27 C 39/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 2. 2022 se žalobce domáhal, aby mu žalovaná nahradila nemajetkovou újmu ve výši 68 075 Kč s úrokem z prodlení od 6. 10. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. 2. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že vystupoval v řízení vedeném u Českého telekomunikačního úřadu [obec] pod č. j. ČTU – [číslo] v pozici odpůrce, kdy řízení v této věci začalo podáním navrhovatele, [právnická osoba] a.s., ze dne 8. 12. 2010 pro zaplacení částky 2 826,50 Kč. První rozhodnutí ve věci bylo vydáno 6. 2. 2012, a to příkaz, kterým byl žalobce zavázán zaplatit navrhovateli částku 2 826,50 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 14. 2. 2012 odpor. Dne 2. 5. 2012 vyzval [název žalované] [obec] žalobce k doplnění tvrzení, kdy proti této výzvě podal žalobce dne 21. 5. 2012 rozklad, kterému bylo vyhověno dne 12. 2. 2016. Dne 10. 8. 2016 vydal Český telekomunikační úřad [obec] rozhodnutí, kterým zcela vyhověl návrhu navrhovatele a nově rozhodl o nákladech řízení. Po podání rozkladu žalobcem vydal dne 19. 2. 2021 Český telekomunikační úřad v [obec] pod č. j. ČT – [anonymizováno] [číslo] rozhodnutí, kterým potvrdil rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu [obec] ze dne 10. 8. 2016. Žalobce uvádí, že mu vznikla nemajetková újma, když řízení v tzv. bagatelní věci trvalo od 8. 12. 2010 do 19. 2. 2021, tedy více, jak 10 let (10 let a 3 měsíce). Žalobce má za to, že újma mu byla způsobena nesprávným úředním postupem, za který odpovídá stát, a to s ohledem na § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dne 15. 3. 2021 se žalobce obrátil na Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a požadoval zadostiučinění ve výši 105 000 Kč, kdy posléze – po postoupení věci žalované jako příslušnému orgánu – částku na základě judikatury navýšil na 138 750 Kč s vědomím, že může být ponížená i o 50 %. Žalovaná na požadavek žalobce reagovala tak, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a nemajetková újma žalobce bude dostatečně kompenzována omluvou a částkou 1 300 Kč. Žalobce má za zřejmé, že mu nemajetková újma vznikla a spornou otázkou zůstává výše zadostiučinění. Svůj nárok podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2021, č.j. 30 Cdo 2368/2020-330. Dle žalobce nemůže být délka řízení ospravedlnitelná složitostí věci, kdy navíc šlo o tzv. bagatelní spor; veškeré průtahy v řízení jsou nepřiměřené a přičitatelné právě žalované, kdy nejdelší„ přestávky v řízení“ trvaly čtyři roky a žalobce na ně nemohl mít žádný vliv. Žalobce poukázal též na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je pro posouzení věci podstatné též to, zda účastník v řízení nečinil pasivní či aktivní obstrukce – v projednávané věci tomu tak nebylo. Stanovisko dále uvádí, že:„ Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces u každé z takových osob.“ V době, kdy řízení začalo, byl žalobce ekonomicky aktivní, zaměstnán, posléze přešel do předčasného důchodu a výše jeho důchodu nepřesahuje částku 13 500 Kč; přitom v době zahájení řízení pro něj bylo vynaložení finančních prostředků méně citelné než teď. Výši svého nároku žalobce opírá o výše uvedené stanovisko Nejvyššího soudu, kdy se odškodnění pohybuje v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, a prvních 24 měsíců se snižuje přiznaná částka o 50 %. Nárok žalobce by činil 138 750 Kč, přiměřená by byla náhrada 50%, tedy 69 375 Kč. Z toho žalovaná dobrovolně uhradila 1 300 Kč, žalobou proto požaduje 68 075 Kč Vedle toho žalobce nárokuje úrok z prodlení od 6. 10. 2021, když ke dni 6. 4. 2021 byla žalované postoupena výzva k zaplacení (datum 26. 9. 2021, uvedené v petitu jako počátek vzniku práva na úrok z prodlení, posoudil soud jako zjevnou chybu v psaní, a to s ohledem na jednoznačná data 6. 4. 2021 a 6. 10. 2021 v textu žaloby ve spojení s § 35 odst. 1 zákona č 82/1998 Sb. – pozn. soudu). 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve věci se vyjádřila tak, že skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nedodržení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí. Žalobcův popis průběhu správního řízení označila za odpovídající skutečnosti, s žalobcem však nesouhlasila v dalších okolnostech. Předně řízení sice trvalo přes deset let, avšak žalobce se o existenci řízení dozvěděl až z doručeného příkazu ze dne 6. 2. 