14 C 99/2021-87 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 18. 3. 2021 (č. l. 2) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 42 105 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 105 Kč od 4. 4. 2021 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tvrzením, že dne 20. 3. 2018 nastoupila do tramvaje linky [číslo] v zastávce [název] a jako invalidní osoba žádala o uvolnění místa k sezení. Přitom se jednou rukou držela horizontálního madla sedačky a druhou rukou se držela vycházkové hole. Než jí však bylo místo k sezení uvolněno, došlo k prudkému rozjezdu tramvaje, v jehož důsledku žalobkyně upadla, přičemž vinou své zdravotní indispozice nemohla pádu zabránit. Policie České republiky ve svém šetření pod [číslo jednací] [rok] [číslo] konstatovala, že žalobkyně neporušila žádné právní předpisy. Následkem pádu žalobkyně utrpěla újmu na zdraví spočívající v kontuzi dolní části zad a pánve o hodnotě 20 bodů podle metodiky Nejvyššího soudu, dále spočívající ve zlomenině massa lateralis sakra vpravo bez dislokace o hodnotě 90 bodů, kontuzi levého hemithoraxu o hodnotě 10 bodů a kontuzi levého ramene o hodnotě 20 bodů. Celkovou hodnotu 140 bodů pak žalobkyně násobila částkou 295,04 Kč jako jedním procentem hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž bolest vznikla. Přehled bolesti pro účely výpočtu si žalobkyně nechala zpracovat zapsaným znalcem [titul] [jméno] [příjmení], jemuž za něj zaplatila částku 800 Kč. Náhradu bolestného ve výši 41 305 Kč a uvedenou částku 800 Kč jako náklady účelně vynaložené na uplatnění nároku pak žalobkyně uplatnila dopisem ze dne 4. 3. 2021 u žalované. Na dopis odpověděla pouze pojišťovna žalované, jež uvedla, že odpovídá za škodu jen v případě prokázaného zavinění zaměstnance žalované. Žalovaná na dopis neodpověděla. Žalobkyně proto požadovala zaplacení celkové částky 42 105 Kč a zákonný úrok z prodlení od 4. 4. 2021 po uplynutí 30denní lhůty ode dne uplatnění nároku. 2. Další žalobou došlou ke zdejšímu soudu dne 20. 4. 2021 (č. l. 2 sp. zn. 67 C 149/2021) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 332 223 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 332 223 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení. Tento svůj nárok odůvodnila totožnými tvrzeními o pádu v tramvaji, jaká již uvedla v první podané žalobě. Dále uvedla, že před pádem dosahovala u svého zaměstnavatele [název] [anonymizováno 6 slov], se sídlem [adresa], [poštovní směrovací číslo] [obec a číslo], průměrného hrubého měsíčního výdělku ve výši 39 661 Kč, respektive průměrného hrubého hodinového výdělku za poslední čtvrtletí roku 2017 ve výši 231,80 Kč a denního výdělku ve výši 1 854,40 Kč. Po pádu byla žalobkyně od 21. 3. 2018 do 30. 12. 2018 v pracovní neschopnosti. Za uvedené období by její předpokládaný hrubý výdělek činil nejméně 370 880 Kč, přičemž žalobkyně nárok z opatrnosti uplatňovala pouze za 200 pracovních dnů. V uvedeném období však žalobkyně obdržela pouze náhradu mzdy ve výši 38 657 Kč, z toho 32 667 Kč od okresní správy sociálního zabezpečení a 5 990 Kč od svého zaměstnavatele. Její ztráta na výdělku tak činila nejméně 332 223 Kč. Žalobkyně uplatnila tento nárok dopisem ze dne 9. 3. 2021, na nějž žalovaná neodpověděla. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částky 332 223 Kč a zákonný úrok z prodlení od 9. 4. 2021 po uplynutí 30denní lhůty ode dne uplatnění nároku. 3. Žalovaná se k podaným žalobám vyjádřila podáním ze dne 30. 4. 2021 (č. l. 14) dále doplněným podáním ze dne 24. 5. 2021 (č. l. 26). Žalobou uplatněný nárok neuznala s odůvodněním, že šetřením Policie České republiky nebylo zjištěno žádné závadné jednání řidiče tramvaje jako zaměstnance žalované ani žádná jiná nestandardní okolnost, která by případně mohla způsobit pád žalobkyně. Rovněž nebyla zjištěna žádná technická závada, žádné porušení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silničním provozu“), ani žádné porušení Dopravního a návěstního předpisu pro tramvaje – [číslo] [anonymizováno]. Madla a místa pro uchycení byla ergonomicky komfortní a dostupná pro sedící i stojící cestující. Tramvaj se ze zastávky rozjížděla plynule. V předmětné tramvaji T3R.P s ev. [číslo] s [číslo] bylo vyhrazeno 6 míst pro invalidy na pravé straně tramvaje, a to všech 5 sedaček mezi prvními a prostředními dveřmi a 1 sedačka hned za prostředními dveřmi. Místa byla osazena piktogramy. Podle bodu 6. odst. 1 Smluvních přepravních podmínek [název] účinných ke dni pádu mohli taková místa obsadit ostatní cestující jen tehdy, pokud na ně neuplatňoval nárok cestující s omezenou schopností pohybu a orientace. Žalobkyně nastoupila prostředními dveřmi a požádala o uvolnění místa k sezení až třetí osobu od dveří. Podle Policie České republiky mohla žalobkyně porušit povinnost stojícího cestujícího přidržovat se za jízdy zařízení vozidla k tomu určených stanovenou v § 16 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ přepravní řád“). Výpočet bolestného žalovaná nezpochybnila. