19 C 133/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 40 630,83 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky původního věřitele a ceník produktů a služeb. Původní věřitel se zavázal poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 40 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 19. 92 % ročně. Žalovaná se zavázala splácen čerpaný úvěr v měsíční minimální splátce a platit původnímu věřiteli veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, tak i kontrolou veřejných databází. Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla zjištěna žádná skutečnosti, která v poskytnutí úvěru bránila. Žalovaná neplnila podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas a nesplácela čerpaný úvěr. Z toho důvodu přistoupil původní věřitel k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalované byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění. 2. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den [datum]. Právní zástupkyně žalobkyně se k tomuto jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, ani se neomluvila. Soud jednal v nepřítomností účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Dne [datum] požádala žalovaná o úvěr [číslo] ve výši 40 000 Kč a původní věřitel posoudil schopnost žalované úvěr splácet tak, že vycházel z obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum]. Při posuzování úvěruschopnosti žalované bylo využito interních a externích datových zdrojů a deklarováno interními systémovými záznamy. [příjmení] provedla potřebné lustrace a dle zjištění z těchto zdrojů a informací získaných od klienta a s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet. Při zkoumání úvěruschopnosti byly kromě údajů z příslušných registrů zkoumány příjmy žalované, její pravidelné výdaje, banka vycházela z žalovanou deklarovaného příjmu v žádosti ve výši 16 000 Kč, porovnala příjmy a výdaje žalované a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru (smlouva o poskytnutí bankovních služeb, protokol o ověření úvěru schopnosti klienta, údaje klienta). Dopisem ze dne [datum] informoval původní věřitel žalovanou o okamžité splatnosti kreditní karty z důvodu řádného a včasného nezaplacení finančních závazků žalované vůči původnímu věřiteli. Splatnost byla stanovena ke dni [datum] Smlouvou ze dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou [právnická osoba] [anonymizováno], která pohledávkou smlouvou ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení postoupení pohledávek žalované, poštovní podací arch). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum] a k zaplacení jí byla stanovena lhůta 7 dnů od data odeslání výzvy (předžalobní výzva, podací arch). 4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Původní věřitel při zkoumání úvěruschopnosti žalované, jejích osobních a majetkových poměrů, vyšel z žalovanou deklarovaného příjmu 16 000 Kč měsíčně. Tuto částku patrně nijak neověřil. Soudu nebyly předloženy žádné údaje o osobních poměrech žalované, vyživovacích povinnostech, bydlení a nákladech na bydlení apod. Dle názoru soudu tak původní věřitel neposoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí. Podle názoru soudu neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., nemohla být smlouva o úvěru uzavřena platně a soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 9. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy soud posoudil nárok žalobkyně dle zásad o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť právní předchůdce žalobkyně poskytoval žalované finanční prostředky bez právního důvodu a žalovaná je povinna tyto čerpané prostředky žalobkyni vrátit. Žalovaná celkem vyčerpala a nevrátila částku 39 932,83 Kč a soud jí proto uložil povinnost tuto částku uhradit a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. 10. Ohledně dalších nároku žalobkyně, které požadovala z titulu uzavřené smlouvy (smluvní úrok a poplatky) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Každá ze stran měla ve věci úspěch jen částečný, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.