27 C 300/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 10. 6. 2022 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 27 375 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že žalovaný uzavřel dne 10. 9. 2020 se žalobkyní prostřednictvím jejích webových stránek [webová adresa] smlouvu o zápůjčce (dále jen Smlouva). Před uzavřením zápůjčky žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet a dospěla k závěru, že o schopnosti spotřebitele splácet nejsou pochybnosti. Na základě této Smlouvy tedy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky (spotřebitelský úvěr) ve výši 15 000 Kč, které žalovaný obdržel dne 10. 9. 2020 na účet č. [bankovní účet]. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 875 Kč, jakožto souhrnný poplatek. Zápůjčka včetně poplatku byla splatná dne 10. 10. 2020, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje celou částku zápůjčky, nezaplacený poplatek, úroky z prodlení z těchto částek a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč Tyto náklady byly žalobkyní vynaloženy za zaslání písemných výzev dle smlouvy. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč z důvodu řádného nesplnění smluvních povinností žalovaným. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání dne 22. 2. 2023, na nějž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně (její právní zástupce) se z účasti na jednání omluvila podáním ze dne 28. 12. 2022, přičemž souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Pro absenci žalobkyně soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání, a tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Co se týká žádosti žalobkyně obsažené v její omluvě (aby soud v případě, že nebude mít tvrzení či důkazy za dostatečné, žalobkyni vyzval k doplnění), pak tato je z procesního hlediska zcela irelevantní. K projednání žaloby, provádění důkazů a rozhodnutí dochází zásadně na soudním jednání, jež je také určeno pro poskytování případných dalších procesních poučení a výzev, např. dle §§ 118a, 118b o.s.ř. 3. Soud provedl dokazování pouze listinami navrženými žalobkyní, když žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela nečinný. Dne 10. 9. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce (spotřebitelském úvěru), dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku řádně a včas vrátit, a zaplatit žalobkyni v souvislosti s touto zápůjčkou souhrnný poplatek v částce 4 875 Kč, kdy celková částka, kterou byl žalovaný na základě Smlouvy povinen zaplatit, činila 19 875 Kč, a to nejpozději do 10. 10. 2020. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně účinné od 21. 11. 2018 (dále jen VOP). Dle čl. 2 Smlouvy, v případě jakéhokoli prodlení na straně žalovaného vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále na zákonný úrok z prodlení. Žalobkyni rovněž vzniká právo na zde vyjmenované účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, kdy za písemnou upomínku žalobkyně účtuje 500 Kč. Před uzavřením Smlouvy ověřila žalobkyně identitu žalovaného korunovou ověřovací platbou (potvrzení o platbě dne 8. 7. 2020). Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na sjednaný účet č. [bankovní účet] dne 10. 9. 2020 (potvrzení o platbě dne 10. 9. 2020). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván 5 upomínkami ze dnů 17. 10. 2020, 24. 10. 2020, 31. 10. 2020, 9. 11. 2020 a 24. 11. 2020 (předmětné upomínky). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně předžalobně vyzván dne 12. 10. 2021 (předmětná výzva, podací lístek). 4. Soud tak měl v prvé řadě za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky (§ 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalobkyně dne 10. 9. 2020 poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. 5. Žalobkyně nicméně nepředložila a zejména neoznačila žádné důkazy (tedy neunesla důkazní břemeno) ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni 10. 9. 2020). Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 v takovém případě nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni 10. 9. 2020) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona). 6. Předmětný nedostatek měla žalobkyně (její právní zástupce) možnost napravit, pokud by se dostavila na ústní jednání dne 22. 2. 2023. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně se k jednání nedostavil, nebylo možné dát mu příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označil důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník (či jeho právní zástupce) nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení (či jeho právního zástupce) znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se právní zástupce žalobkyně k jednání nedostavil, nemohlo mu být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. 7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni 10. 9. 2020) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaný byl v řízení zcela nečinný a nebylo možno zjistit jeho možnosti a poměry (a ani žalovanému nebylo možno dát pro jeho nepřítomnost poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), nespatřuje soud důvod k poskytnutí delší lhůty, než bývá běžná pariční lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. S ohledem na výše uvedené soud žalovanému uložil vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). 9. Jelikož je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z této smlouvy. Žaloba byla proto zamítnuta co do poplatku za poskytnutí úvěru 4 875 Kč (vč. odpovídající části zákonného úroku z prodlení), smluvní pokuty 7 500 Kč a smluvených nákladů upomínání 2 500 Kč. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny 15 000 Kč, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec holé jistiny 15 000 Kč (výrok II). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že takový nárok nepřiznal žádnému z účastníků, když poměr procesního (ne) úspěchu je téměř totožný.