27 C 444/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 531,40 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi společností [právnická osoba] (poskytující úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa]) jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 11. 2019, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému, po prověření jeho úvěruschopnosti, celkem 14 531,40 Kč, které měl žalovaný uhradit nejpozději dne 26. 11. 2020, což neučinil, když doposud dluží 13 531,40 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytován platbami na účet [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, ač byl opakovaně vyzýván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Na ústní jednání dne 11. 3. 2022 se žalovaný nedostavil, žalobkyně se podáním doručeným dne 4. 3. 2022 z jednání omluvila, o„ přerušení řízení“ (myšleno zjevně odročení jednání) nežádala. Soud tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Co se týká žádosti žalobkyně obsažené v její omluvě (aby soud v případě, že nebude moci žalobě v plném rozsahu vyhovět, žalobkyni před jednáním vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů), pak tato je z procesního hlediska zcela irelevantní. K projednání žaloby, provádění důkazů a rozhodnutí dochází zásadně na soudním jednání, jež je také určeno pro poskytování případných dalších procesních poučení a výzev, např. dle §§ 118a, 118b o.s.ř. 4. Soud provedl všechny listinné důkazy, založené žalobkyní, a učinil z nich zejména následující skutková zjištění, významná pro rozhodnutí ve věci. Z nečíslované Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 11. 2019, že původní věřitel se zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu, který mohl činit max. 80 000 Kč. Žalovaný mohl úvěr čerpat na základě žádostí činěných přes webové stránky či telefonicky, poskytnutý úvěr byl pak povinen splácet vč. úroku. Úvěrová smlouva není žádným způsobem podepsaná. Z Obchodních podmínek původního věřitele platných ode dne 9. 5. 2019, že k uzavírání jednotlivých úvěrových smluv dochází na základě žádostí klientů, prostředky komunikace na dálku. Ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru, že původní věřitel poskytoval tyto informace o jím zajišťovaných úvěrech. Z anglicky psané listiny [jméno] [anonymizována dvě slova], že žalovaný zřejmě požádal dne 18. 12. 2019 o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Z nedatované listiny označené jako Platební informace, obsahující naposledy údaje ke dni 26. 11. 2020, že původní věřitel k témuž dni evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 14 531,40 Kč. Ze„ Smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek“ z 27. 1. 2020 včetně přílohy A, že původní věřitel a žalobkyně se dohodli na postoupení nesplácených spotřebitelských úvěrových pohledávek. Z blíže neoznačené listiny obsahující tabulku pohledávek, že v této tabulce je evidována pohledávka za žalovaným ve výši 14 416,68 Kč. Z Oznámení o postoupení pohledávky a Předžalobní výzvy včetně podacího lístku (vše z 23. 12. 2020), že původní věřitel informoval žalovaného, že na žalobkyni postoupil smlouvou ze dne 20. 12. 2019 pohledávku za žalovaným ve výši 14 416,68 Kč, která měla vzniknout z úvěrové smlouvy č. 762379 a že právní zástupce žalobkyně informoval žalovaného, že od původního věřitele nabyl postoupením smlouvou ze dne 20. 12. 2019 pohledávku za žalovaným ve výši 14 416,68 Kč, která měla vzniknout z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 27. 11. 2019. 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru o nedůvodnosti žaloby, neboť žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno ke svým tvrzením (§ 120 odst. 1 o.s.ř, § 132 o.s.ř.). 6. V souladu se zásadou procesní ekonomie se soud nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně je vůbec osobou oprávněnou domáhat se zaplacení v žalobě označené pohledávky, a dospěl k závěru, že nikoli, resp. že žalobkyně toto své právo neprokázala. Jak vyplývá z žalobních tvrzení žalobkyně, úvěrová smlouva měla být uzavřena dne 27. 11. 2019, dluh ve výši 13 531,40 Kč Kč se měl stát splatným dne 26. 11. 2020. K důkazu předložená (byť neoznačená) smlouva o postoupení pohledávky přitom byla uzavřena již dne 27. 1. 2020 Postupní smlouva, o níž je hovořeno v žalobě i v obou oznámeních o postoupení, byla dokonce uzavřena již dne 20. 12. 2019. K datu postoupení tak žalovaná (postupovaná) pohledávka ještě nebyla splatná. Obecně je sice možné postupovat též pohledávky nesplatné, avšak taková okolnost musí být jednoznačně tvrzena a prokázána. Žalobkyně tvrdila, že k postoupení došlo smlouvou ze dne 20. 12. 2019, tuto smlouvu však nepředložila a ani neoznačila k důkazu. Předložená postupní smlouva ze dne 27. 1. 2020 pak v prvé řadě nemá žádný vztah k projednávané věci založený na žalobních tvrzeních, kromě toho však z ní ani nevyplývá postoupení konkrétní předmětné pohledávky za žalovaným. Pokud jde o blíže neoznačenou tabulku pohledávek, pak se nemůže jednat o Datový soubor předvídaný v postupní smlouvě ze dne 27. 1. 2020, neboť neobsahuje náležitosti ve smlouvě pro něj stanovené (čl. 1 písm. h) postupní smlouvy). Za daného stavu skutkových tvrzení a jim nekorespondujících skutkových zjištění soud nemohl vzít za prokázané, že by byla právě konkrétní žalobou uplatněná pohledávka za žalovaným postoupena z původního věřitele na žalobkyni. 7. Zcela nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že nemá za prokázaný ani samotný vznik žalované pohledávky. Klíčová listina – úvěrová smlouva ze dne 27. 11. 2019 – není podepsaná (ani případný elektronický podpis či obdobný unikátní identifikátor se ve smlouvě ani jiném důkazu nenachází). I když měla být úvěrové smlouva uzavírána prostředky komunikace na dálku, žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by došlo ze strany žalovaného k podání žádosti o úvěr v žalované výši, postupem dle Obchodních podmínek (čl. 4 či čl. 8), a jak o ní bylo původním věřitelem rozhodnuto (mj. jaký byl sjednaný úvěrový rámec). Není ani prokázáno, že by úvěrová smlouva ze dne 27. 11. 2019 byla týž smlouvou, o níž se hovoří v obou oznámeních o postoupení pohledávky, neboť v ní absentuje její údajné číselné označení - č. 762379). Prokázáno nebylo ani samotné zřízení klientského Účtu pro žalovaného dle čl. 6 Obchodních podmínek, např. potvrzením o odeslání ověřovací platby 1 Kč dle čl. 5 Obchodních podmínek. Konečně pohledávka by nemohla být posouzena ani dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť žalobkyně nepředložila žádný výpis z účtu či obdobný důkaz, z něhož by plynulo, že, kdy a kolik finančních prostředků původní věřitel žalovanému skutečně poskytl, popř. že se tak dělo pod tvrzeným variabilním symbolem 762379. 8. Předmětné rozpory měla žalobkyně (její právní zástupce) možnost vysvětlit, a na základě označení důkazních návrhů poté prokázat, pokud by se dostavila na ústní jednání dne 11. 3. 2022. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně se k jednání nedostavil, nebylo možné dát mu příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnil (vyjasnil) skutková tvrzení a označil důkazy, zejména k prokázání nabytí předmětné pohledávky za žalovaným. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník (či jeho právní zástupce) nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení (či jeho právního zástupce) znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se právní zástupce žalobkyně k jednání nedostavil, nemohlo mu být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. 9. Z výše uvedených důvodů soudu nezbylo, než žalobu zamítnout pro rozpory s