14 C 22/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 27.10.2021 domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 945 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, kdy tuto povinnost žalovaný splnil dne 1.12.1981. Uvedeným jednáním žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný dluží žalobci poplatky za měsíce duben 2020 a červenec 2020 až prosinec 2020 po 135 Kč měsíčně, celkem 1 350 Kč. Žalobce požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení z každé jednotlivé dlužné částky ode dne následujícího po její splatnosti do podání této žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v daném případě postupoval dle § 115a o.s.ř., když účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že žalovaný se v prosinci 1981 přihlásil jako poplatník televizních poplatků (potvrzení České pošty s.p. ze dne 16.9.2021). Žalovaný nezaplatil poplatky za měsíce duben 2020 a červenec 2020 až prosinec 2020 (výzvy k úhradě dluhu a výpisy detailu dluhu z 5.3.2021, vč. doručenek). Žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost soudního uplatnění pohledávky žalobcem dne 18.5.2021 (předžalobní upomínka, vč. doručenky). 5. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je držitelem televizního přijímače a v prosinci 1981 se přihlásil u České pošty s.p. jako poplatník televizních poplatků. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný žalobci neuhradil televizní poplatky za měsíce duben 2020 a červenec 2020 až prosinec 2020 ve výši 135 Kč měsíčně. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku v celkové výši 945 Kč žalobci zaplatit (§ 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 5 odst. 1, § 6, § 7 odst. 1, 2, § 10 zák. č. 348/2005 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení § 1970 obč. zák. 89/2012 Sb., § 7 odst. 1, 2, § 10 zák. č. 348/2005 Sb., § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., §2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb ve výši 400 Kč (sazba odměny 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle §14b odst. 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb. /advokátní tarif), třemi paušálními částkami po 100 Kč náhrady hotových výdajů dle §14b odst. 2 téže vyhlášky, a to vše včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí 1 126 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost náhradu těchto nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.