14 C 112/2021-103 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu [číslo] k telefonnímu číslu [číslo], kterou prodala žalovanému koncové zařízení a v níž se žalovaný zavázal zaplatit cenu se splatností podle vyúčtování. Žalovanému byla poskytnuta sleva z ceny podmíněná dodržením sjednané doby trvání závazku. Jelikož žalovaný nedodržel podmínky poskytnutí slevy, byla mu doúčtována vrubopisem [číslo] ze dne 5. 11. 2018 se splatností dne 20. 11. 2018, žalovaný ji však nezaplatil. Pohledávka vůči žalovanému ve výši 4 000 Kč byla společností [právnická osoba] [právnická osoba] postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 3. 7. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný nezaplatil ničeho ani přes výzvu žalobkyně ze dne 14. 9. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Příslušnost soudu je v souladu s právním názorem vysloveným Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím v odstavci 10 odůvodnění jeho usnesení ze dne 4. 5. 2022, č. j. 39 Co 115/2022-85, dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) a písm. b) první odrážky Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 5. Na základě písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 27. 6. 2017 smlouvu [číslo] k telefonnímu číslu [číslo] na dobu 24 měsíců, kterou se zavázala poskytovat mu základní a doplňkové služby elektronických komunikací a kterou mu prodala koncové zařízení Samsung Galaxy J5 (2016) J510FN - Zlatý (IMEI [číslo]) za cenu 4 999 Kč, z níž mu poskytla slevu ve výši 4 000 Kč podmíněnou dodržením sjednané doby trvání závazku. V případě nedodržení sjednané doby trvání závazku byl žalovaný povinen slevu vrátit (zjištěno z účastnické smlouvy). Společnost [právnická osoba] [právnická osoba] dne 27. 8. 2018 vypověděla smlouvu z důvodu 4 nezaplacených vyúčtování splatných v období od 31. 8. 2017 do 1. 12. 2017 (zjištěno z výpovědi účastnické smlouvy). Dále společnost [právnická osoba] [právnická osoba] vyzvala žalovaného k doplacení slevy ve výši 4 000 Kč ve lhůtě do 20. 11. 2018 (zjištěno z vrubopisu [číslo] ze dne 6. 11. 2018). Pohledávka vůči žalovanému byla společností [právnická osoba] [právnická osoba] postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 3. 7. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 7. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1, z potvrzení o zaplacení kupní ceny a z oznámení o postoupení pohledávek). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění dopisem ze dne 14. 9. 2020 (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 14. 9. 2020 včetně podacího lístku). 6. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [právnická osoba] byla uzavřena kupní smlouva podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), v níž se žalovaný zavázal zaplatit za kupované koncové zařízení kupní cenu ve výši 4 999 Kč, z níž mu byla poskytnuta sleva ve výši 4 000 Kč podmíněná dodržením sjednané doby 24 měsíců trvání závazku ze současně uzavřené smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Společnost [právnická osoba] [právnická osoba] vypověděla smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací v souladu s § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, ještě před uplynutím sjednané doby trvání závazku z této smlouvy. Žalovanému tak podle § 548 odst. 2 věty poslední o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnutou slevu z kupní cenu ve výši 4 000 Kč, k čemuž mu společnost [právnická osoba] [právnická osoba] stanovila lhůtu do 20. 11. 2018. Pohledávka vůči žalovanému byla společností [právnická osoba] [právnická osoba] postoupena na žalobkyni podle § 1879 a 1880 o. z. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by slevu ve výši 4 000 Kč společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] nebo žalobkyni zaplatil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a vzhledem k prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu přiznal žalobkyni vůči žalovanému rovněž právo na zaplacení příslušenství tvořeného úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 457 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za odvolání proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 1 paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 700 Kč ve výši 357 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (u zdejšího soudu například ve věci sp. zn. 98 C 334/2021, 19 C 302/2021 nebo 14 C 257/2021), jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.