15 C 115/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 341 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaný na základě nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum] užíval byt [číslo] umístěný v domě na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně eviduje za žalovaným dlužnou částku ve výši 26 341 Kč představující dlužné nájemné a zálohy za služby za měsíc červenec 2022 v částce 947 Kč a za období od srpna 2022 do prosince 2022 za každý měsíc částku 5 945 Kč, tj. celkem částku 24 727 Kč, a dále částku 1 614 Kč za úrok z prodlení za pozdní úhradu nájemného a záloh za služby za období od srpna 2020 do července 2022 Ani přes výzvu ze dne [datum] žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Při jednání dne [datum] žalobkyně setrvala na svém návrhu. Soud ve věci dále postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když se řádně předvolaný žalovaný k jednání nedostavil a nějak se neomluvil, soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě žalovaný užíval bytovou jednotku [číslo] o velikosti [anonymizováno] nacházející se v [anonymizována dvě slova] domu na adrese [adresa žalovaného]. Nájem byl sjednán na dobu 2 let, nájemné bylo ujednáno ve výši 89,57 Kč za 1 m2 započitatelné podlahové ploch bytu měsíčně a částky za vybavenost bytu zařizovacími předměty. Cena služeb, výše záloh na úhradu za služby a jejich vyúčtování byly sjednány ve výši stanovené zvláštním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu (smlouva o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum], výpis z [anonymizováno] k [list vlastnictví] v kat. úz. [část obce]). Žalovaný žalobkyni dluží za nájemné a zálohy za služby za měsíc červenec 2022 v částce 947 Kč a za období od srpna 2022 do prosince 2022 za každý měsíc částku 5 945 Kč, tj. celkem částku 24 727 Kč, a dále částku 1 614 Kč za úrok z prodlení za pozdní úhradu jednotlivých plateb (evidenční list pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů platný od [datum]). Žalovaný byl nejprve upomenut k úhradě částky 24 727 Kč, a protože na předmětnou částku nic neuhradil, byl následně předžalobně upomenut k úhradě dlužné částky ve výši 26 341 Kč, jež se skládala z částky 24 727 Kč za dlužné služby a nájemné a dále z částky 1 614 Kč představující úrok z prodlení za pozdní úhradu výše uvedených plateb, i přes tyto upomínky však žalovaný ničeho dalšího neuhradil (upomínka, předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch). Účastníci si společně v článku [anonymizováno] Smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] ujednali, že žalovaný jakožto nájemce je povinen žalobkyni jakožto pronajímateli, bude-li v prodlení s úhradami požadovaných předepsaných a ujednaných částek za nájemné a služby, zaplatit úrok z prodlení, a to ve výši dvojnásobku úroku z prodlení stanoveným platným právním předpisem, tj. nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (smlouva o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum]). Na základě citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 26 341 Kč s příslušenstvím byla podána po právu co do požadované jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva (§ 2201 zákona [číslo] Sb), na jejímž základě užíval žalovaný předmětnou bytovou jednotku a zavázal se hradit za ni nájemné včetně záloh na služby. Žalovaný se dostal do prodlení s řádnou úhradou sjednaného nájemného a poplatku za služby. Žalovaný v řízení rovněž netvrdil, ani neprokázal, že žalobkyni dlužné nájemné a nedoplatek na službách vč. úroku z prodlení v souhrnné výši 26 341 Kč již uhradil. Žalovaný rovněž nikterak nerozporoval, že by v předmětnou dobu byt neužíval. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když se nárok žalobkyně na dlužné nájemné opírá o § 2217 a násl. o.z. S ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve výroku II. soud rozhodl s ohledem na § 2235 o.z. a §2239 o.z. o zamítnutí části úrok z prodlení ve výši 15% ročně z požadovaných částek, když není možné přihlédnout k takovým ujednáním, která by ukládala nájemci nepřiměřené povinnosti, či zkracovala jeho práva. Soud tak rozhodl za situace, kdy si účastníci takovouto výši sazby z úroku z prodlení sice v článku [anonymizováno] Smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] ujednali, avšak s ohledem na předcházející uvedená zákonná ustanovení soud neshledal důvod, proč by k takovémuto ujednání, zcela očividně nepřiměřenému, mělo být v daném případě přihlíženo. Soud takovéto ujednání shledal jako pro žalovaného zkracující, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když žalobu v rozsahu převyšující zákonnou výši úroku z prodlení zamítl. Je na místě upozornit i na povahu a pozici žalobkyně, když není dán žádný zvláštní důvod, aby na takovéto jednání bylo pohlíženo jinak než jako na jednání zkracující práva žalovaného jakožto nájemce. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci z velké části úspěšná a neuspěla pouze v nepatrné části představující část zákonného úroku z prodlení, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení, a to nákladů účelně vynaložených. Žalobkyně je veřejná korporace, která je povinna spravovat svůj majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je žalobkyně vybavena organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů a není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, jímž je advokát. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto jí vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011). Není tím vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě mimořádně obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o dlužné nájemné. V takto jednoduché právní věci byla žalobkyně schopna zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné přiznat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené. V daném případě soud v rámci náhrady nákladů řízení žalobkyni přiznal pouze účelně vynaložené náklady spočívající v náhradě, která jinak náleží nezastoupenému účastníkovi. V této souvislosti je třeba odkázat i na závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu (např. sp. zn. II. ÚS 2396/09, III. ÚS 2984/09, II. ÚS 376/12, I. ÚS 1979/16, III. ÚS 3061/17), dle nichž„ U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým.“ V rámci náhrady nákladů řízení soud žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 318 Kč, neboť se jedná o náklad nejen účelně vynaložený, ale i nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu, a dále tři režijní paušály po 300 Kč podle § 151 o.s.ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za sepis žaloby, předžalobní upomínku a účast při jednání dne [datum]). S ohledem na skutečnost, že se jedná o náhradu nákladů řízení žalobkyně, nikoliv o odměnu zástupce, soud nepřiznal náhradu za DPH. V souhrnu tvoří nálady řízení částku 2 218 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.