19 C 218/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou soudu došlou dne [datum] domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit částku 26.475 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou č. 1 jako nájemcem byla uzavřena Smlouva o nájmu, na jejímž základě byl žalované č. 1 pronajat byt [číslo] v budově [adresa], která je součástí pozemku p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], pro k.ú. [část obce], obec Praha, vedeném u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy], kdy uzavřením manželství žalovaného č. 2 s žalovanou č. 1 vznikl žalovaným společný nájem předmětného bytu. Žalovaní neplnili své povinnosti z nájemní smlouvy řádně a včas, přes výzvu žalobce k úhradě dlužné částky neuhradili ničeho. 2. Dříve, než bylo ve věci jednáno, žalobce vzal žalobu zčásti zpět co do částky 8.000 Kč, s tím že nadále požaduje zaplacení částky 18.475 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 8. 2021, č.j. 19 C 218/2021-18 bylo řízení co do částky 8.000 Kč zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal žalobní požadavek na úhradu částky 18.475 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a úhrad za služby s příslušenstvím. 3. Žalobce podáním ze dne [datum] ve spojení s podáním ze dne [datum] podal zdejšímu soudu návrh na částečné zpětvzetí žaloby co do částky 17.156 Kč. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaní postupně neuhrazené nájemné a úhrady za služby za užívání bytu za měsíce srpen 2020 až prosinec 2020 uhradili (naposledy částku 12.156 Kč ve dnech [datum] a [datum]), avšak úrok z prodlení za pozdní úhradu nájemného a zálohových úhrad za služby v období únor 2020 až srpen 2020 a za měsíce srpen 2020 až prosinec 2020 nikoli. Soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil. 4. Žalovaní v průběhu řízení učinili nesporným, že žalobce je vlastníkem bytu [číslo] nacházejícího se v budově [adresa] v [obec a číslo], k.ú. [část obce]. Dále učinili nesporným, že žalobce, jako pronajímatel, uzavřel s 1) žalovanou dne [datum] smlouvu o nájmu předmětného bytu včetně dodatků k této nájemní smlouvě. Dále žalovaní učinili nesporným, že uzavřením manželství žalovaných vznikl společný nájem předmětného bytu oběma žalovaným. Žalovaní rovněž nezpochybnili dluh na nájemném a úhradách za služby, jak byl požadován žalobou. Uvedené skutečnosti byly prokázány rovněž předloženými listinnými důkazy (nájemní smlouva včetně dodatků, informace z katastru nemovitostí, evidenční listy, evidence předpisu a plateb). 5. Z předložených listinných důkazů soud dále zjistil, že žalovaní byli o zaplacení dluhu upomínáni a byla jim rovněž zaslána předžalobní upomínka (upomínky, předžalobní výzvy k plnění, podací archy). 6. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a 1) žalovanou (následně oběma žalovanými) byla uzavřena smlouva o nájmu bytu v souladu s ust. § 2201 ve spojení s § 2235 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Vzhledem k tomu, že žalovaní řádně neplnili své povinnosti vyplývající z nájemního vztahu a neplatili řádně nájemné, jak je stanoví § 2246 o.z. a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, jak je stanoví § 2247 o.z., vznikl žalobci nárok kromě úhrady těchto plateb rovněž na úrok z prodlení a to jednak za opožděné platby v období od února 2020 do srpna 2020, když žalobce tento úrok z prodlení kapitalizoval částkou 1 319 Kč. Dále vznikl žalobci nárok na úrok z prodlení z opožděných plateb za měsíce srpen, říjen a listopad 2020, a to v zákonné výši 8,25 % ročně až do úplného zaplacení. Tento úrok byl žalobci přiznán v souladu s ust. § 1970 o.z. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř., když žaloba byla podána důvodně a pro chování žalovaných, kteří po jejím podání plnili, byla vzata částečně zpět. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení, a to nákladů účelně vynaložených. Žalobce je statutárním městem, největší veřejnou korporací v České republice, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je žalobce vybaven organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o zaplacení částky představující dlužné vyúčtování služeb. V takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši 1.000 Kč, neboť se jedná o náklad nejen účelně vynaložený, ale i nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu. Z daného důvodu soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a dále náhradu hotových výdajů jako účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen, dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. a to za šest úkonů (výzva k plnění, sepis žaloby, dvě podání ve věci, 2x účast na ústním jednání).