33 C 226/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne (datum) domáhala na žalovaném zaplacení částky (částka) s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako vlastník domu (adresa), stojící na pozemku parc. (číslo) ulice (ulice) v (obec a číslo), vše zapsané na (list vlastnictví), pro (katastrální uzemí), (územní celek), u (stát. instituce), (stát. instituce), uzavřela se žalovaným jako nájemcem dne (datum) smlouvu o nájmu bytu (číslo) ve (anonymizováno) podlaží shora uvedeného domu. V nájemní smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni nájemné a zálohy na úhrady za služby spojené s užíváním předmětného bytu, jejichž konkrétní výše je uvedena v evidenčním listu nebo jeho změně, přičemž nájemné a zálohy na služby jsou splatné měsíčně, nejpozději však do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Žalovaný se rovněž zavázal žalobkyni uhradit případný nedoplatek vzniklý v příslušném kalendářním roce z vyúčtování služeb. Výše nájemného a záloh na úhrady za služby činila za měsíce (anonymizováno) (rok) až (anonymizováno) (rok) částku (částka). Žalovaný předmětný byt vyklidil a vyklizený předal žalobkyni dne (datum). Žalovaný dosud žalobkyni neuhradil nájemné a zálohy na služby za měsíc (anonymizováno) (rok) ve výši (částka), za měsíc (anonymizováno) (rok) ve výši (částka), za měsíc (anonymizováno) (rok) ve výši (částka), za měsíc (anonymizováno) (rok) ve výši (částka) a úrok z prodlení za pozdní úhradu plateb v celkové výši (částka) Celkem tedy žalovaný dluží žalobkyni částku (částka), kterou ani přes veškeré upomínky žalobkyni dosud neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s úhradou plateb za jednotlivé uvedené měsíce do prodlení, požaduje žalobkyně v rámci této žaloby i zaplacení zákonného úroku z prodlení vždy z dlužné částky za ten který měsíc a rovněž i náhrady nákladů řízení. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den (datum), ke kterému se žalovaný, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil. Žalovanému bylo předvolání k uvedenému jednání doručeno dne (datum) s tím, že jeho součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 4. Žalovaný, jak již shora uvedeno, se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, zástupce žalobkyně, který se dostavil k jednání, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 5. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. 6. V posuzované věci se jedná o nárok žalobkyně vycházející ze smlouvy o nájmu bytu dle § (číslo) ve spojení s § 2235 a násl zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) na zaplacení nájemného (§ (číslo) odst. 1) a úhrad za služby poskytované pronajímatelem v souvislosti s nájmem bytu (§ 2247 o.z.). Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce (částka) Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce (částka) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) z tarifní hodnoty ve výši (částka) sestávající z částky (částka) za 4 úkony právní služby (tj. (částka) za jeden úkon), a sice 1/ převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) cit. vyhlášky, 2/ podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky, 3/ výzva k plnění ze dne (datum) se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky a 4/ účast na jednání konaném u soudu dne (datum) - § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhlášky) + 4 x režijní paušál za 4 shora citované úkony po (částka) dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky + 21 % DPH ve výši (částka). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. O lhůtě k plnění, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, soud rozhodl v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.