14 C 61/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 9. 2020 se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 614,68 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 3. 3. 2008 smlouvu o zřízení [anonymizováno] konta, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně jakožto banky zřídit a vést od účinnosti smlouvy běžný účet č. [bankovní účet] v korunové měně. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky banky, příslušná oznámení a sazebník. Vzhledem k tomu, že byl na účtu žalovaného evidován nepovolený debet a žalovaný ničeho neuhradil, žalobkyně od smlouvy odstoupila z důvodu nepovoleného debetu. Oznámení o odstoupení od smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému dne 3. 12. 2019, přičemž účinností odstoupení zanikl ke dni 19. 12. 2019 celý závazek založený smlouvou. Nesplacené závazky se staly splatnými dnem následujícím po dni doručení oznámení o odstoupení od smlouvy. Žalobkyně byla oprávněna v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami zřídit po dobu trvání nepovoleného debetu zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu a v souvislosti s tím bylo žalovanému zasláno dne 30. 12. 2019 oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek. Konečný zůstatek ve výši − 9 614,68 Kč byl ke dni 27. 12. 2019 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. Žalovanému byla dne 16. 9. 2020 zaslána předžalobní upomínka, ale ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasil a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud provedl dokazování pouze důkazy, které mu předložila žalobkyně, neboť žalovaný zůstal v řízení nečinný, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 3. 2008 smlouvu o zřízení a vedení [anonymizováno] konta, kterou se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému běžný účet č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a podmínky k [anonymizováno] kontu (zjištěno ze smlouvy o zřízení a vedení [anonymizováno] konta). Pro případ, že na účtu žalovaného vznikne nepovolený debet, byl povinen neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky. Po dobu trvání nepovoleného debetu byla žalobkyně oprávněna zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu (zjištěno z článku [anonymizováno] všeobecných obchodních podmínek). Na účtu žalovaného vznik nepovolený debet ve výši 9 614,68 Kč (zjištěno z periodického výpisu ze dne 27. 12. 2019). Žalobkyně od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu odstoupila z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Žalovaný byl současně vyzván k jeho úhradě bez zbytečného odkladu (zjištěno z odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu v [právnická osoba] ze dne 3. 12. 2019). Žalovaný byl informován o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, a to ke dni 30. 12. 2019, přičemž konečný zůstatek na tento účet převedený činil − 9 614,68 Kč (zjištěno z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 30. 12. 2019). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak žalobkyni nesplnila ničeho (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 16. 9. 2020 včetně potvrzení o podání). 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 9 614,68 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 3. 3. 2008 smlouva o zřízení běžného účtu (§ 708 a následující zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013), na základě níž byl žalovanému zřízen běžný účet. Na účtu žalovaného vznikl nepovolený záporný (debetní) zůstatek, jenž byl podle všeobecných obchodních podmínek povinen neprodleně vyrovnat. Ze strany žalovaného nebylo v řízení tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by dostál své povinnosti, ke které se zavázal, a nepovolený debet žalobkyni vyrovnal. Výše pohledávky vůči žalovanému vyplývá z periodického výpisu z účtu. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku ve výši 9 614,68 Kč žalobkyni zaplatit. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal za období od 31. 12. 2019 do zaplacení, tak jak jej žalobkyně v žalobě požadovala (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 614,68 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o ustálený vzor žaloby, který žalobkyně uplatňuje ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně (u zdejšího soudu například ve věcech sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), a jehož jednotlivá podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.