnech [datum] a [datum] (výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] včetně kopie dodejky, předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum]). Podle § 19 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích platí, že„ silniční správní úřad je oprávněn rozhodnout o označení místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice nebo jejich částí, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou podle zvláštního předpisu. (... (“ Podle odst. 6 cit. ust. pak„ v případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu podle předchozího odstavce je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám; (... (“ Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 2 150 Kč byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] provedl odtah předmětného vozidla a proto mu svědčí právo na zaplacení částky 2 150 Kč dle § 2 odst. 1, 3 nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel. Žalovaný v řízení nerozporoval skutečnost, že by se jednalo o jeho vozidlo, ani že by k odtahu vozidla v předmětný den nedošlo. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by cenu za odtah vozidla již žalobci uhradil. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když s ohledem na prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšnému žalobci v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c/ bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 726 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobce podal svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobce podává v obdobných věcech téhož žalobce opakovaně; jeho podání se liší pouze v identifikačních údajích žalovaných. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.