19 C 2/2022-45 — Obvodní soud pro Prahu 9

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u soudu dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení částky 19 850 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení s odůvodněním, že žalobce je vlastníkem domu [adresa], ulice [ulice], v [obec a číslo], k.ú. [část obce] Smlouvou ze dne [datum] žalobce pronajal žalovaným jako společným nájemcům byt [číslo] nacházející se v [anonymizováno] podlaží uvedené budovy, na dobu určitou do [datum]. Nájemní vztah byl prolongován. Ke dni podání žaloby žalobce evidoval za žalovanými dlužnou částku skládající se z dluhu na nájemném a na zálohách na služby za listopad 2019 ve výši 3 192 Kč, za červen 2020 ve výši 8 412 Kč, za srpen 2020 ve výši 7 304 Kč a nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 942 Kč. Prvý žalovaný sdělil soudu, že dne [datum] uhradil částku 25 000 Kč, kterou požadovaný dluh vyrovnal. Druhá žalovaná zaslala soudu své vyjádření ze dne [datum] prostřednictvím advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Přestože dle textu podání měla být přílohou plná moc, kterou 2) žalovaná [příjmení] [jméno] [příjmení] udělila, tato plná moc soudu předložena nebyla. Žalovaná odmítla nárok žalobkyně, neboť 1) žalovaný dlužnou částku ve výši 25 000 Kč dne [datum] uhradil. Dále 2) žalovaná namítala, že předmětný byt opustila již dne [datum], kdy jí byl poskytnut ze strany žalobce nájem jiného městského bytu. V období, za které vznikl dluh, tak již žalovaná předmětný byt neužívala. K výzvě soudu žalobce podáním ze dne [datum] sdělil soudu, že po podání žaloby dne [datum] byla jistina pohledávky ve výši 19 850 Kč uhrazena, a z tohoto důvodu vzal žalobu co do jistiny pohledávky zpět. Nadále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, který vyčíslil částkou 2 248 Kč. Podáním ze dne [datum] pak žalobce opravil kapitalizovaný úrok z prodlení tak, že správně tento úrok činí 1 182,02 Kč a požadoval úhradu úroku z prodlení ve výši 1 182 Kč. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Z listin předložených k důkazu žalobcem soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovanými jako společnými nájemci smlouvu o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] dne 9.9.2015. Předmětem nájemní smlouvy byl byt. [číslo] o velikosti 2 + 1, nacházející se v 5. podlaží domu [adresa], ulice [ulice], [obec a číslo], k.ú. [část obce]. Žalovaní se ve smlouvě zavázali hradit měsíčně nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu (nájemní smlouva, protokol o převzetí bytu). Výše nájemného a měsíčních úhrad za užívání bytu od [datum] činila částku 8 412 Kč měsíčně. Stejně tomu bylo i dle výpočtového evidenčního listu od [datum] a od [datum] (evidenční listy). Dle vyúčtování služeb za období od 1.1. do [datum] vznikl nedoplatek ve výši 942 Kč (vyúčtování služeb). Žalovaní řádně a včas neuhradili platby za listopad 2019 ve výši 3 192 Kč, za červen 2020 ve výši 8 412 Kč, srpen 2020 ve výši 7 304 Kč a nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 942 Kč (konto uživatele). Dne [datum] uhradil 1) žalovaný na účet žalobce částku 25 000 Kč, která byla zaúčtována na jistinu pohledávky. Zároveň žalobce vypočetl a kapitalizoval úrok z prodlení celkem částkou 1 182 Kč (shodná tvrzení účastníků, výpis z banky 1) žalovaného, evidence rozepsání platby). Vzhledem k tomu, že ohledně jistiny pohledávky ve výši 19 850 Kč vzal žalobce žalobu zpět dříve, než soud začal jednat ve věci samé, soud ohledně této částky řízení zastavil podle § 96 odst. l a 2 o.s.ř. Provedeným dokazováním a ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanými jako společnými nájemci byla uzavřena smlouva o nájmu bytu v souladu s § [číslo] ve spojení s § 2235 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouva uzavřená na dobu určitou byla prolongována dle § 2285 o.z. Žalovaní svou povinnost platit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu danou dle § 2251 odst. l o.z. řádně neplnili. Žaloba tak byla podána důvodně. Žalobci kromě požadovaných dlužných částek vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení v souladu s § 1970 o.z. Vzhledem k tomu, že tento úrok z prodlení v kapitalizované výši po částečném zpětvzetí žaloby zůstal předmětem řízení, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Pokud 2) žalovaná namítala, že předmětný byt opustila, není tato skutečnost sama o sobě důvodem k zániku společného nájmu. Žalovaná netvrdila, ani nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že by nájemní vztah k předmětnému bytu se žalobcem ukončila. Soud tedy uložil povinnost uhradit úrok z prodlení oběma žalovaným společně a nerozdílně. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když žaloba v této věci byla podána důvodně a řízení co do jistiny zastaveno pro chování 1) žalovaného, který dluh po podání žaloby uhradil. Žalovaní jsou tak povinni nahradit žalobci náklady řízení, a to náklady účelně vynaložené. Žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je žalobce vybaven organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o zaplacení částky představující dlužné vyúčtování služeb. V takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši 800 Kč, neboť se jedná o náklad nejen účelně vynaložený, ale i nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu. Z daného důvodu soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a dále náhradu hotových výdajů jako účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen, dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a to za dva úkony (sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby).