27 C 172/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou ze dne 15. 6. 2022 se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo vyklidit a vyklizený žalobkyni předat byt [číslo] na adrese [adresa žalobkyně] (slovy žaloby„ odstěhovat se“), a dále zrušit/změnit si z této adresy své trvalé bydliště. Žalobkyně zejména uvedla, že je výlučnou nájemkyní předmětného bytu, který užívá se žalovaným (svým synem) a s jeho nezletilou dcerou [jméno] (svou vnučkou). Vnučka byla žalobkyni soudem svěřena do péče, když (nepřítomná) matka ani žalovaný se o ni nestarali. Žalobkyně v žalobě podrobně popsala komplikace, které jí i vnučce přináší soužití s žalovaným, který na domácnost již dlouhou dobu nijak nepřispívá a tyje z péče žalobkyně, k níž se navíc chová nevhodně. Svou dceru žalovaný zanedbává, nezajímá se o ní a svou přítomností a chováním jí ztěžuje život. Do bytu chodí exekutoři, vymáhající dluhy žalovaného; žalobkyně se je po určitou dobu snažila za žalovaného řešit a splácet ze starobního důchodu i z půjčky, avšak již toho pro nezájem žalovaného o řešení jeho situace zanechala. 2. Usnesením ze dne 4. 7. 2022, č.j. 27 C 172/2022-11 soud řízení pro nedostatek pravomoci částečně zastavil v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zrušit/změnit si své trvalé bydliště (usnesení nabylo právní moci dne 9. 8. 2022). 3. Dopisem, doručeným soudu dne 16. 8. 2022, se žalovaný vyjádřil k žalobě. Sporoval především dílčí tvrzení žalobkyně stran nezájmu o dceru a nepřispívání na domácnost. Např. že dříve když chodil do práce, přispíval na domácnost 5 000 Kč měsíčně, či že na třídní schůzky dcery nechodil, protože mu to žalobkyně zakazovala. Nyní žalovaný pracuje v metru jako ostraha na základě pracovní smlouvy. Ve věci samé uvedl, že nic špatného nedělá, nikomu neubližuje, tráví většinu času v práci na 12h směnách; vystěhováním na ulici by vše ztratil, přišel by o práci, nemá kam jít a ani nemá peníze na nové bydlení. 4. Na první ústní jednání ve věci, konané dne 14. 10. 2022, se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud připomíná, že z důvodu neomluvené neúčasti nemohla být žalovanému poskytnuta ani případná poučení a výzvy dle § 118a o.s.ř., když žalovaný se svým pasivním procesním postupem těchto procesních dobrodiní vzdal (navíc ve svém písemném vyjádření žalovaný ani žádné relevantní námitky proti žalobě neuvedl – s výjimkou své špatné finanční situace – a pochopitelně neoznačil ani žádné důkazní návrhy). Žalobkyně, která se k jednání řádně dostavila, doplnila, že za 10 let, kdy žalovaný u žalobkyně bydlí, tak přispěl dohromady 3 x 5 000 Kč na náklady bydlení, jinak ničeho. Za dobu, co pracuje v metru - respektive pro ostrahu metra, tak, jak uvádí - tak nepřispěl rovněž ničeho. Jen za poslední týden přišly dvě nové exekuce na žalovaného. Přítomnost žalovaného v bytě negativně ovlivňuje vnučku žalobkyně (dceru žalovaného), jakož i psychický stav žalobkyně, např. obě bezdůvodně obvinil, že mu odcizily peníze. Co se týká tvrzení ohledně třídních schůzek, je pravda, že někdy v době, kdy vnučka žalobkyně chodila do sedmé třídy, projevil žalovaný zájem se třídních schůzek zúčastnit, na což mu žalobkyně uvedla, že pokud sedm let se těchto schůzek neúčastnil (resp. byl ve škole pouze chvíli první den v první třídě), je to zcela zbytečné, aby tam chodil nyní - neví ani, kam má jít, o čem by se s učitelkou bavil atd. O zákaz se nejednalo. Žalobkyně na žalobě trvá, aktuálnímu příslibu žalovaného, že se vystěhuje dobrovolně, nelze dostatečně věřit. 5. Soud provedl k důkazu jediný předložený listinný důkaz žalobkyně, a dále dokazování doplnil listinami zajištěnými soudem dle § 120 odst. 2 o.s.ř. Pro nadbytečnost soud zamítl důkazní návrh žalobkyně k prokázání tvrzení, že za žalovaného hradila exekuce, neboť to není pro rozhodnutí ve věci významné. Provedené důkazy pak soud hodnotil dle § 132 o.s.ř., přičemž přihlížel též ke všemu, co uvedli účastníci. Dospěl pak k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu. 6. Z dopisu Stavebního bytového družstva Praha ze dne 7. 4. 2011 a z usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 5. 