14 C 89/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 27.10.2021 domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 697,67 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu adresovanou odběrateli elektřiny, aby uvedl, že není držitelem televizního přijímače (§ 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb.). Uvedeným jednáním žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný dluží žalobci poplatky za měsíce červenec 2020 až prosinec 2020 po 135 Kč měsíčně a za část měsíce červenec 2020 částku 22,67 Kč, celkem 697,67 Kč. Žalobce požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení z každé jednotlivé dlužné částky ode dne následujícího po její splatnosti do podání této žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v daném případě postupoval dle § 115a o.s.ř., když účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k přihlášení se coby poplatníka televizních poplatků výzvou z 23.4.2019 (výzva, vč. kopie dodejky). Žalovaný byl od srpna 2019 veden v evidenci jako poplatník televizních poplatků, na což byl dopisem z 28.8.2019 upozorněn žalobcem (potvrzení České pošty s.p. ze dne 16.9.2020, dopis z 28.8.2019). Žalovaný nezaplatil poplatky za měsíce červenec 2020 až prosinec 2020 (výzva k úhradě dluhu 8.3.2021). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných televizních poplatků a úroku z prodlení v celkové výši 810,82 Kč dne 18.3.2021 (předžalobní upomínka, vč. kopie poštovního podacího archu). 5. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobcem vyzván, aby ozřejmil, zda vlastní televizní přijímač a byl řádně poučen o tom, že v případě absence svého vyjádření bude považován za poplatníka televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 4 cit. zák.. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný žalobci neuhradil televizní poplatky za měsíce září 2019 až leden 2020 ve výši 135 Kč měsíčně. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku v celkové výši 675 Kč žalobci zaplatit (§ 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 5 odst. 1, § 6, § 7 odst. 1, 2, § 10 zák. č. 348/2005 Sb.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák. 40/1964 Sb. § 1970 obč. zák. 89/2012 Sb., § 7 odst. 1, 2, § 10 zák. č. 348/2005 Sb., § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., §2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb ve výši 400 Kč (sazba odměny 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle §14b odst. 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb. /advokátní tarif), dvěma paušálními částkami po 100 Kč náhrady hotových výdajů dle §14b odst. 2 téže vyhlášky, a to vše včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činí 1 126 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost náhradu těchto nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.