2012, tedy až devět let před pravomocným ukončením řízení, a dříve mu tedy žádná újma vznikat nemohla. Především však žalobce dle žalované svoji újmu vůbec netvrdí a nekonkretizuje, pouze spoléhá na domněnku jejího vzniku. K tomu předložila výklad rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 520/2014, podle kterého účelem zadostiučinění za nemajetkovou újmu není sankcionování státu za vydání nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, ale kompenzace porušení práv poškozeného. Proto není-li poškozený schopen vysvětlit, v čem konkrétně jeho nemajetková újma spočívá, je velice pravděpodobné, že mu žádná nemajetková újma nevznikla. A to je právě případ projednávané věci, kde žalobce žádnou újmu nekonkretizuje. Žalovaná připomíná, že spor byl veden o bagatelní částku a žalobci již byla poskytnuta kompenzace nemateriální újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení v obou stupních správního řízení, kdy žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši vztažené k původnímu předmětu sporu, po dalším snížení ve výši 1 300 Kč. To je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp.zn. 30 Cdo 3412/2011, podle kterého„ není obecně důvodné, aby výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu přesahovala částku, o niž se vedl původní spor“. Za situace, kdy hodnota předmětu sporu byla 2 826,50 Kč, snížila žalovaná v rámci předběžného projednání nároku na polovinu (a částka za první dva roky byla v souladu s judikaturou – Cpjn 206/2010 – rovněž snížena na polovinu); žalovaná pak považuje vyplacenou výši zadostiučiněné za zcela odpovídající. Vedle toho žalovaná konstatovala, že žalobci se dostalo i morálního zadostiučinění ve formě omluvy. Připomněla, že žalobce nečinil ve správním řízení žádné urgence k rychlejšímu vyřízení věci, na stav řízení se nedotazoval, což svědčí o nízkém zájmu žalobce o spor jako takový. Požadovaná výše zadostiučinění je tedy nejen nedůvodná sama o sobě, ale také zjevně nepřiměřená. 4. Žalobce v reakci na vyjádření žalované doplnil, že nemateriální újma mu byla způsobena tím, že byl více jak 10 let vystaven nejistotě v bagatelním sporu, a znovu též odkázal na podrobnosti v textu žaloby. 5. K doplnění žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že má za to, že žalobce nadále není schopen tvrzenou újmu blíže specifikovat, a ani rámcově ji popsat, a dodala, že nejistotě je vystaven každý účastník každého sporu. Dále zopakovala, že žalobci již zadostiučinění ve formě vyplacení částky ve výši 1 300 Kč poskytla a morální zadostiučinění zhojila omluvou. Žalobcem žalovaná výše nároku je dle žalované navíc zcela zjevně nepřiměřená ve vztahu k předmětu původního sporu, což vyplývá i z ustálené judikatury. Vyslovila se též proti tomu, aby v případě procesního úspěchu byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce je zastoupen advokátem, přesto uplatnil nárok ve zcela zjevně nepřiměřené výši, v rozporu se známou judikaturou. 6. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (tedy rozhodl bez nařízení jednání), když žalobce (č. l. 18) i žalovaná (č. l. 20) s tímto postupem výslovně souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnut jen na základě listinných důkazů. 7. Mezi účastníky není sporu o tom, že ze strany státu došlo k pochybení - k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nedodržení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí. Tato nesporná tvrzení jsou zároveň doložena obsahem k důkazu provedeného spisu Českého telekomunikačního úřadu, sp.zn. ČTÚ – [anonymizováno] [číslo]. Žalovaná na základě návrhu navrhovatele ze dne 8. 12. 2010 vydala dne 6. 2. 2012 pod [číslo jednací] [číslo] vyř. – MiM, ve vztahu k žalobci jako odpůrci, příkaz k zaplacení částky ve výši 2 826,50 Kč spolu s úrokem z prodlení a uložila mu povinnost k náhradě nákladů řízení. Proti tomu podal žalobce dne 14. 2. 2012 odpor, který odůvodnil dne 10. 4. 2012, a ke kterému se žalovaná vyjádřila dne 19. 4. 2012. Dne 2. 5. 2012 vydala žalovaná pod [číslo jednací] [číslo] vyř. – MiM, usnesení, ve kterém vyzývá žalobce, aby sdělil, zda trvá na podaném odporu, a pokud ano, aby doložil důkazy na podporu svých tvrzení. Proti tomu podal dne 21. 5. 2012 žalobce rozklad. Rozhodnutím žalované ze dne 12. 2. 2016 bylo napadené usnesení zrušeno. Dne 10. 8. 2016 vydala žalovaná pod [číslo jednací] [číslo] vyř. – MiM, rozhodnutí o uložení povinnosti žalobce uhradit částku ve výši 2 826,50 Kč spolu s úro