9 C 345/2021-35 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 572 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, a to dne 7. 2. 2021 a dne 23. 2. 2021 [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], a dne 10. 2. 2021 [anonymizováno] – linkou [anonymizováno], a uzavřel tak s žalobkyní 3 smlouvy o přepravě osob. Žalovaný neuhradil za každou provedenou přepravu jízdné a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného ve výši 24 Kč také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. 9 C 345/2021 - 24, soud ustanovil žalovanému pro toto řízení opatrovníka podle § 29 odst. 3, 4 o.s.ř. 3. Opatrovník se vyjádřil tak, že mu není známo stanovisko žalovaného. Z důkazů vyplývá provedení přepravy ve dnech 23. 2. 2021, 7. 2. 2021 a 10. 2. 2021, kdy žalovaný v prvních dvou případech zápis o provedené přepravní kontrole převzal, avšak při kontrole dne 10. 2. 2021 zápis nepodepsal a stejnopis nepřevzal. Žalovaný se srbský státní příslušník, který k 20. 10. 2021 neměl na území ČR povolen žádný druh pobytu. S ohledem na výše uvedené tak opatrovník ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. 4. S ohledem na to, že žalovaný je státním příslušníkem Srbské republiky, zabýval se zdejší soud nejprve otázkou své mezinárodní pravomoci. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť ke dni podání žaloby žalovaný pobýval na území České republiky na základě povolení k pobytu, a nejedná se o věci, na které se vztahují ustanovení oddílu 3 až 7 citovaného nařízení. Pro úplnost soud dodává, že Smlouva mezi republikou Československou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, do níž Česká republika a Srbská republika nastoupily, vyhlášená pod č. 207/1964 Sb., neupravuje pravomoc soudů v předmětné věci rozhodovat, proto ji soud neaplikoval. Rozhodné právo bylo určeno v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české. 5. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 6 p. v. spisu), opatrovník žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání také souhlasil (č. l. 32 spisu), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný ve dnech 7. 2. 2021 a 23. 2. 2021 cestoval linkou [anonymizována dvě slova] a dne 10. 2. 2021 cestoval [anonymizováno] linkou [anonymizováno], které provozuje žalobkyně, aniž by uhradil jízdné ve výši 24 Kč stanovené smluvními přepravními podmínkami za tu kterou jízdu. Žalobkyně ve svých přepravních podmínkách stanovila pro tento případ povinnost uhradit kromě toho kterého jízdného také přirážku k tomu kterému jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě jízdného i přirážky k jízdnému při provedené přepravní kontrole. Žalovaný však jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil, a to ani následně, ač byl o zaplacení žalobkyní upomínán (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 23. 2. 2021, zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 7. 2. 2021, zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 10. 2. 2021 smluvní přepravní podmínky [anonymizováno], Tarif [anonymizováno] a předžalobní upomínka včetně doručenky). 7. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 8. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 9. Mezi účastníky řízení byly uzavřeny dvě smlouvy o přepravě osob v souladu s ustanovením § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.). Žalovaný porušil svou povinnost uhradit za provedení přepravy jízdné ve výši 24 Kč za tu kterou přepravu. V přepravním řádu vydaném žalobkyní v souladu s ustanovením § 2578 o.z. je pro případ porušení povinnosti uhradit jízdné za tu kterou jízdu stanovena povinnost k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, ani tuto přirážku však žalovaný neuhradil. Soud mu proto uložil povinnost k zaplacení obojího jízdného a přirážek k jízdnému. Jízdné i přirážky k jízdnému byly splatné v den provedení té které přepravy, kdy rovněž byla provedena ta která přepravní kontrola. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu přiznal soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 400 Kč a odměnu advokáta za tři úkony právních služeb po 200 Kč dle ustanovení §14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, předžalobní výzva se skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby), náhradou hotových výdajů za tři úkony právních služeb po 100 Kč dle ustanovení §14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.