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout a přiznat jí náhradu nákladů řízení. Dále žalovaná zpochybnila výpočet ušlé mzdy ze strany žalobkyně, když žalobkyní uváděné vyplacené částky náhrady mzdy a nemocenského byly výrazně nižší, než kolik by měly činit ze zákona. Z žalobkyní předložených písemností též vyplynulo, že jí správa sociálního zabezpečení vyplácena nemocenské jen do 1. 6. 2018. Chybný byl rovněž postup žalobkyně, která výši ušlého výdělku vypočetla jako rozdíl mezi očekávaným hrubým výdělkem a vyplacenou náhradou mzdy a nemocenským majícími charakter čisté mzdy. Žalovaná dále poukázala na nerovnoměrnou výši mzdy žalobkyně v roce 2017, která se od ledna do října pohybovala od 20 196 Kč do 25 970 Kč, v listopadu však činila 36 670 Kč a v prosinci dokonce 56 344 Kč. Konečně žalovaná namítla, že v žalobkyní předloženém přehledu bolesti [titul] [jméno] [příjmení] uvedl, že na rozsah a následky úrazu měl pravděpodobně vliv předchozí zdravotní stav žalobkyně. 4. Řízení o obou žalobách soud spojil ke společnému řízení podle § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), usnesením ze dne 1. 6. 2021, č. j. 14 C 99/2021 - 27. 5. Vedlejší účastnice na straně žalované vstoupila do řízení svým podáním ze dne 24. 6. 2021 (č. l. 31) na výzvu žalované (č. l. 15 sp. zn. 67 C 149/2021) učiněnou prostřednictvím soudu (č. l. 28). Vedlejší účastníce se plně ztotožnila s procesním stanoviskem žalované a odkázala na její vyjádření k oběma žalobám. V podání ze dne 12. 4. 2021 (č. l. 10) žalovaná uvedla, že u vedlejší účastnice jako pojišťovny je pojištěna pro odpovědnost za škodu na základě pojistné smlouvy [číslo] Vedlejší účastnice předmětnou událost evidovala pod [číslo] přičemž podle sdělení ze dne 11. 3. 2021 předloženého žalobkyní vedlejší účastnice nepovažovala vzniklou škodu za pojistnou událost. V případě neúspěchu žalované ve věci samé by škodu hradila právě vedlejší účastnice. 6. K projednání věci soud nařídil jednání na den 14. 10. 2021 (č. l. 37). Dále soud nařídil jednání na den 20. 1. 2022 (č. l. 70), při němž provedl dokazování. Rozsudek soud vyhlásil dne 18. 2. 2022. 7. Při prvním jednání ve věci (č. l. 37) žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení tak, že nemocenské jí bylo vypláceno pouze po dobu 70 dnů v souladu s § 28 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jelikož byla plně invalidní. Dále uvedla, že ušlý výdělek vypočetla v souladu se zákoníkem práce z hrubé mzdy, přičemž v případě přiznání celkové částky by byla povinna z ní sama provést odvody na zákonné pojištění státu. 8. Žalovaná při prvním jednání (č. l. 37) doplnila svá skutková tvrzení tak, že výhled řidiče dovnitř vozu je velmi omezený, když tramvaj může být plná lidí, a v případě tramvaje T3R.P řidič vůbec nevidí do druhého vozu. 9. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně dne 20. 3. 2018 nastupovala na [název zastávky] do tramvaje provozované žalovanou, k chůzi používala vycházkové hole, které při nastupování držela v jedné ruce, a poté, co se tramvaj rozjela, žalobkyně upadla a utrpěla úraz. 10. V zachovalé soudem poskytnuté 15denní koncentrační lhůtě plynoucí od doručení protokolu z prvního jednání podle § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. žalobkyně svým podáním ze dne 5. 11. 2021 (č. l. 45) doplnila svá skutková tvrzení tak, že pracovní smlouvu uzavřela dne 2. 1. 2017 a dodatkem č. 1 došlo k prodloužení pracovního poměru do 2. 1. 2019. Žalobkyně pobírala invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně v souladu s rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 11. 2015, [číslo jednací] [číslo]. S předmětným úrazem se žalobkyně po celou dobu léčila v [nemocnice] [anonymizována dvě slova] u [titul] [jméno] [jméno]. Pracovní neschopnost jí vystavila její praktická lékařka [ti