14 C 447/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 30. 8. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 17 766 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaná byla na základě nájemní smlouvy ze dne 11. 8. 2014 nájemcem bytu [číslo] v domě [adresa] na ulici [ulice] v [obec a číslo], [katastrální uzemí] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 8. 7. 2019, kdy nájem zanikl. Žalobce je vlastníkem uvedeného domu. Žalovaná užívala byt od 9. 7. 2019 bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohacovala v rozsahu odpovídajícím sjednanému nájemnému a zálohám na úhradu plnění poskytovaných společně s užíváním bytu, tedy ve výši 6 571 Kč měsíčně. Žalobce se domáhal vydání bezdůvodného obohacení za květen až červenec 2021 v celkové výši 17 766 Kč, přičemž žalovanou k vydání vyzval dopisem ze dne 10. 8. 2021 s lhůtou k plnění do 20. 8. 2021. Žalovaná však dluh nesplnila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobce s tímto postupem souhlasil již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] druhu zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra] zapsaného na [list vlastnictví] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], jehož součástí je budova s číslem popisným [číslo] se způsobem využití jako bytový dům na adrese [ulice a číslo] (zjištěno z informací o pozemku). Žalobce přenechal žalované k zajištění její bytové potřeby, případně i bytové potřeby členů její domácnosti byt [číslo] o velikosti 1+0 ve 4. podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] na území městské části [obec a číslo] v [katastrální uzemí] o celkové podlahové ploše 40,15 m2, a to na dobu určitou do 8. 7. 2019. Žalovaná se zavázala platit žalobci nájemné a zálohy na služby. Dále se žalovaná zavázala v den zániku nájmu odevzdat byt správní [právnická osoba] [anonymizováno] a v případě nesplnění této povinnosti platit žalobci náhradu ve výši sjednaného nájemného až do dne skutečného odevzdání bytu (zjištěno z nájemní smlouvy č. [číslo] [číslo] ze dne 11. 8. 2014). Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou dne 10. 8. 2021 ke splnění dluhu za únor a květen až červenec 2021 v celkové výši 21 195 Kč, a to ve lhůtě do 20. 8. 2021 (zjištěno z výzvy k úhradě dluhu ze dne 10. 8. 2021). Žalovaná nezaplatila žalobci dlužné částky po 6 571 Kč za červen a červenec 2021 a z dlužné částky za květen 2021 v téže výši zaplatila toliko 1 947 Kč. Nesplacena tak zůstala částka 17 766 Kč (zjištěno z konta uživatele). 5. Podle § 2201 o. z.„ (n) ájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ 6. Podle § 2295 o. z.„ (p) ronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.“ 7. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 17 766 Kč s příslušenstvím byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou do 8. 7. 2019, v níž se žalovaná zavázala platit žalobci nájemné. Žalovaná ani po uplynutí doby nájmu neodevzdala byt žalobci. Žalobce se tak důvodně domáhal náhrady ve výši nájemného za květen až červenec 2019 po skončení nájmu před odevzdáním bytu snížené o částečnou úhradu ze strany žalované. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by žalobcem požadovanou částku zaplatila nebo byt odevzdala. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě vyhověl a přiznal žalobci vedle náhrady podle § 2295 o. z. rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši podle § 2 nařízení vlády č 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a dvě částky paušální náhrady po 100 Kč – dle ustanovení § 151 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a), b) a c), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (tj. výzva k plnění před podáním žaloby a sepis žaloby). S ohledem na skutečnost, že se jedná o náhradu nákladů řízení žalobce, nikoliv o odměnu zástupce, soud nepřiznal náhradu za DPH a ze stejného důvodu uložil žalovaným náhradu zaplatit přímo žalobci, nikoliv k rukám jeho zástupce. 9. Soud při určování náhrady nákladů postupoval podle citované vyhlášky, byť byl žalobce v dané věci zastoupen advokátem. Žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. Je k tomu vybaven organizačními složkami finančně i personálně, a to prostředky, které plynou především z veřejných rozpočtů. Není tedy důvodu, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromou osobu (advokáta). Jako účelně vynaložené náklady tak soud zastoupení žalobce advokátem neshledal. Taktomu mohlo být v případě mimořádně obtížného sporu, nikoli však v případě běžného sporu o nárocích žalobce plynoucích z nájmu bytu. Zároveň soud podání žalobce posoudil jako podané na ustáleném vzoru, neboť jej právní zástupce žalobce používá opakovaně v mnoha sporech vedených u zdejšího soudu. 10. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.