67 C 381/2020-70 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 73 968 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovanému č. 1) coby jednateli žalované č. 2) předala oděvy na míru v celkové hodnotě 98 968 Kč. Žalovaný č.1) požadoval, aby faktury za zhotovené oblečení [číslo] [číslo] byly vystaveny na žalovanou č. 2), nikoli na něj jako fyzickou osobu. Z celkové ceny žalovaný č. 1) uhradil pouze částku 25 000 Kč, dále již neuhradil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu vyplývá z čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. 12. 2012 č. 1215/2012 (nařízení Brusel bis). Usnesením ze dne 19. 4. 2021, č.j. 67 C 381/2020-50 soud žalovanému č. 1) ve smyslu § 29 odst. 3,4 o.s.ř. a žalované č. 2) ve smyslu § 29 odst. 2 o.s.ř. ustanovil opatrovníka pro řízení, advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalovaní se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřili prostřednictvím ustanoveného opatrovníka dne [datum] tak, že žalobou uplatněný nárok neuznali, neboť z podané žaloby není zřejmé, na základě jakého právního důvodu se žalobkyně domáhá žalované částky, když zcela absentují tvrzení o okolnostech a podmínkách uzavření smlouvy mezi účastníky. Navíc vzhledem ke skutečnosti, že předmětná faktura byla vystavena na žalovanou č. 2), nelze z podané žaloby dovodit pasivní legitimaci žalovaného č. 1). Žalobu proto navrhli v celém rozsahu zamítnout. Usnesením ze dne 14. 7. 2021, č.j. 67 C 381/2020-61 bylo oznámeno přerušení řízení vůči žalovanému č. 1), neboť usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č.j. MSPH 77 INS 24427/2020-A-20, byl na jeho majetek prohlášen konkurz. Dříve než soud zahájil dokazování ve věci samé, žalobkyně uvedla, že v rámci insolvenčního řízení vůči žalovanému č. 1) přihlásila svou pohledávku do tohoto řízení, avšak ta byla ve vztahu k žalovanému popřena. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky pouze vůči žalované č. 2) s tím, že z důvodu přerušení řízení vůči žalovanému č. 1) nelze vzít žalobu vůči němu zpět v tomto stádiu řízení. Ve věci samé soud provedl dokazování listinnými důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně dne [datum] vystavila žalované č. 2) fakturu znějící na částku 90 830 Kč za kolekci pracovních oděvů a jejich doplňků (faktura [číslo] ze dne [datum]). Dne [datum] žalobkyně žalované č. 2) vystavila fakturu znějící na částku 8 138 Kč za zhotovení doplňků k pracovnímu oděvu (faktura [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyni byla dne [datum] uhrazena pouze částka 25 000 Kč (kopie účtenky). Jednatelka žalobkyně jednatele žalované č. 2) opakovaně urgovala o zaplacení předmětných faktur, pokoušela se domluvit na splátkovém kalendáři, přičemž jednatel žalované zůstal nečinný (SMS komunikace mezi jednatelkou žalobkyně a jednatelem žalované č.2)). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované č. 2) dne [datum] dopis, kterým byla žalovaná vyzvána k doplacení dlužné částky ve výši 73 968 Kč v náhradní lhůtě k plnění, a to 7 dnů od doručení této výzvy (předžalobní výzva ze dne [datum] vč. kopie obálky). Soudem slyšená svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (jednatelka žalobkyně) uvedla, že na základě objednávky jednatele žalované, pana [celé jméno žalovaného], ze dne [datum] žalobkyně zhotovila boty, opasek a dva obleky na míru, přičemž jednatel žalované č.2) si dne [datum] převzal boty, opasek, napínáky a drobné doplňky a až v srpnu 2019 oba ušité obleky. Jednatelka uvedla, že předmětné obleky byly jednateli žalované vydány až po předložení dokladu o zaplacení předmětných faktur, přičemž až následně (cca po týdnu) zjistila, že se ze strany jednatele žalované č. 2) jednalo o podvod, neboť faktury uhrazeny nebyly. Uhrazena byla pouze záloha ve výši 25 000 Kč dne [datum]. Mezi žalobkyní a jednatelem žalované č.2) panovala shoda ohledně předmětu objednání, včetně ujednané ceny. Veškeré fakturované zboží předala jednateli žalované č. 2) svědkyně- jednatelka žalobkyně. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 73 968 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 2) byla uzavřena smlouva o dílo (§ 2586 a násl. zákona č. 89/2012Sb., občanský zákoník), na jejímž základě žalobkyně pro žalovanou zhotovila oděvy na míru. Žalovaná č. 2) v řízení netvrdila, ani neprokázala, že zbývající část ceny díla řádně uhradila. Žalovaná č. 2) rovněž za celou dobu řízení nerozporovala, že by jí nebylo dílo řádně a včas předáno. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobkyni současně přiznal příslušenství pohledávky (§ 1970 o.z.), které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 959 Kč, dále náhradou nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 24 563 Kč a 5 paušálními částkami náhrady po 300 Kč jako náhradou advokátových výdajů za 5 úkonů právní služby ve výši 1 815 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, sepsání žaloby, vyjádření ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne [datum] podle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/,d/ a g/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Celkem byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 29 337 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná č. 2) povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dle § 140 odst. 2 o.s.ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. V posuzované věci vznikly státu náklady spočívající v odměně ustanoveného opatrovníka žalovaným. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009 sp.zn. 21 Cdo 1997/2008 účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaných bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozsudku ve věci samé. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.