27 C 411/2021-83 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou, podanou dne [datum], se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částek, uvedených ve výroku rozsudku. Uvedla, že předmětnou pohledávku za žalovaným nabyla od svého právního předchůdce, společnosti [právnická osoba] (dále též jen„ Banka“), smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Samotná pohledávka pak vznikla na základě Smlouvy o rychlé půjčce [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), uzavřené dne 28. 8. 2018 mezi Bankou a žalovaným. Smlouvou se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem a poplatky v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 884 Kč. Banka prostředky žalovanému poskytla, ten však řádně nesplácel, pročež Banka dne 28. 12. 2019 úvěr zesplatnila. Žalovaná jistina 98 285,96 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 96 025,96 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 260 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok z dlužné jistiny úvěru a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru (část příslušenství žalobkyně v žalobě kapitalizovala). Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. 2. Podáním ze dne 20. 1. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že Banka před uzavřením Smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Dále uvedla, že žalovaný na úvěr uhradil Bance celkem pouze částku 13 828,22 Kč, a upřesnila, jak Banka dílčí platby započítávala na jednotlivé složky dluhu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 6. 2021, č.j. 68 C 1039/2020-34, byla věc postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 5. Na den 11. 3. 2022 nařídil soud ústní jednání, na nějž se žalovaný bez omluvy nedostavil, zástupce žalobkyně se z účasti omluvil. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 6. Soud provedl důkaz všemi listinami, založenými do spisu, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z Návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] [anonymizováno] ze dne 28. 8. 2018, z Akceptace návrhu smlouvy o [příjmení] [anonymizováno] ze dne 28. 8. 2018, z VOP Banky účinných od 13. 1. 2018 a z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 28. 8. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem a s poplatkem za pojištění schopnosti splácet (95 Kč měsíčně), a to v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 884 Kč (první splátka 538,05 Kč). Úroková sazba byla sjednána ve výši 14,9% p.a., RPSN činilo 15,72% p.a. Banka ověřila úvěruschopnost žalovaného zejména z údajů o jeho příjmech, výdajích a osobních a majetkových poměrech, uvedených v Návrhu na uzavření smlouvy. Dle čl. XII. a XIII. smlouvy byla Banka oprávněna prohlásit nesplacenou část úvěru za splatnou za situace, kdy je žalovaný v prodlení s některou z platebních povinností. Dle Ceníku účinného od 1. 4. 2018 činila smluvní pokuta (poplatek) za výzvu k zaplacení dluhu (upomínku) 500 Kč za jednu upomínku. Z výpisu pohybů na úvěrovém účtu ze dne 6. 2. 2020 soud zjistil, že Banka dne 28. 8. 2018 vyplatila žalovanému jistinu úvěru 100 000 Kč, žalovaný na něj naposledy hradil dne 2. 5. 2019, za celou dobu zaplatil celkem 13 828,22 Kč; dne 18. 12. 2019 byl úvěrový účet ukončen v souvislosti se zesplatněním úvěru. Z uhrazené částky připadlo 3 974,04 Kč na umoření jistiny úvěru, 9 086,99 Kč na smluvní úrok, 760 Kč na poplatky za pojištění schopnosti splácet a 7,19 Kč na úrok z prodlení. Do dne 18. 12. 2019 byly žalovanému naúčtovány neuhrazené poplatky za pojištění schopnosti splácet a za upomínky v celkové výši 2 260 Kč, neuhrazená část smluvního úroku činila celkem 9 629,54 Kč a dlužný zákonný úrok z prodlení celkem 1 324,11 Kč. Dopisem o zesplatnění úvěru z 28. 12. 2019 informovala Banka žalovaného o tom, že po opakovaných marných výzvách k ukončení porušování smlouvy byl předmětný úvěr zesplatněn. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2020 vč. sezamu pohledávek a potvrzení úplaty a z Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila na žalobkyni mimo jiné předmětnou pohledávku za žalovaným, a že žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován. Z Předžalobní výzvy ze dne 2. 4. 2020 a ze seznamu předžalobních výzev vč. potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně předžalobně upomenut. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 28. 8. 2018, po dostatečném prověření úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), uzavřena Smlouva o [příjmení] [anonymizováno] [číslo] kterou soud posoudil dle skutečného obsahu jakožto smlouvu o zápůjčce (ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o.z.“ /). Na základě ní se žalovaný zavázal poskytnutou zápůjčku ve výši 100 000 Kč splácet sjednanými měsíčními splátkami, včetně poplatku za pojištění schopnosti splácet a smluvního úroku. Tuto povinnost žalovaný porušil, když sjednané splátky řádně a včas nehradil, pročež byla zápůjčka Bankou zesplatněna s účinky ke dni 18. 12. 2019. Žalovaný nadále dluží částku ve výši 98 285,96 Kč, sestávající z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 96 025,96 Kč a dlužných poplatků v celkové výši 2 260 Kč, a dále kapitalizovaný smluvní úrok do 18. 12. 2019 ve výši 9 629,54 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 18. 12. 2019 ve výši 1 324,11 Kč. Žalobkyně se stala vlastníkem žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, aktivní legitimace žalobkyně tedy vyplývá z ust. § 1879 a 1880 o.z. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by svůj závazek vyplývající z uzavřené smlouvy o zápůjčce splnil řádně a včas, či že by na úhradu svého dluhu zaplatil něčeho nad rámec žalobkyní uváděných částek. S ohledem na shora uvedené byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení výše uvedených dlužných částek, jakož i smluvního úroku ve sjednané výši 14,90 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky (§ 2392 o.z.) od 16. 1. 2020 do zaplacení. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny zápůjčky od 16. 1. 2020 do zaplacení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na takto učiněné závěry soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni uhrazený soudní poplatek v částce 3 932 Kč, a dále náhradu nákladů zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“). Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 a.t. částku 5 060 Kč, zástupce žalobkyně poskytl v řízení celkem 3 úkony právní služby dle § 11 a.t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby) a odměna tak činí celkem 15 180 Kč. Přiznány byly dále 3 paušální náhrady výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč v celkové výši 900 Kč a DPH 21% v celkové výši 3 376,80 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 23 388,80 Kč uložil soud žalovanému hradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Za vyjádření ze dne 20. 1. 2022 soud nárok na náhradu nepřiznal, neboť náklady nepovažoval za účelně vynaložené, když obsahem vyjádření byla tvrzení, která měla být již součástí žaloby. 9. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.