14 C 122/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby soud zrušil, příp. snížil výživné, které mu bylo uloženo hradit žalovanému. Konkrétně uvedl, že je otcem žalovaného a bylo mu uloženo s účinností od [datum] rozsudkem zdejšího soudu z 16.5.2017, č.j. [číslo jednací], hradit žalovanému výživné v částce 9 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že pobírá starobní důchod a že mu [ulice] správa sociálního zabezpečení sdělila dne [datum], že pozastavuje provádění exekučních srážek z jeho důchodu, neboť výše jeho důchodu nepostačuje pro provádění srážek; exekuce je vedena k uspokojení pohledávky žalovaného na dlužné výživné za období říjen 2017 – říjen 2018 a dále pro běžné výživné od [datum]. Konečně žalobce uvedl, že žalovaný studuje na [obec] škole ekonomické a při studiu si přivydělává a se žalobcem se nestýká, proto nemá žalobce více informací. Žalobce pak doplnil, že má další vyživovací povinnost k nezl. dceři [obec], a to ve výši 8 000 Kč, a že žije ve společné domácnosti s touto nezl. dcerou a svou manželkou. Žalobce je toho názoru, že vyživovací povinnost zanikla, neboť žalovaný je schopen sám se živit. Při ústním jednání pak žalobce doplnil, že netrvá pouze na zrušení vyživovací povinnosti, ale navrhuje popř. i její snížení. 2. Žalovaný uplatněný návrh odmítl. Uvedl, že dosud přiznané výživné je na žalobci exekučně vymáháno, avšak úspěšnost vymáhání je prakticky nulová, procesní snahy žalobce o zastavení exekuce byly dosud neúspěšné. Žalobce se totiž veškerého svého majetku zbavil, případně jej ukryl. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce je finančně zabezpečen, ač jsou jeho prostředky skryty, a že jeho majetková situace se od posledního rozhodování soudu nijak nezměnila, problémy spojené se stářím nemají dopad na jeho majetkové poměry. Dále žalovaný uvedl, že je studentem třetího ročníku VŠE, přičemž si náklady spojené se studiem hradí z příspěvků od své matky a babičky a dále z prostředků, které si vydělá při brigádách, žalovaný se na jeho nákladech nijak nepodílí. Žalovaný považuje návrh žalobce za nemravný, upozornil na skutečnost, že své ostatní potomky žalobce zabezpečil (darováním nemovitostí či hodnotnými finančními dary), žalovaného však zcela opomenul. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zcela zamítl. 3. K projednání soud nařídil jednání na [datum], při kterém provedl dokazování v rozsahu potřebném pro posouzení věci. Zároveň soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků řízení, která vzal ve smyslu § 120 o.s.ř. za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce je otcem žalovaného, že výživné bylo naposledy upraveno rozsudkem zdejšího soudu z 16. 5. 2017, [číslo jednací] [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 11. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], a to v částce 9 000 Kč měsíčně, že žalobce má další jednu vyživovací povinnost k nezletilé dceři [obec], polorodé sestře žalovaného a že žalovaný je studentem [obec] školy ekonomické v denním studiu, a to i v akademickém roce 2023 [číslo]. 4. Z rozsudku zdejšího soudu 16. 5. 2017, [číslo jednací] [spisová značka] soud zjistil, že v odkazovaném řízení byla k poměrům žalobce učiněna následující skutková zjištění: žalobce je od [datum] ve starobním důchodu, jehož výše v roce 2017 činila cca 9 400 Kč měsíčně, v tomtéž období se již nevěnoval samostatné výdělečné činnosti (prodejna zbraní a střeliva), v roce 2012 daroval svým zletilým dětem z prvního manželství rodinný dům na adrese [adresa žalobce a žalovaného], kde mu bylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání; žalovaný dům v době rozhodování soudu obýval se svou novou rodinou, přičemž nehradil nájemné, hradil pouze náklady na energie apod.. V roce 2015 pak žalobce prodal další rodinný dům ve svém výlučném vlastnictví na adrese [adresa], kupní cenu (3x 3 000 000 Kč) rozdělil mezi své zletilé děti z prvního manželství a dále nezl. dceru [jméno], avšak žalovaného syna [jméno] opomenul. Zároveň však žalobce v tehdejším řízení tvrdil, že tutéž částku 9 000 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce