19 C 204/2023-37 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] zaplacení částky 33 725,76 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě umožnila žalovanému přečerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků nad rámec aktuálního zůstatku na účtu a to až do výše 30 000 Kč za dohodnutých podmínek. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případně další platby, na požádání, v termínech a splátkách dle vlastního uvážení. Čerpaný úvěr spolu s úroky a poplatky měl být splacen v plné výši nejpozději do 1 roku od prvního čerpání. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků a původní věřitel požádal o úhradu dlužné částky. Dlužná částka byla ke dni [datum] převedena na evidenční účet a k tomuto dni se pohledávka stala splatnou. K [datum] tak byla dlužná částka tvořena jistinou ve výši 33 725,76 Kč a zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena a zároveň mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 2. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti v této věci. Žalovaný je státním příslušníkem Polska, který byl naposledy hlášen v ČR na adrese [adresa žalovaného]. V době rozhodování soudu neměl v ČR bydliště. V projednávané věci s ohledem na datum zahájení řízení připadá v úvahu aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne [datum] [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“). Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je spor ze spotřebitelského právního vztahu, je na místě pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti soudů aplikovat čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I. bis, podle kterého smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Žalovaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru označil své bydliště na adrese [adresa žalovaného], ve smyslu čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I. bis a úvěr mu byl poskytnut v ČR. Žlovaný žádnou změnu adresy svého bydliště původnímu věřiteli nesdělil. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu tak plyne z čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení. 3. Soud zaslal žalovanému žalobu, poučení účastníka řízení a výzvu k vyjádření na poslední známou adresu v Polsku. Zásilka se soudu vrátila jako nevyzvednutá. Vzhledem k tomu, že se žalovanému nepodařilo doručit soudní písemnosti na poslední známou adresu v cizině, postupoval soud podle § 29 odst. 3 o. s. ř. a ustanovil žalovanému opatrovníka. Opatrovník žalovaného navrhl z opatrnosti zamítnutí žaloby a zároveň vznesl námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru s tím, že podle něj původní věřitel nezkoumal řádně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když neověřil jeho výdaje a spokojil se pouze s údaji o výši jeho příjmu z pracovního poměru. 4. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu o finančních službách, na jejímž základě byl žalovanému zřízen účet č. [bankovní účet] (rámcová smlouva o finančních službách, příloha k této smlouvě). Dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru a poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč jako neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve formě kontokorentního úvěru. Úvěr měl být splacen nejpozději do jednoho roku od počátku jeho čerpání a mezi stranami byla dohodnuta úroková sazba ve výši 18,9 % ročně. Úroky měly být podle smlouvy spláceny tak, že si je původní věřitel odečte z kladného zůstatku na účtu žalovaného, a pokud to nebude možné, budou úroky přičítány k jistině úvěru a stanou se její součástí. Před uzavřením této smlouvy žalovaný předložil původnímu věřiteli potvrzení zaměstnavatele o výši svého pracovního příjmu ze dne [datum] Z tohoto potvrzení soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru zaměstnán v hlavním pracovním poměru u [právnická osoba] [obec], spol. s r. o. jako skladník v pracovním poměru na dobu neurčitou s měsíční základní mzdou 19 600 Kč a průměrným čistým příjmem za posledních 5 měsíců ve výši 20 365 Kč. V čl. 3 smlouvy o kontokorentním úvěru se strany dohodly, že pokud úvěr nebo jiný dluh nebude žalovaným řádně a včas zaplacen, má původní věřitel právo požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši. Smlouva ze dne [datum] byla nahrazena smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne [datum], která byla uzavřena ve stejném znění, pouze částka kontokorentu byla stanovena na 30 000 Kč (smlouvy o kontokorentním úvěru, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalovaného). Žalovaný čerpal kontokorent ve výši 30 000 Kč, tento úvěr však dle smluvních ujednání ve stanovené lhůtě jednoho roku od čerpání neuhradil. Proto původní věřitel ke dni [datum] úvěr zesplatnil. K tomuto dni jistina úvěru činila 33 725,76 Kč, řádné úroky 2 186,25 Kč a úroky z prodlení 1 997,49 Kč. Žalovaný byl původním věřitelem o zaplacení dlužné částky upomenut výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], když tímto dopisem bylo žalovanému také sděleno, že původní věřitel odstupuje od dohody o vydání a používání debetních karet (podklady pro soudní jednání, výzva k zaplacení). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne [datum]. Žalovanému byla následně zaslána rovněž výzva před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení postoupení pohledávky, předžalobní výzva, poštovní podací arch). 5. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že původní věřitel měl v úmyslu uzavřít s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Soud se nejprve zabýval otázkou, zda původní věřitel před tím, než uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí kontokorentu, řádně zkoumal jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet. K této otázce žalobkyně předložila soudu pouze potvrzení zaměstnavatele žalovaného o charakteru jeho zaměstnání a výši měsíčního příjmu. Žalobkyně ohledně zkoumání úveruschopnosti žalovaného nepředložila soudu žádné další důkazy ani netvrdila, že by původní věřitel zkoumal, jaké jsou faktické výdaje žalovaného, jaký je jeho zdravotní stav, zda má vyživovací povinnost apod. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vzhledem k této absenci ani další tvrzení a důkazy nemá k dispozici, proto žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů v tomto směru pro nadbytečnost takové výzvy nevyzval. Ostatně ani právní zástupce žalobkyně při ústním jednání dne [datum] po poučení soudem o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o.s.ř. nežádal o poskytnutí lhůty za účelem doplnění tvrzení a označení důkazů v tomto směru, přestože při tomto ústním jednání opatrovník žalovaného namítl neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru právě z důvodu, že povodní věřitel nezkoumal řádně schopnost žalovaného úvěr splatit. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 8. V daném případě soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudil, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit. Odborná péče předpokládá také údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze