9 C 321/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 11. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky celkem 147 496,24 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě uvedla, že původní věřitelka žalovaného, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], a.s., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2020. Původní věřitelka s žalovaným dne 16. 5. 2019 uzavřela smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, a který se žalovaný zavázal v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem 14,99 % ročně a poplatky dle smlouvy a ceníku splatit. Úvěr však žalovaný nesplácel řádně a včas, kdy dne 29. 6. 2020 došlo k jeho zesplatnění. Dluh žalovaného je představován nesplacenou jistinou v částce 145 680,24 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 12 741,81 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 493,78 Kč, poplatky ve výši 1 816 Kč, když žalovaný ničeho neuhradil ani na základě výzvy zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním došlým zdejšímu soudu dne 20. 12. 2021 žalobkyně uvedla, že po žalovaném bude požadovat smluvní úrok ve výši 14,99 % ročně z dlužné jistiny pouze za období od 16. 7. 2020 do 14. 10. 2020, a ode dne 15. 10. 2020 ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení, v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 186/2020 Sb. Toto podání soud posoudil jako částečně zpětvzetí před zahájením řízení (§ 96 o.s.ř.). 4. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, zabýval se soud nejprve otázkou své mezinárodní příslušnosti. Soud dospěl k závěru, že je mezinárodně příslušným, a to dle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když v dané věci se jednalo o závazek ze smlouvy, jež měl být splněn na území České republiky, a současně se nejedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu č. 17 a násl. citovaného nařízení. Rozhodné právo soud určil v souladu s čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, kdy rozhodným právem je právo české, když toto právo si účastníci ujednali v čl. 17 obchodních podmínek. 5. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 3 p. v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 6. Následně se soud zabýval tím, zda žaloba byla podána důvodně. 7. Žalovaný dne 15. 5. 2019 podal žádost o rychlou půjčku ve výši 150 000 Kč, kterou měl splatit v 96 měsíčních splátkách po 2 885 Kč, s ročním úrokem ve výši 14,99 % ročně, s bonusovou úrokovou sazbou 7,9 % ročně, kdy tak celkem měl uhradit částku 260 957 Kč; součástí smlouvy o úvěru bylo také ujednání o pojištění, které se žalovaný zavázal hradit v částce 188 Kč měsíčně (návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] potvrzení o příjmu pro [právnická osoba], údaje klienta – fyzická osoba ze dne 7. 5. 2019). Původní věřitelka návrh akceptovala dopisem ze dne 16. 5. 2019 s tím, že první splátka bude splatná dne 17. 6. 2019, a každá další splátka v 15. den měsíce (akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 16. 5. 2019). Za výzvy k zaplacení dluhu či ke splnění jiné smluvní povinnosti měl žalovaný hradit poplatek 500 Kč (ceník). V případě porušení podmínek mohla původní věřitelka úvěr zesplatnit (výpis z účtu, obchodní podmínky pro osobní úvěry). Žalovaný však na svůj dluh nehradil řádně a včas, kdy uhradil toliko dne 17. 6. 2019 částku 2 186,64 Kč, dne 9. 7. 2019 částku 188 Kč, dne 15. 7. 2019 částku 2 879 Kč, dne 9. 8. 2019 a 15. 9. 2018 celkem částku 420,79 Kč, dne 19. 8. 2019 a 20. 8. 2019 celkem částku 1 382,67 Kč, dne 29. 8. 2019 celkem částku 1 076,16 Kč, dne 9. 9. 2019 celkem částku 14,04 Kč, dne 16. 9. 2019 celkem částku 2 879 Kč, dne 4. 10. a 15. 10. 2019 celkem částku 2 757,1 Kč, dne 12. 11. 2019 celkem částku 626,81 Kč a dne 15. 11. 2019 celkem částku 2 879 Kč. K úhradě byl žalovaný vyzván dopisy dne 21. 10. 2019 a 23. 12. 2019 (výpis z účtu). Úvěr byl dne 29. 6. 2020 zesplatněn (zesplatnění úvěru, podací arch). 8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2020 uzavřené na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek (rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 včetně příloh, smlouva o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] včetně příloh, potvrzení úplaty ze dne 6. 11. 2020). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisy ze dne 26. 8. 2020, které byly zaslány na obě známé adresy žalovaného (vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020, podací arch). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisy zástupce žalobkyně ze dne 21. 12. 2020, které byly zaslané na obě adresy žalovaného (předžalobní výzvy k úhradě ze dne 21. 12. 2020, podací arch). 9. Po shora provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně, poplatky a pojištěním zavázal hradit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 885 Kč. Žalovaný však i přes výzvy nehradil řádně a včas, pročež byly závazky žalovaného zesplatněny. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil ani na základě výzvy zástupce žalobkyně, v řízení zůstal po celou dobu zcela pasivní a sám se tak připravil o možnost vyvrátit tvrzení žalobkyně, že svým závazkům řádně dostál. 10. Jelikož žalovaný uzavřel s původní věřitelkou shora uvedenou smlouvu o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), kdy žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy úvěr řádně a včas splácet, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 147 496,24 Kč, z toho 145 680,24 Kč jakožto dlužné jistiny (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), a částku 1 816 Kč jakožto dlužných poplatků a pojištění (500 Kč dle § 1746 odst. 2, § 1721 a § 1723 o.z., a 1 316 Kč dle § 2758 a násl. o.z.), úrok ve výši 12 741,81 Kč, kapitalizovaný za období od 30. 6. 2020 do 15. 7. 2020 (§ 2395 o.z.), úrok ve výši 14,99 % ročně z jistiny od 16. 7. 2020 do 14. 10. 2020 a ode dne 15. 10. 2020 ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny až do zaplacení (§ 122 odst. 4 a 5 zákona č. 257/2016 Sb.). 11. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti, uložil soud žalovanému taktéž povinnost k úhradě zákonných úroků z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období od 30. 6. 2020 do zaplacení, když za období od 30. 6. 2020 do 15. 7. 2020 byly kapitalizovány částkou 493,78 Kč. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně, s ohledem na zpětvzetí, měla ve věci pouze nepatrný neúspěch. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek v částce 5 900 Kč, a odměna advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ AT“), v částce 7 020 Kč za jeden úkon (§ 7 bod 5 AT), paušální náhrada hotových výdajů v částce 900 Kč (§ 13 odst. 4 AT), včetně 21 % DPH v částce 4 611,60 Kč. Celkové náklady jsou v částce 32 471,60 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému tyto zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.