14 C 478/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 484,93 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 168,08 Kč. V žalobě uvedla, že žalovaný se dne 1. 5. 2008 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), mu vznikla povinnost platit televizní poplatek. Žalovaný své poplatkové povinnosti nedostál a za období od února do prosince 2020 nezaplatil poplatek v měsíční výši 135 Kč. Součet nezaplacených předpisů poplatků činí 1 484,93 Kč, když za únor 2020 žalovaný zaplatil 0,07 Kč. Žalobkyně nárokovala též příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši a náhradu nákladů řízení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, byť byl žalobkyní upomenut. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil svým podáním ze dne 21. 1. 2022. Připustil, že žaloba byla podána po právu, když předmětné částky zprvu skutečně nezaplatil. Žalovanou jistinu, však žalovaný již zaplatil dne 21. 12. 2021 po doručení přípisu ze strany soudu. Dále žalovaný dne 21. 1. 2022 zaplatil i kapitalizovaný úrok z prodlení a částku 1 126 Kč na náklady řízení. 3. Žalobkyně se k podání žalovaného nevyjádřila, ač jí bylo jejímu právnímu zástupci doručeno již dne 25. 1. 2022. 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila při podání návrhu na zahájení řízení, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 5. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že se žalovaný v květnu 2008 přihlásil jako poplatník televizního poplatku (zjištěno z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předmětné částky dopisy ze dne 8. 3. 2021 a ze dne 18. 5. 2021 (zjištěno z dopisů ze dne 8. 3. 2021 a ze dne 18. 5. 2021 včetně dodejek). Úrok z prodlení dosáhl výše 168,08 Kč (zjištěno ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení). 6. Z listin předložených žalovaným soud zjistil, že žalovaný dne 21. 12. 2021 zaplatil částku 1 485 Kč na účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Dále žalovaný dne 21. 1. 2022 zaplatil na stejný účet se stejným variabilním symbolem částku 1 294,08 Kč (zjištěno z 2 × potvrzení o provedení platby). 7. Povinnost žalovaného jako poplatníka televizního poplatku je dána podle § 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovanému se však podařilo prokázat, že televizní poplatky včetně příslušenství za žalované období (celkem 11 měsíců) žalobkyni po podání žaloby zaplatil. Žalobkyně žalobu zpět nevzala. Soudu tak nezbylo, než žalobu s ohledem na § 154 odst. 1 o. s. ř. v celém rozsahu zamítnout. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch, měl by tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, ve svém vyjádření však navrhl, aby soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak vycházel z procesního návrhu žalovaného.