27 C 240/2020-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně podala dne 30. 4. 2020 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 28. 9. 2018. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 22. 1. 2020, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když žalobce s tímto postupem souhlasil již ve svém žalobním návrhu a žalovaný se k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím distančních prostředků dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému stejného dne poskytnuta na jeho účet č. [bankovní účet] celá částka úvěru 6 000 Kč (dokument [jméno] [anonymizována dvě slova], Smlouva o úvěru, potvrzení o provedené platbě z účtu žalobkyně). Žalovaný byl informován o svých právech vyplývajících ze zákona č. 257/2016 Sb. (formulář standardní informace o spotřebitelském úvěru). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávky účinná k [datum] – podpisem poslední smluvní strany). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dne [datum]. Žalovaný byl předžalobně upomenut právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 22. 1. 2020 k zaplacení dlužné částky celkem 17 139 Kč a nákladů zastoupení (předžalobní upomínka ze dne 22. 1. 2020 včetně podacího lístku). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 6 000 Kč (ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z.), na základě níž žalovaný čerpal zmíněný úvěr. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný neplnil řádně své závazky pro něj vyplývající z uzavřené smlouvy, když se dostal do prodlení s hrazením svých splatných závazků, tedy jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by své závazky vyplývající ze shora citované smlouvy splnil řádně a včas či že by na úhradu svého závazku něčeho zaplatil. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.) ve výši 726 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepsání žaloby) podle § 14b odst. 5 písm. b) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t., vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o úhradu pohledávek plynoucích z jednoduchého spotřebitelského úvěru, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou její právní zástupkyní řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, spočívajících v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru a tento řádně a včas nezaplatil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby, jak je ostatně patrné z celkového znění žalobního návrhu i z doložených listin. Aplikace ust. § 14b citované vyhlášky je tak dle názoru soudu zcela namístě. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. 8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.