půjčil svému známému, který mu ji měl spolu s úrokem ve výši 6 % p.a. vracet; tuto transakci žalobce považoval za výhodnou investici. Konečně byla žalobci vyplacena částka 6 900 000 Kč od společnosti [právnická osoba] na základě pravomocného rozhodnutí vedeného proti matce žalovaného. Dále bylo zjištěno, že žalobce se v roce 2011 znovu oženil, přičemž z tohoto nového manželství se narodila dcera [jméno] [datum], která v době rozhodování soudu navštěvovala mateřskou školu, manželka žalobce začínala provozovat živnost – kadeřnice. Proti žalobci byla od roku 2016 vedena exekuce pro běžné i dlužné výživné pro žalovaného syna [jméno] u soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka]. Uvedená skutková zjištění pak považoval za správná a úplná též odvolací Městský soud v Praze v rozsudku z 11. 10. 2017, č. j. [číslo jednací]. Oba soudy pak uzavřely, že při hodnocení poměrů žalobce je třeba přihlížet i k jeho předchozímu majetku značného rozsahu, kterého se otec bez vážného důvodu vzdal, a to na úkor žalovaného syna [jméno], přičemž ostatní své děti neopomněl obdarovat značnou finanční částkou či jiným majetkem. 5. Soud považoval takto zjištěný skutkový stav za dostatečný pro rozhodnutí ve věci samé, když soud vyšel z následujících právních úvah a tvrzení žalobce: 6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.)„ mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost“. Podle § 911 o.z.„ lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit“. Podle § 913 odst. 1 o. z.„ jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“ Podle § 914 o. z.„ je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.“ Podle § 915 odst. 1 o. z.„ má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte“. 7. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda vyživovací povinnost žalobce (otce) k žalovanému (synovi) stále trvá. Při tomto posouzení soud vyšel ze zjištění, že žalovaný studuje (a i v akademickém roce 2023 [číslo] studovat bude) v denním studiu na [obec] škole ekonomické v [obec]. Je tak zřejmé, že žalovaný se řádným studiem stále připravuje na své budoucí povolání, přičemž nebylo tvrzeno ze strany žalobce, že by se jednalo o neúčelné studium či že by žalovaný studium zanedbával, na žádnou takovou skutečnost pak nesvědčí ani věk žalobce (v akademickém roce 2022 2023 byl ve 3. ročníku studia). Soud tak uzavřel, že žalovaný se aktuálně studiem připravuje na své budoucí povolání. Pokud pak bylo ze strany žalobce tvrzeno, že si žalovaný při studiu„ přivydělává“, pak tato okolnost není důvodem pro zánik vyživovací povinnosti. [příjmení] brigádní přivýdělek (ten žalovaný ve svém vyjádření potvrdil) zletilého dítěte při studiu, jak již plyne ze samotného označení, nelze považovat za důkaz trvalé a plné schopnosti dítěte se samo živit, neboť právě řádné studium (částečně) brání schopnosti dítěte samo se živit. Jak opakovaně uváděl Ústavní soud, u zletilého dítěte„ lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. …“ srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2121/14. Z uvedených skutečností tedy soud uzavřel, že žalovaný se denním studiem na vysoké škole řádně připravuje na své budoucí povolání a tato okolnost mu částečně brání, aby se již mohl zcela sám živit. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému tak nezanikla, výše a rozsah přivýdělku, kterého žalovaný dosahuje může mít případně vliv pouze na výši výživného. 8. Pro úplnost soud doplňuje, že důvodem pro zánik povinnosti hradit výživné není skutečnost, zda výše žalobcova starobního důchodu (ne) umožňuje provádět exekuční srážky. Toto tvrzení by snad mohlo být uplatněno jako důvod pro zastavení exekuce, avšak nikoliv jako rozhodný důvod pro zrušení povinnosti hradit výživné, neboť se zcela míjí s rozhodnými důvody stanovenými v cit. § 911 o.z. 9. Jelikož soud dospěl k závěru, že povinnost žalobce hradit žalovanému výživné stále trvá, soud posoudil žalobní návrh podle jeho obsahu též jako návrh na snížení výživného. Pro jeho posouzení je rozhodné ust. § 163 o.s.ř., podle něhož„ rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plněn