2011, č.j. 44 D 72/2011-20 soud zjistil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem členského podílu v řečeném družstvu, kdy tento podíl je spojen s výlučným právem nájmu k bytu [číslo] na adrese [ulice a číslo]. Z informace o jednotce [číslo] z informace o stavbě [adresa] [číslo] a z výňatku z prohlášení vlastníka budovy [adresa] [číslo] (vše získáno z katastru nemovitostí) soud ověřil, že bytem, jehož vyklizení je předmětem žaloby, je bytová jednotka [číslo] v budově [adresa], tedy byt [číslo] nacházející se v 5. podlaží budovy [adresa], na adrese [adresa žalobkyně], zapsaný na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce]; jednotka je ve vlastnictví Stavebního bytového družstva Praha. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. 12. 2021, č.j. 16 P 160/2012-110, soud zjistil, že nezletilá [jméno] je dcerou žalovaného a vnučkou žalobkyně. Matka [jméno] se o ni od roku 2012 žádným způsobem nezajímá, v předmětném bytě nežije. Otec [jméno] (žalovaný) se o ni řádně nestará, je proti němu vedena řada exekucí, byl opakovaně ve výkonu trestu odnětí svobody. Zdržuje se v bytě žalobkyně, ale na bydlení nepřispívá. O dceru se nezajímá, na žalobkyni je hrubý. Žalobkyně pobírá starobní a vdovský důchod 17 908 Kč, na bydlení v předmětném bytě vynakládá 10 402 Kč měsíčně, žalovaný se na nákladech nepodílí. S ohledem na zjištění opatrovnického soudu byla [jméno] předmětným rozsudkem svěřena do pěstounské péče své babičky, tedy žalobkyně. 7. Dle § 2211 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ohrozí-li třetí osoba nájemce v jeho nájemním právu nebo způsobí-li nájemci porušením nájemního práva újmu, může se ochrany domáhat nájemce sám. 8. Dle ustálené soudní praxe a názorů právní teorie se právo nájemce na ochranu nájemního práva k nemovitosti, užívané třetí osobou bez právního důvodu, zásadně realizuje (obdobně, jako v případě vlastníka) žalobou na vyklizení a předání nemovitosti. Z žalobních tvrzení i žalobního návrhu (petitu) v nyní projednávané věci je přitom zřejmé, že právě tohoto nároku se žalobkyně, jakožto nájemce předmětného bytu, domáhá vůči žalovanému, jakožto osobě užívající předmětný byt bez jakéhokoli užívacího práva (bez právního důvodu). Žalovaný v řízení nájemní právo žalobkyně nezpochybňoval, žádný svůj právní titul pro své užívání bytu netvrdil; v tomto směru nemohl být ani poučen a vyzván dle § 118a o.s.ř. (viz výše). Jediná relevantní argumentace žalovaného ve věci, spočívající v jeho údajně špatné majetkové situaci, nemohla mít na rozhodnutí soudu žádný vliv, a to bez ohledu na to, že ani v tomto směru žalovaný neoznačil žádné důkazy (a nemohl být ani poučen a vyzván dle § 118a o.s.ř., viz výše). Žalovaný měl od seznámení se s žalobou dostatečný časový prostor k zajištění si nového bydlení, přičemž jak sám uvádí, je výdělečně činný, a to na základě pracovní smlouvy (tedy jako zaměstnanec) ve 12h směnách (tedy zřejmě na plný úvazek); bydlení na ubytovně lze přitom zajistit řádově od 3 000 Kč měsíčně. Žalobou byla navíc navržena velkorysá pariční lhůta pro vyklizení v délce dalších 2 měsíců od právní moci rozsudku. Z hlediska dobrých mravů tak v žádném případě nebylo možné ani zvažovat zamítnutí žaloby či jakékoli další prodloužení lhůty k vyklizení, navíc za situace, kdy žalovaný za užívání bytu ničeho neplatí a žalobkyni a její vnučce působí různé komplikace. 9. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl, když žalobkyně se jako řádný nájemce bytu domáhá jeho vyklizení a předání po žalovaném, který netvrdil a neprokazoval jakýkoli vlastní právní důvod pro užívání bytu, a byt tedy užívá (za situace, kdy žalobkyně s jeho užíváním nesouhlasí) protiprávně. Výrok rozsudku oproti žalobě („ odstěhovat se“) soud toliko přeformuloval v souladu s požadavky soudní praxe („ vyklidit a vyklizený předat“), přičemž tato změna má toliko formulační a nikoli obsahový charakter. Soud pro pořádek připomíná, že povinnost vyklizení a předání bytu v sobě zahrnuje zejména povinnost žalovaného se odstěhovat spolu se všemi movitými věcmi patřícími žalovanému, a předat žalobkyni klíče od takto vyklizeného bytu. Lhůtu k plnění ve věci samé soud žalovanému stanovil – v souladu s výslovným žalobním návrhem žalobkyně – prodlouženou oproti zákonné patnáctidenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), a to v délce dvou měsíců od právní moci rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu paušálních nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 citované vyhlášky za každý ze dvou úkonů učiněných žalobkyní v tomto řízení (žaloba, účast na jednání). Celkem tak soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku